Biely Bim, čierne ucho

Příběh nestandardně zabarveného gordonsetra Bima mě poprvé uchvátil v knižní podobě na základní škole. Pak mi mamka řekla, že existuje i filmové zpracování tohoto smutného příběhu. Z malé nerozumné štěněčí bytosti se vyvine inteligentní tvor bezmezně oddaný svému pánovi. Právě oddanost a věrnost připraví Bimovi nelehkou cestu. Pokud se chcete spolehlivě dojmout. Vyberte si tento film. Je sice už malinko starší, ale dostane vás, zvlášť, jestli máte rádi zvířata a nejste cynici. Slzy se mi vkrádají do očí, jen co si na Bima vzpomenu. (09.03.2009)

... Film o přátelství muže a psa,film o psí lásce a věrnosti.Tento film jsem viděl kdysi dávno,patří mezi filmy,které mnou hluboce citově zamávaly natolik,že jsem dodnes na něj nezapomněl.Přesto,a asi právě proto,se na něj nejsem schopen podívat podruhé.Citově mě naprosto vyždímal.Rozpláče snad každého,kdo má v sobě alespoň trochu lidskosti.Pro slabé povahy rozhodně nedoporučuji,tolik smutku a beznaděje - přitom víru ve šťastné shledání - jsem snad nikde neviděl.Tento film mě do sebe naprosto vtáhl,a ač si jej již dnes do detailu nepamatuji,nevím,jestli někdy najdu odvahu se na něj opět podívat.Chtěl bych... (09.12.2017)

Ivan Ivanovič a jeho pes Bim... To už sú roky, čo som to videl naposledy. Ešte v československej televízii niekedy koncom 80-tych rokov a už vtedy to na mňa zázračne zaúčinkovalo. Zvládnuť v jednom kuse 3 hodinový film je pre deti dosť náročné a vtedy to tiež myslím bolo rozdelené na dva diely. Pôvodný dabing ešte s Kvietikom a Strniskovou bol výborný, aspoň takto som si na nebohú Strniskovú zaspomínal. Príbeh Bima sledujeme od jeho narodenia, jeho príbeh a jeho inteligencia si vás získa a záver s vami možno pekne zamáva. Na menšie deti môže zapôsobiť všelijak, možno im bez komentára rodičov ani nedôjde , čo sa vlastne stalo. Z pohľadu dospelého si asi lepší záver ťažko predstaviť. Film je to skvelý aj napriek často používanému slovu súdruh. Spoločenské zriadenie ani postavenie ľudí veľmi nerieši, ide len o priateľstvo medzi človekom a psom a v tomto je to výnimočný film. Osobne by som ho skrátil, ale i tak 80%. (31.12.2014)

Když jsem byl malý, viděl jsem tento film a konec tak probulel, že mne rodiče nebyli schopni utišit. Dávno po letech jsem film viděl znovu a ač jsem si závěr pamatoval a mohl být tedy připraven, přesto jsem měl opět mokré oči a stažené hrdlo. Nevím zda je to kvalitně natočeným snímkem, či zkrátka tím, že mám moc rád psí kamarády a vůbec vše živé. Bim, stejně jako později Goro, při své pouti a hledání pána potkává různé typy lidí. Od hodných, kteří mu pomáhají či dají najíst po typy od kterých mu hrozí bití i smrt. Je to tedy i taková obrácená sonda pohledem čtyřnohého přítele člověka na nás vládce tvorstva. (27.07.2011)

Jednoduchý příběh o přátelství mezi psem a člověkem v Sovětském svazu v sedmdesátých letech minulého století. To je zkrácený popis tohoto snímku. Možná je pro někoho moc dlouhý, ale pro mě byl překvapivě silný a vzal jsem si z něj poměrně hodně. Bílý Bim, Černé ucho je totiž neobvykle otevřený ruský film. Nenaleznete v něm žádnou propagandu, ani žádnou politickou agitku. Jednoduše zobrazuje obyčejný život a občas zabrblání na politiku. Nebo spíš na společnost a zlé, hloupé a závistivé lidi, kteří žijí všude na světě. Krásně vystupují i myšlenky na souznění s přírodou. Příroda je krásná a je jí potřeba. Pro někoho může být tou nadějí, která vede člověka dál. Nejkrásnější a nejsilnější okamžiky filmu jsou právě ty beze slov. Záběry nádherné krajiny, pozorování dobrodružství Bílého Bima, pohledy do očí lidí bez dialogu,… Kam se hrabou podobné pozdější filmy z běžné produkce (Lassie, Psí poslání, apod.)? Bílý Bim je s přehledem strčí do kapsy. (12.11.2020)