Věrný pes Čiko

Původně jsem měl strach, že to bude "Lassie se vrací" na japonský způsob. Mé obavy se nepotvrdily, dostalo se mi silného příběhu o síle pouta (nejen) pána a psa, podaného typicky decentním japonským způsobem. Je obtížné snímek hodnotit a nezklouznout do spoilerů - budu tedy jen konstatovat, že neobsahuje žádné přehnaně srdceryvné, sladkobolné či patetické scény, i když na city se chvílemi pochopitelně hraje. Mám pocit, že je film natočený podle skutečné události, nemám teď ale čas to ověřit, možná časem doplním. Za zmínku určitě stojí Tatsuya Nakadai v roli zesnulého pána - role agroinženýra a milovníka psů pro něj vskutku není příliš typická (což neznamená, že by se jí nezhostil výtečně). Byť nejde o film mé krevní skupiny, nemám vlastně co vytknout... (19.10.2008)

Profesor Ueno si snad rozumí se psy lépe než se svými lidskými protějšky a ve filmu je to moc pěkně předvedeno. *** Film je natočen podle skutečné události a mapuje život velmi známého japonského psa jménem Hachikô. *** Na Hachikovu počest byla roku 1934 odhalena jeho bronzová socha přímo před východem vlakové stanice Shibuya v Tokyu, který je po něm dnes pojmenován. Během 2. světové války socha byla roztavena, ale roku 1948 syn autora roztavené sochy vytvořil její kopii, která na místě stojí dodnes. *** Roku 2009 se film dočkal i svého amerického remaku HACHIKO: A DOG'S STORY (27.03.2010)

Film mne nevtáhl...působil na mne odtažitě a nevřele, což zrovna u takového příběhu není moc dobrá zpráva. Chování postav a vztah psa a jeho pána mi přišel umělý. A taky dost podstatná věc - o psech něco vím...a nemohl jsem přejít fakt, že ten pes svého pána moc neposlouchal. Pes, který tahá člověka na vodítku, k němu nechová takový respekt, aby ho hledal dalších 10 let:-) (16.12.2012)

Remake je lepší. A to ze dvou prostých důvodů. Zaprvé má výraznou osobnost Richarda Gera, který zastíní svůj japonský protějšek. Zadruhé nabízí větší emoční dopad, kdy tato starší verze nemůže kvůli zevšeobecnění a nevyváženému rozvržení příběhu poskytnout patřičnou katarzi (což je přinejmenším zarážející, protože Hallströmova verze je o dobrých deset minut kratší). I tak si ale tahle slzopudná (i když to je v tomto případě vlastně protimluv) podívaná nezaslouží ten cukrkandlově kýčovitý obal. 50% (05.11.2010)

Aj ja som sa k tomuto japonskému originálu dostal skrz jeho americký remake. Je pravda, že americká verzia je vo veľa ohľadoch údernejšia, ale i tu sa dajú nájsť scény ktoré vtlačia nejakú tu slzu do oka. Chvíľku síce bude trvať, kým si divák zvykne na japonský štýl natáčania a vedenia dialógov, no časom sa do príbehu dostane a čo bude pokračovať netreba pripomínať. Chybu, sme spravili hneď na začiatku, že som si snímok zohnali s mierne povedaným otrasným dabingom. Preto musím film zhliadnuť ešte raz a v pôvodnom znení. Potom rozšírim aj koment. (03.10.2011)