Ministerstvo zahraničných vecí

„Neuvěřitelné tolik energie věnujete na projev, který vlastně nikdo nebude poslouchat..“ :D Pár projevů pro ministra (ne zahraniční ale dopravy) jsem pomáhal tvořit, tak jsem měl s mladým Arthurem poměrně soucit, když jej jeho ministr neustále nutil ty projevy přepracovávat: "Musíte to celé přestavět, chce to strukturovat.... Zodpovědnost, jednotnost, účinnost...Legitimita, ratata, jednotnost ratata a pak účinnost raz, dva, tři, jinak bude válka." Celý film je jinak vcelku trefná politická satira ala "Jistě pane ministře", jen tento ministr je možná ještě větší egoista, excentrik (a taky odborník na Hérakleita :D). Humorných ale i příhodných hlášek se tu jistě pár najde (viz třeba: "Setkání státníků to je spíše jako domovní schůze než jako schůzka filosofů"). Trefný (alespoň co mohu soudit z vlastní zkušenost) je i popis fungování úřednické byrokracie a třeba takový šéf kabinetu ministra, velmi distingovaný, uvážlivý (a někdy i podřimující) Claude, to je taky docela přesná figurka. Stačí přitom, aby dotyčný hned na začátku o nově příchozím Arturovi prohlásil, že je "jediný, kdo má použitelný mozek, ty naše jsou už poněkud opotřebované," a vy už máte jasno, že tento humoristický pohled na to, jak se dělá zahraniční politika, bude stát za to. (26.09.2022)

Souhlasím s Malarkeyem, že je to místy opravdu náročnější na soustředění, ale ve své podstatě mně okamžitě vytanul na mysli jeden Renčínův vtip, který možná zdánlivě nesouvisí s námětem, ale parament s jeho proslovy versus obyčejný lidský faktor nešlo přejít, aniž bych si ho nepřipomněla. Tady je : "S Robertem už nežiji.- Řekla jsem mu, že egoismus je tak hluboce zakořeněný charakter veškeré individuality, že egoistická dogmata jsou primárně jediná, na něž je možno s určitostí spolehnout, má-li povzbudit k akci individuální subjekt, a že by mu jeho signální soustava mohla transportovat informaci, že by se neměl dívat na televizi, když já se v kuchyni potýkám s kolosálním objektem špinavého nádobí. A víte, co mi to individuum sdělilo ve své malosti? - Že jsem kráva!" Připravte se na satirickou mixáž ze zákulisí parlamentu, jejich ministrů a hlavně těch jejich proslovů, možná na konci zjistíte, že není až tak moc těžké orazítkovat to jako reál. A co se stalo nakonec s tím medvědem? (13.12.2014)

„Čím méně nafty prodávají, tím já víc jásám!“  V této politické komedii se to hemží různými bonmoty, ironickými vtipy, slovními přestřelkami a zároveň při tom se zde takřka neustálé probírá politika, že jsem dostal kombinaci politického filmu s komedií v tak nečekaně vražedném návalu, jak jsem to nikde jinde neviděl. Až jsem čuměl, co nám to dříve fanaticky oddaný levičák a režisér proslulého filmu Soudce a vrah (s jedním z pro mě nejšílenějších propagandistických závěrů) Bertrand Tavernier, ve své labutí písni natočil? Je zajímavé, jak mnohé politické filmy z posledního desetiletí rozdělují zdejší komunitu na protichodné tábory, ale já se tady svým zážitkem přidávám k Enšpíglovi. Nikdy bych si nepomyslel, že se zrovna u Tavernierova filmu tolik nasměju a že mi svým filmem společně s Thierrym Lhermittem (který tu v hlavní roli válí pořád naplno jako zamlada) přivede párkrát záchvat smíchu. Nikdy jsem Taverniera moc neobliboval, ale tento měsíc mě už podruhé potěšil filmem zcela odlišným od jeho rané tvorby a zatímco v Kolem půlnoci mě mile překvapil jako citlivý filmař projevující lásku k hudbě a pohrávající si s krásnou souhrou medzi hudbou a vizuálem, tentokrát mě dostal zase nebývalým smyslem pro humor v přímočáré konverzační komedii! Filmy z politického prostředí mě obvykle baví, pokud mají zajímavé téma, a tady se zákulisní kolotoč spolupráce s ministrem ohledně psychicky náročných příprav veledůležitých politických projevů („které stejně nikdo poslouchat nebude!“) povedlo vykreslit poutavě, s obrovským gejzírem nadsázky a břitkého humoru. Snad jen během pár míst bych v první půlhodině možná stříhal. Mluvil tady někdo o NATO? Hmm, tak to abych se NA TO podíval! Jenom potřebuji k tomu minimálně 3 funkční žluté zvýrazňovače! Beze srandy. [85%] (28.08.2022)

Politické komédie sú fajn, francúzske komédie majú šmrnc, obvykle aj výborné dialógy a Thierry Lhermitte zvykol hrávať v tých lepších. Avšak tento spôsob komédie zdá sa mi trochu nešťastný. Zamini je prekonverzované do tej miery, až ma totálne unavilo, vypúšťala som celé pasáže, kedy som rozmýšľala nad niečím úplne iným, a to bol koniec ešte v nedohľadne. Oceňujem niektoré opakujúce sa gagy, rafinovaný humor aj celkové satirické posolstvo... ale práve tá únavnosť a kolotoč opakujúcich sa (hoci pri každom obrate o kúsok sa posunuvších) motívov ma strašne ubíjala, preto len 2*. (19.01.2015)

Komedie s vysoce prostou zápletkou točící se kolem toho, jak jeden nadaný autor projevů musí neustále přepisovat proslov podle absurdních požadavků excentrického ministra, který by nejradějí v deseti minutách rozboru současné vládní krize obsáhl vše od antické filosofie po moderní francouzskou poezii. Sedne-li vám Tavernierův humor, máte vyhráno; minete-li se však jako já s většinou vtipů, bude to jeden z nejzdlouhavějších filmů, které ve svém životě uvidíte. [Glasgow Film Festival] (02.03.2014)