Biely Bim, čierne ucho

Krásný dojemný snímek. Od sovětské kinematografie bych v těch letech nic podobného nečekal, a - světe, zboř se - ono ano. Dodnes si pamatuji větu toho malého chlapečka : NEPLAČ, DÁM TI KRÁSNÉ ČESKOSLOVENSKÉ PASTELKY!. Viděl jsem to jen na povinné školní návštěvě kina a potom ještě jednou v televizi, nicméně i tak s klidným svědomím dám 90%. (13.05.2010)

Napriek tomu, že je Belyj Bim - Čornoje ucho filmom pekným, plným utešenej múdrosti a poézie života, nemožno dnes tak ľahko negovať a povzniesť sa nad mračná komunizmu, ktoré sa nad ním sťahujú. Z cností jedných a zlozvykov druhých, povážlivo čiernobielych postáv možno zostaviť ideál vzorného súdruha. Možno je tento neduh vlastný už predlohe-románu. Druhým smutným faktom jest, že podobne ako Subjektiv nepokladám psíka, i keď s ním strávime dostatok času a sledovanie jeho rastu sprevádza emočné puto, za postavu, ktorá by dokázala sama udržať nastavenú latku filmu. Predovšetkým nie bez charizmy žoviálneho Ivana Ivanoviča v podaní Vjačeslava Tichonova, ktorý po čase hlavnú scénu opúšťa a objavuje sa len v letmých návratoch. Tu je rozdiel napríklad od Hachikô monogatari, ktorého emočná sila v uzimených japonských kulisách ma zasiahla prúdom dojatia a nefalšovanej vrelosti, a zahriala u srdca. 65% (02.01.2015)

Podobně jako Hallstromův Hačikó, nádherný film o absolutním přátelství psa a jeho "páníčka". O více než 30 let starší film ani po tolika letech nezastaral a má stále co říci a to nejenom "páníčkům a paničkám" . Není to totiž zdaleka jen příběh o vzájemném přátelství psa a jeho pána, ale také moc zajímavá a pronikavá sonda do všemožných lidských povah i chování těchto postav v konkrétních situacích. Celý (tříhodinový) film díky poutavému prolínání všech pestrých lidských osudů a za účasti psího hrdiny Bima alias Černoucha uteče jak voda a obávám se, že možná na většině diváků po jeho skončení zanechá i určité následky ... (10.05.2017)

Těžko se mi hodnotí tento film tak brzy po jeho shlédnutí.Je to totiž nádherný film s nejsmutnějším koncem,jaký si dovedu představit.Další úžasný příběh o oddané lásce dvou tvorů-psa a člověka.A další ukázka toho,že je bohužel spousta lidí,kteří jsou ta nejhorší pakáž. Primitivní,zlomyslná a bezcitná sebranka,která si nezaslouží být nazývána člověkem.A o to více vyniká opačný pól-nezištná a obětavá nádherná studentka Dáša (asi spíš Dasja) i Bimovi dětští kamarádi.Nádherný a hlavně plně realistický snímek-nepřikrášlený-i s tou ironií na občanskou "uvědomělost".Kam se hrabou ty americké hovadiny,kde psi hrají baseball apod.Z tohoto snímku by si měli vzít příklad všichni filmaři,než začnou točit "zvířecí" film.Ten konec je ale až srdcervoucí a to já nemám rád-nedělá mi to dobře-jsem takovej citlivka.Na začátku to vypadalo,že z Bima bude nějaký ošklivý "vořech" a nakonec z něj vyrostl nádherný hafan.Ve filmu podal nejpozoruhodnější výkon-vše bylo tak věrohodné,až z toho mrazilo.Sympatický byl i Vjačeslav Tichonov a půvabná Irina Ševčuk v roli Dáši.Dlouho jsem měl k tomuto filmu nedůvěru jen kvůli tomu,že je to sovětské-no a své nedůvěry dnes mohu jen litovat-tímto bych se chtěl tvůrcům filmu aspoň na dálku za nedůvěru omluvit. (02.01.2012)

Nádherný film ... Ale, jak už jsem psala, nemám odvahu se na něj ani po těch dlouhých letech znovu podívat. Teď jsem, i s mými malými vnoučaty, hlídala dva anglické setry našim příbuzným, kteří odjeli do zahraničí. Nemohla jsem si nevzpomenout na Bima a dětičkám jednoduchým způsobem převyprávět jeho příběh. Kvůli emočnímu otřesu, který jsem kdysi sama zažila, bych jim film zatím rozhodně nepustila. Vzpomínám na Bima a jeho páníčka... a též zdravím velké uličnice a super společnice Alyschu & Nigel :-). (01.08.2023)