Temná dcera

Popis znel lákavo, herecké obsadenie ešte lepšie, a tak som bol zvedavý, čo pre nás Maggie z režisérskej stoličky pripravila. Aj keď som nemal žiadne mega vysoké očakávania, tak napokon to bolo skôr sklamanie. Základ deju a prostredie gréckeho ostrova boli atraktívne, postavy zaujímavé, no dejová línia bola ťažkopádna a biedna. Čakal som, že to zachráni aspoň nejaké kvalitné vyvrcholenie, ktoré uzavrie kruh s nejakou parádnou pointou. Ale ani tu sa zázrak nekonal... Škoda toho. (01.02.2022)

(20/2022) / To je vždy plaču, že prečo ten Netflix chŕli samé braky a hneď ako sa tam objaví niečo trošilinku náročnejšie tak tu máme hodnotenie pod 60%. Zbežné prebehnutie komentárov hovorí jasnou rečou. Prečo to nemá dej, prečo to nemá zvraty, prečo to nie je napínavé, atď. Áno, je to taká festivalovka, predpokladám, že skóre pre film by bolo o dosť vyššie ak by film hodnotilo trošku špecifickejšie spektrum divákov, nie široké Netflix obecenstvo. K filmu. Veľmi, veľmi náročná téma a veru moc jej svedčalo toto spracovanie. Keďže zblízka sledujeme psychologický profil jednej postavy, všetko stojí a padá na hereckom výkone a tu The Lost Daughter vyťahuje prvé tromfy z rukáva. Mňa ten film vtiahol hneď, precízna režia, nikam sa netreba hnať. Pomalý je ten film len na prvý pohľad, to ako pod pokličkou všetko krásne vrie, všetka tá ťažoba, postupné spoznávanie tajomstiev hlavnej postavy, funguje to perfektne. Priznávam, je tam pár momentov, ktoré vyšumia do stratena, ale vždy trvá len chvíľku kým prvorežisérka(!) Maggie Gyllenhall zapne naplno. Objektívne ten film možno nie je na plný počet, aj keď silné 4* určite. Prihadzujem tú poslednú pretože si myslím, že tých momentálnych 59% je výsmech kvalitnej filmárčine. (8/10) (15.02.2022)

Celý film divák čaká na niečo, náznaky vyskakujú, no nakoniec na mňa dielo dýcha dojmom, že je z mnohých strán nedotiahnuté. Alebo mám fantazírovať nad mnohými nenávratnými rozhodnutiami matky a manželky, ktorá si nimi nalinkovala život a teraz v klídku, kdesi v gréckom zapadákove, na ne spomína skrz to, že vidí niekoho podobného? Fajn, ale sú to len spomienky a príbeh je kde? Ak za hlavnú líniu mám považovať tú okolo stratenej bábiky a nachádzať v nej paralelu na starostlivosť v materstve skrz pretvorenie špinavej bábiky na čistú, nechápem prečo sa Leda na konci snímky priznala že ju ukradla keď tomu tak nebolo. Hlavnej predstaviteľke v podaní Olivii Colman tipujú protagonisti, že nemá ani 40... a robia to viacerí... pane môj, kde majú oči? Lichôtky jedna vec, no pravda vec iná. Colman však hrá s noblesou, ľahkosťou a veľmi dobre hrá aj jej mladšia verzia v podaní Buckley. Len skrz dobré herectvo sa dá preplávať týmto filmom, ktorý má mnohokrát nezáživné scény a pre vývoj nepodstatné. (25.04.2022)

Myslím si, že najsilnejším elementom "The Lost Daughter" je jeho hlavná myšlienka. O tom, že nemať deti niekedy nie je prejavom sebectva. A dokonca si myslím, že sú ľudia, ktorí by urobili lepšie, keby žiadne deti nemali. A tomu tento film brilantným spôsobom nastavuje zrkadlo. No súčasne je to trošku monotónny a komplikovaný film, ktorého sledovanie je niekedy celkom náročné. Najmä ak chcete, aby ste sa trošku pohli v určitých bodoch z miesta. Musím pochváliť ale herecké výkony v tomto filme. Olivia Colman, Dakota Johnson, Jessie Buckley, Ed Harris... všetci pôsobia veľmi dobre vo svojich rolách a vedia svoje postavy predať. Je tu dokonca aj niekoľko celkom zaujímavých prekvapení. Nevedel som kam sa to celé postupne vyvinie a najmä z tej scénky na začiatku som tak vnútorne nevedel ako to vlastne dopadne. A čo to celé spôsobí. Možno to mohlo mať tťošku dynamickejšie podanie, no myslím si, že práve ten komornejší prístup k tomu filmu mu dodáva svoju vlastnú tvár a jeho hlavná myšlienka vyplynie oveľa silnejšie. Ale skrz všetky tieto pozitíva si vnútorne neviem predstaviť, že by som si to niekedy pozrel znovu. Hodnotenie: B (03.08.2022)

Jedna z nejčastějších reakcí na zjištění, že někdo nechce mít děti, bývá nařčení ze sobectví (někdy snad až z neúcty k posvátnosti a vznešené kráse mateřství). Tato (z mého pohledu nesmyslná) reakce, je ostře zproblematizovaná v tomto nenápadném, ale přitom silném filmu, který stojí nejen na skvělých hercích, ale především na velmi chytrém a komplexním scénáři.___ Maggie Gyllenhaal nám představuje profesorku srovnávací literatury Ledu, která přijela na řecký ostrov užít si dovolenou, ale místo klidu a pohody prožívá jakousi osobní krizi, při níž se vrací do minulosti a pod dojmem setkání s mladou ženou Ninou reflektuje své vlastní mateřství. V Ledě se aktivují profesní instinkty: Pozoruje chování Niny a jejího okolí a srovnává je s vlastními zkušenostmi. Ve vzpomínkách pak vidíme mladou Ledu, která se stala matkou nepřipravená na totální transformativnost toho stavu a která byla postavena před dříve neuvědomovaná dilemata, při nichž se rozhodovala mezi (nesvobodnou) prací pro rodinu a (svobodnou) prací na sobě. Tím se dostáváme k úvahám o skutečném sobectví, o společenském obrazu matky, která si uvědomí svoji nenapravitelnou "chybu"(?), a o tom, zda existuje rovnítko "špatná matka" = "špatný člověk".___ Leda na řeckém ostrově prožívá jakési regresivní stavy, při nichž se snaží vrátit k sobě samé; skrze návrat do (vzdorného a bezstarostného) dětství i skrze bizarní kompenzace zpackaného mateřství, při nichž se o "dítě" (ukradenou panenku, podobnou té, o niž vinou vlastní dcery přišla) stará, jen kdy sama chce (a jehož bezelstným "odevzdáním", po němž následuje vcelku pochopitelná reakce, se snad i chce potrestat za někdejší opuštění svých dětí), skrze toto symbolické jednání se snaží vyrovnat s vlastní minulostí a (snad - podvědomě) i varovat mladou přítelkyni před chybami, které nelze vzít zpět.___ Málo filmů se zabývá mateřstvím do takové hloubky, bez sentimentu a bez příkras, jako Temná dcera, a zcela určitě žádný neukazuje tak přesvědčivě, že skutečné sobectví krystalizuje právě až v důsledku mateřství a ne v odmítání mít děti, jak to s oblibou mnozí říkají na adresu bezdětných. Výborné herecké obsazení, atmosféra, kamera, hudba... (01.02.2022)