Ministerstvo zahraničných vecí

Musím upozornit na fakt, že tenhle film není na jedno shlédnutí. Stejně tak jako seriál Jistě pane ministře není na jedno zkouknutí. Ono totiž ty politický kecy není vůbec jednoduchý poslouchat a člověk se na to musí z politického hlediska psychologicky dost připravit, jinak jím budou procházet věty plný hlášek a on z toho ve výsledku bude jalovej tak, že to pak bude hodnotit tak, jak zdejší uživatele typu StarsFan nebo xxmartinxx. Mně bylo jasný, že půjde o politickou satiru, jenže i tak jsem na to nebyl připravenej tak, jak bych měl. Prostě na to asi nebyl ten správnej moment, jakej by si film zasloužil. Thierry Lhermitte si tak jakožto politik svojí roli užíval naprosto precizně. Tam nešlo vytknout skoro nic. Horší bylo, že jsem se někdy smál a někdy jsem to nechápal. Myslím si ale, že když to dám ještě jednou, pochopím toho víc, než poprvý. Tudíž na první shlédnutí tři hvězdy. (10.12.2014)

Nic na naší planetě mi nepřipadá smysluplnější než neustálé přepisování projevů pro ministra, který sice neví, co chce, ale chce to hned a navíc brilantně zformulované. Navíc mám rád politické komedie, takže si dovolím ministrovo neustále tlachání označit za velice solidní, papíry spontánně vzlétající při jeho příchodu také nebyly špatné, ale toť vše. Ani jednou se mi nepodařilo od srdce se zasmát a ačkoli nemám doktorát z teorie filmu, tak si troufnu odhadnout, že v případě komedie to není nejlepší výsledek. (18.02.2015)

„Čím méně nafty prodávají, tím já víc jásám!“  V této politické komedii se to hemží různými bonmoty, ironickými vtipy, slovními přestřelkami a zároveň při tom se zde takřka neustálé probírá politika, že jsem dostal kombinaci politického filmu s komedií v tak nečekaně vražedném návalu, jak jsem to nikde jinde neviděl. Až jsem čuměl, co nám to dříve fanaticky oddaný levičák a režisér proslulého filmu Soudce a vrah (s jedním z pro mě nejšílenějších propagandistických závěrů) Bertrand Tavernier, ve své labutí písni natočil? Je zajímavé, jak mnohé politické filmy z posledního desetiletí rozdělují zdejší komunitu na protichodné tábory, ale já se tady svým zážitkem přidávám k Enšpíglovi. Nikdy bych si nepomyslel, že se zrovna u Tavernierova filmu tolik nasměju a že mi svým filmem společně s Thierrym Lhermittem (který tu v hlavní roli válí pořád naplno jako zamlada) přivede párkrát záchvat smíchu. Nikdy jsem Taverniera moc neobliboval, ale tento měsíc mě už podruhé potěšil filmem zcela odlišným od jeho rané tvorby a zatímco v Kolem půlnoci mě mile překvapil jako citlivý filmař projevující lásku k hudbě a pohrávající si s krásnou souhrou medzi hudbou a vizuálem, tentokrát mě dostal zase nebývalým smyslem pro humor v přímočáré konverzační komedii! Filmy z politického prostředí mě obvykle baví, pokud mají zajímavé téma, a tady se zákulisní kolotoč spolupráce s ministrem ohledně psychicky náročných příprav veledůležitých politických projevů („které stejně nikdo poslouchat nebude!“) povedlo vykreslit poutavě, s obrovským gejzírem nadsázky a břitkého humoru. Snad jen během pár míst bych v první půlhodině možná stříhal. Mluvil tady někdo o NATO? Hmm, tak to abych se NA TO podíval! Jenom potřebuji k tomu minimálně 3 funkční žluté zvýrazňovače! Beze srandy. [85%] (28.08.2022)

Mistři dialogového humoru francouzi se opět pustili do díla a já rychle běžel pro kýbl, abych smíchy nepochcal svůj tepich. Film má sice dlouhou stopáž, ale fofří jak kdyby mu hořela koudel u prdele. Thierry se tady nezastaví a sype ze sebe jednu slovní perlu za druhou. Jako vypsat sem všechny hlášky co mě udělaly, tak budu mít delší komentář než všechny mattyho komenty dohromady. Obdivuju Thierryho, že po těch slovních raketách dokázal zachovat chladnou tvář, protože já bych tam bouchnul smíchy snad po každým svým dialogu. Vlastně, když jsem se koukal na závěrečný titulky, tak bylo vidět, že Thierry to taky nezvládal. Před filmem doporučuju tak deseti minutouvou rozvičku tvoji držky, protože ta si tenhle film v koalici s tvojí bránicí těžce odmaká. (08.12.2014)

Souhlasím s Malarkeyem, že je to místy opravdu náročnější na soustředění, ale ve své podstatě mně okamžitě vytanul na mysli jeden Renčínův vtip, který možná zdánlivě nesouvisí s námětem, ale parament s jeho proslovy versus obyčejný lidský faktor nešlo přejít, aniž bych si ho nepřipomněla. Tady je : "S Robertem už nežiji.- Řekla jsem mu, že egoismus je tak hluboce zakořeněný charakter veškeré individuality, že egoistická dogmata jsou primárně jediná, na něž je možno s určitostí spolehnout, má-li povzbudit k akci individuální subjekt, a že by mu jeho signální soustava mohla transportovat informaci, že by se neměl dívat na televizi, když já se v kuchyni potýkám s kolosálním objektem špinavého nádobí. A víte, co mi to individuum sdělilo ve své malosti? - Že jsem kráva!" Připravte se na satirickou mixáž ze zákulisí parlamentu, jejich ministrů a hlavně těch jejich proslovů, možná na konci zjistíte, že není až tak moc těžké orazítkovat to jako reál. A co se stalo nakonec s tím medvědem? (13.12.2014)