Réžia:
Adéla KomrzýScenár:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lekári Ondrej a Katarína sa pri svojej práci často dotýkajú nedotknuteľného. Priekopníci nemocničnej paliatívnej terapie otvárajú v dokumente Adély Komrzý témy, ktoré z našich životov v podstate zmizli. V prostredí robotickej medicíny a zbožšťovaných bielych plášťov orientujúcich sa na chorobu ako takú, sa do pozornosti vracia človek. V intímnych rozhovoroch lekári so svojimi pacientmi hľadajú odpovede na otázku, na ktorú sa v nemocniaciach, kde život končí pre väčšinu ľudí, bohužiaľ zabúda: „Ako žiť dobrý život aj s chorobou?“ Film zaznamenáva tri roky na Oddelení paliatívnej starostlivosti v pražskej nemocnici. Tím odborníkov pomáha pacientom nájsť riešenia a urobiť rozhodnutie, ktoré pre nich v dobe nekonečných možností umelého predlžovania života môže byťsprávne. Pretože život neznamená iba to, že srdce bije a pľúca dýchajú… (Film Expanded)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
V současné době se o paliativní péči moc nedozvíte, pokud se tam najednou neoctnete jako návštěva nebo student medicíny. Jak dobrý musí být doktor psycholog, empatik a jaká témata je dobré řešit na sklonku nám známého života a druhého břehu? Říkám druhého břehu, protože jsem věřící ve smyslu Erwina Schrödingera v paradoxu kvantové fyziky, která na nás jako biologickou entitu má ještě pěkných pár překvapení. ()
Působivý dokument o práci psychologů a lékařů s lidmi s kratším prognóza i délky života. Já řekl Alexander Solzenicin všichni jsme odsouzenci na smrt čekající v celé smrti, někteří ještě neznají datum své popravy. "Umírání je podstatná délka našeho života" říká v dokumentu lékařka. U pacientů s nejkratší prognózu života se už neresuscituje. Psycholog se zde hlavně snaží zpracovat emoce. U někoho již nemá smysl prodloužit život, ale zachovat kvalitu života posledních dnů nebo neprodluzovani utrpení. Nastupuje paliativní péče. ()
Zvláštní. Když už dávám plný počet hvězd (neděje se to tak často), emočně mě to, co tak ohodnotím, emočně zasáhne nebo něčím totálně odrovná. Dokumentární počin Jednotka intenzivního života tento aspekt z mého pohledu nesplnil, emočně mě neodrovnal, nezanechal ve mě hlubší doku-zážitek, ale když jsem chtěl tenhle počin ohodnotit, řekl jsem si, že mu defacto nemůžu absolutně nic vytknout. Své dokumentární sdělení ohledně tématiky paliativní péče sdělil ukázkově, bez žádných zbytečných hantýrek a hlavně absence "mluvících / komentujících hlav". Byla to zkrátka přímá sonda mezi lékaře zabývající se paliativní péčí. ()
Paliativní péče je něco, o čem většina lidí nechce ani slyšet. Tady je to krásně demytizované a ukázané, o co doopravdy jde: o spojení medicíny, psychologie, empatie a komunikace nejen s pacienty a jejich nejbližšími, ale i s jejich lékaři. Všichni pacienti zemřou, ale důležité je, co se děje předtím. Oba ústřední protagonisté jsou navíc velmi sympatičtí, takže doporučuji k vidění všem. ()
Přesné a autentické prezentování hlavního tématu, jehož vážnost svým odrazem v medicínské realitě v mnohých scénách zamrazí. K veškerým členům paliativních týmů chovám obrovský respekt. Každý jednotlivec individuálně zastupuje škálu klíčových dovedností, nýbrž jako celek tento obor disponuje precizní a komplexní profesionalitou. Klobouk dolů! ()
Reklama