Réžia:
Adéla KomrzýScenár:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lekári Ondrej a Katarína sa pri svojej práci často dotýkajú nedotknuteľného. Priekopníci nemocničnej paliatívnej terapie otvárajú v dokumente Adély Komrzý témy, ktoré z našich životov v podstate zmizli. V prostredí robotickej medicíny a zbožšťovaných bielych plášťov orientujúcich sa na chorobu ako takú, sa do pozornosti vracia človek. V intímnych rozhovoroch lekári so svojimi pacientmi hľadajú odpovede na otázku, na ktorú sa v nemocniaciach, kde život končí pre väčšinu ľudí, bohužiaľ zabúda: „Ako žiť dobrý život aj s chorobou?“ Film zaznamenáva tri roky na Oddelení paliatívnej starostlivosti v pražskej nemocnici. Tím odborníkov pomáha pacientom nájsť riešenia a urobiť rozhodnutie, ktoré pre nich v dobe nekonečných možností umelého predlžovania života môže byťsprávne. Pretože život neznamená iba to, že srdce bije a pľúca dýchajú… (Film Expanded)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
To, že je mi zatěžko tento dokument slovně ohodnotit, už samo o sobě něco znamená. Zaměření na detaily tváří obou lékařů mohlo by se zdát přílišné, ale myslím, že díky tomu mi jejich podoba utkvěla lépe než tváře umírajících, protože ty nemohou zračit víc než bolest a bezmoc z vědomí blížící se smrti. Jak dokument hezky ukazuje, jde totiž o slova, která potřebují slyšet, a přání, která potřebují definovat. Mohli jsme si také klást etické otázky a nalézat odpovědi. A díky zdánlivě zbytečným statickým záběrům na neživé věci dojít zklidnění duše, tak vzácné v dnešní době. ()
V současné době se o paliativní péči moc nedozvíte, pokud se tam najednou neoctnete jako návštěva nebo student medicíny. Jak dobrý musí být doktor psycholog, empatik a jaká témata je dobré řešit na sklonku nám známého života a druhého břehu? Říkám druhého břehu, protože jsem věřící ve smyslu Erwina Schrödingera v paradoxu kvantové fyziky, která na nás jako biologickou entitu má ještě pěkných pár překvapení. ()
Působivý dokument o práci psychologů a lékařů s lidmi s kratším prognóza i délky života. Já řekl Alexander Solzenicin všichni jsme odsouzenci na smrt čekající v celé smrti, někteří ještě neznají datum své popravy. "Umírání je podstatná délka našeho života" říká v dokumentu lékařka. U pacientů s nejkratší prognózu života se už neresuscituje. Psycholog se zde hlavně snaží zpracovat emoce. U někoho již nemá smysl prodloužit život, ale zachovat kvalitu života posledních dnů nebo neprodluzovani utrpení. Nastupuje paliativní péče. ()
Přesné a autentické prezentování hlavního tématu, jehož vážnost svým odrazem v medicínské realitě v mnohých scénách zamrazí. K veškerým členům paliativních týmů chovám obrovský respekt. Každý jednotlivec individuálně zastupuje škálu klíčových dovedností, nýbrž jako celek tento obor disponuje precizní a komplexní profesionalitou. Klobouk dolů! ()
Prečo v závere tá doslovnosť o ľudskosti Ondřeja a Kataríny? To je fakt škoda... Dielo pojednáva o poslednej štácii v ľudskom živote, avšak celé sa nesie v nepopísateľnej ľahkosti a krehkosti, ktorá je hodná obdivu. Hodná obdivu aký vie byť stále človek človeku podporou i oporou, ako vie vliať nádej v beznádeji. ()
Galéria (11)
Fotka © Česká televize, FAMU
Reklama