Bombastický Johan

Utrápená komédia cez slzy, pričom je to skôr dráma, pretože hlavnému hrdinovi sa vždy všetko poserie. Partizánska veselohra s prekliatym osudom, kde za pozitívnu zmienku stoja akurát tak masky, za ktoré film dostal aj domáce ceny. Pål Sverre Hagen bol vynikajúci a nezabudnuteľný záporák v Boji snežného pluhu s mafiou. Herecky to nepokašľal ani tu, ale úlisnosť mu sedí viac. Ak sa ale niekto teší na echt komédiu, bude sklamaný. Je bezútešná. (08.03.2023)

S norskými komediemi jsem se zatím moc nesetkal a šlo o docela příjemně strávený čas. Absurdním humorem a zvláště absurdní titulní postavou se zálibou v odpalování dynamitu Bombastický Johan vyloženě kráčí ve stopách typických skandinávských (např. švédských) komedií. Hodně se mi líbila první polovina včetně celého příběhu Johanova táty, zatímco po zvratu, kdy všemi opovrhovaný Johan začne prožívat na chvíli šťastné romantické období, začal pro mě film stagnovat a po dalším zvratu mi zas připadalo, že tvůrci už začínají být vůči hlavní postavě místy příliš krutí. Oceňuji, že tvůrci dotvořili celý osud fiktivní postavy od raného dětství až po opravdu stylové „pohřbení“ na závěr, jen mě zamrzelo, že mimo pár zmínek o 2. světové válce zde není žádné výrazné propojení příběhu s dějinnými událostmi či společenskými změnami u tak velkého časového oblouku 1940 – 2022 (ač je možné, že norský venkov žije izolován téměř od všeho :o)) – ale mnohem víc jsem se pozastavoval nad tím, jak film často skáče časem přes 10 až 20 let, jednu hodně zajímavou kapitolu z Johanova života (práce v Americe) zhrne do krátkého vyprávění a pár fotek, z další (pobyt ve vězení) nám neukáže nic, zatímco některé rozehrané situace se naopak líně táhnou. Jako milovník Doživotní renty mám holt u komedie s osudy postav v průběhu několika dekád vysoké nároky, ale stačilo méně velkých časových skoků, dodat pár scén z vynechaných období + svižnější tempo u pár jiných a byl bych hodně spokojen. V rámci severských absurdních komedií za mě příjemný, ale jen mírný nadprůměr: díky výtečné první polovině a závěru. [70%] (27.01.2023)

Napíšu to takhle - Pål Sverre Hagen u mě už své místo má (Rozbouřené vody, Kon-Tiki, Amundsen) a opětovně mi potvrdil, že jeho herecký um a mužné charisma na mě bezvadně funguje.. Příběh Johana je takový hořkosladký, tragikomický, no a zcela pochopitelně seversky černohumorný až absurdní.. Sedlo mi to skvěle, líbilo se mi to.. (20.12.2023)

Synchronicita tomu chtěla, abych si před Johanem sfouknul ještě jednohubku O koních a lidech. Ideální lehký předkrm k naladění chuťových pohárků, po kterém přišel bombastický hlavní chod. Johan je skvělá záležitost, moje krevní skupina. Směs humoru a melancholického dramatu v homogenní směsi, kde se těžko rozpoznává jedno od druhého, ale jako celek tvoří dokonalé spojení. Tohle si dám brzy za dlouhých zimních večerů s radostí znovu. (29.09.2023)

Už ten dvojsmyslný název naznačoval, že půjde o nevšední filmový zážitek. Ale že to bude až takové, jsem nečekala. Tak svéráznou a zároveň skvělou tragikomedii jsem snad ještě nikdy neviděla... Osud mu nebyl zrovna dvakrát nakloněn, Johan se však z mnoha ošklivých ran dokázal otřepat a zarputile kráčel životem dál. Kvůli zálibě v odpalování bomb ho skoro nikdo neměl rád, přesto našel spřízněné duše. Při tom jeho neúnavném hledání jsem se místy od srdce zasmála, nebo naopak dojala téměř k slzám. Konec mě pak rozsekal na cucky... Jo, a abych nezapomněla, hudba byla taky bombastická! (90%) (11.02.2024)