Oáza

Na tuzemskou kinematografii vskutku ojedinělý psychologický válečný snímek, zobrazující dosti naturalisticky přežívání československých legionářů v Africké poušti a jejich boj s trojicí zdecimovaných německých vojáků v pouštní oáze. Nenajdeme zde žádnou nadsázku, žádné černobílé postavy. Všechny postavy jsou lidé z masa a kostí, které láme Africké horko bez ohledu na stranu ve které bojují. Vynikající herecké obsazení jenom dodává na autencitě chrabrých mužů různorodých charakterů. Radoslav Brzobohatý je prototyp pro tvdé muže, Rudolf Hrušínský je taktéž v roli psychicky narušeného vojáka výborný, Josef Vinklář též výtečně zahrál brutálního německého vojáka, patrně nejzápornější postavu z filmu. Díky dokonalé atmosféře a poutavému (i když prostinkému) příběhu zamrzí několik výrazných nedostatků (všichni mluví česky, dovyprávěný závěr - patrně díky zdecimovanému filmovému štábu), ovšem ani tak nemohu dát méně než 75%. (13.08.2006)

Oázy v pouštích, jediná to místa s vodou (nejsou-li studny vyschlé, či otrávené ustupujícím nepřítelem) jsou vděčná témata nejen válečných snímků. Tento film byl pro mne překvapením, protože jsem o jeho existenci vůbec nevěděl. Obsah vyčerpávajícím a přesným způsobem popisuje děj, takže jej zde nebudu rozebírat. Byl jsem velmi překvapen, když jsem jako jednoho z legionářů viděl Rudolfa Hrušínského... Znám jej jako zemana či šlechtice, ale jako voják z druhé světové byl pro mne překvapením. - Je to solidně natočené psychologicko - válečné - drama kdy dvě strany bojují o strategické místo - ne, není to kopec, není to přístav ani skladiště paliva, je to - studna s vodou v poušti. Škoda jen toho konce, ale i tak je to na 4 kapky vody * * * * (16.12.2011)

Pozoruhodný film! Začnu u herců. Ti jsou samozřejmě nejzásadnější složkou a myslím, že se svých úloh zhostili nadmíru dobře. I na Rudolfa Hrušinského se "dá zvyknout", naproti tomu Josef Vinklář je naprosto vynikající. Bojové scény jsou spíše na dokreslení, proto nemá cenu je hanět, naopak bych chtěl vyzdvihnout dechberoucí prostředí pouště, krásné záběry písku, postav, či detaily zoufalých spocených obličejů. Krom poněkud fatálního závěru je jinak tok děje zajímavě akcelerován a zpomalován, nebral bych to jako závadu. A nakonec si neodpustím vyzdvihnout nezapomenutelné vykreslení smrti Josefa Bláhy a skrývané uvolnění, že už se s ním nikdo nebude muset tahat... (16.08.2006)

Velmi zajímavý a ojedinělý projekt Zbyňka Brynycha, který zpracoval v té době (a obecně v kontextu československé kinematografie po roce 1948) naprosto tabuizované téma. Brynych byl vskutku pozoruhodný režisér, jednak během normalizace směl točit s povolením nejvyšších míst v Západním Německu, druhak se mu nějakým zázrakem povedlo prosadit a natočit tenhle film o československých příslušnících cizinecké legie v době nejtužších 70. let (logicky pak snímek skončil víceméně v trezoru a v široké distribuci se příliš neohřál), samozřejmě že se mu takovýchto privilegií dostalo za angažovanou tvorbu, kterou během normalizace točil coby úlitbu režimu. Brynych, jinak specialistu na filmy z období druhé světové války, kterými se umělecky proslavil, i Oázu pojal ideologicky především coby protifašistický snímek (viz úplný konec filmu), což mu ji asi umožnilo vůbec natočit, koncipoval ji však jako psychologickou studii rozkladu lidské morálky v závislosti na extrémním prostředí. Oáza, která tak trochu vizuálně předznamenala Marhoulův Tobruk, je spíše komorní a vizuální snímek, jenž čerpá především z exotických exteriérů a povedené kamery, samozřejmě z vynikajícího castingu (čemuž se nelze divit, v ponuré době, kdy nebylo v čem hrát, byl jistě výlet do Turkmenistánu vítaným zpestřením), pokulhává ale ve složce scenáristické a v celkové koncepci, zjevně chtěl říci ještě cosi dalšího, co už mu nebylo dobou a režimem umožněno (tušit lze chybějící či vystřižený závěr). Výrazným záporem je také pradávná bolest českých válečných filmů, tedy fakt, že obě znepřátelené strany (Češi i Němci) mluví stejným jazykem, což je jev tak neuvěřitelný, jako sám vznik tohoto snímku (zajímavé o to víc, že ve svých dřívějších filmech Brynych na němčinu německy mluvících postav pečlivě dbal). Morálně si ale tenhle film zaslouží větší ocenění, než to, jaké mu tady na čsfd dávám... (15.09.2012)

Tvůrcům lezlo na mozek to teplo asi víc než postavám filmu. Příšená hudba (nebo spíš zvuky) musela také vznikat v hlavě s úpalem. O hraní bych se neopovažoval mluvit, protože ten příšerný smích, který hercům režisér ordinoval, nemohl představovat absolutně nic. Nuda by mi nevadila, být smysluplně vyplněná, ale tady je to přímo utrpení sledovat až do konce. Vzhledem k poměrům a okolnostem, v jakých film vznikal, klobouk dolů před tvůrci a herci, a hodnocení filmu opravdu smysl nemá. (10.11.2010)