Temná dcera

Herecké výkony naprosto skvělé. Olivia dokonalá, Jessie Buckley skvělá a i Dakota Johnson se mi moc líbila. Měla jsem občas velký problém si uvědomit, že je to Dakota. Ale film má 121 minut a těch 121 minut mi přišlo šíleně ale šíleně nekonečných. Nudila jsem se, strašně moc jsem se nudila. Jo, jsou tam zajímavé scény a upřímně nejvíc mě bavily ty flasbacky do minulosti, ale po většinu dobu jsem myslela na něco jiného nebo jsem měla nutkání dělat něco na mobilu. Prostě velká a nezáživná nuda. Tenhle film už rozhodně znovu ne. (14.02.2022)

Spektákl to byl bezpochyby kvalitní, tedy alespoň po té tvůrčí stránce, leč sledovat poměrně nemilosrdnou stopáž 120ti minut dvě krajně nesympatické fuchtle (potažmo jednu), hraničilo s duševním sebemrskačstvím. Po dlouhé době film, kde mě všechny figury neskutečně sra*.  Ale možná to bylo dáno toliko mojí letitou nelibostí vůči rádoby umělecké tvorbě frustrovaných intelektuálek. Dokoukal jsem to snad jen kvůli dvěma působivým symbolickým výjevům a nepřiznané divácké touze zvědět, k jaké že to závěrečné katarzi režisérka tento tíživý konstrukt směruje. Ani nevím, zda jsem byl za svoji trpělivost odměněn nebo pohříchu potrestán. (04.02.2022)

Jak moc zamává s ženou, když se rozhodne odhodit okovy mateřství a na čas opustí své dvě malé dcery? Osamocená vysokoškolská pedagožka Olivia (v posledních letech hodně v kurzu) Colman si dopřává dovolenou v Řecku. Jeden den ji na pláži zaujme hůře zvladatelné děvčátko a jeho unavená až rezignovaná matka. Dovolená nabere zcela jiné obrátky, protože v ní mladá rodina vyvolá tíživé vzpomínky. Místy neurotická, jindy mrazivě klidná, pak zase obhroublá a frustrovaná. Vracíme se do minulosti, kdy je hlavní postava (ústřední herečkou neprávem odstrčená Jessie Buckley) teoreticky šťastná, jenže neschopnost pokračovat ve své akademické práci a touha dál poznávat, ji dusí. Holt mateřské pudy nejsou automatické u každé ženy, nicméně tým okolo debutující Maggie Gyllenhaal měl v rozvláčném podání víckrát dupnout a zanechat hlubší stopu. Ve výsledku hodně pocitové, místy nedotažené a emočně povrchní. Ale herecky je to radost. Od všech. A Dakota Johnson v černé… hmm. (05.01.2022)

Hlavnú hrdinku sledujeme v dvoch obdobiach jej života a musím povedať, že výber mladej (alebo zrelej, ak chcete) verzie sa nezdaril. Videla som typovo dve rozdielne ženy a dosť ma to rušilo. Ďalšiu výhradu mám voči otvoreným alebo naznačeným linkám, vedúcim odnikadiaľ nikam. Vzniknuté napätie medzi postavami nebolo, podľa mňa, dostatočne využité. Mám pocit, že Maggie trošku precenila svoje schopnosti scenáristky a režisérky, ale aspoň pre svoj film zohnala známe mená. Z filmu si odnášam ponaučenie, že malé dievčatká sú dielom Satana a nie každá žena by mala byť matkou. A na záver mi nedá nespomenúť hviezdnu Dakotu, ktorá mi opätovne dokázala, že dokonalou herečkou je výlučne od krku nadol. (22.01.2022)

Myslím si, že najsilnejším elementom "The Lost Daughter" je jeho hlavná myšlienka. O tom, že nemať deti niekedy nie je prejavom sebectva. A dokonca si myslím, že sú ľudia, ktorí by urobili lepšie, keby žiadne deti nemali. A tomu tento film brilantným spôsobom nastavuje zrkadlo. No súčasne je to trošku monotónny a komplikovaný film, ktorého sledovanie je niekedy celkom náročné. Najmä ak chcete, aby ste sa trošku pohli v určitých bodoch z miesta. Musím pochváliť ale herecké výkony v tomto filme. Olivia Colman, Dakota Johnson, Jessie Buckley, Ed Harris... všetci pôsobia veľmi dobre vo svojich rolách a vedia svoje postavy predať. Je tu dokonca aj niekoľko celkom zaujímavých prekvapení. Nevedel som kam sa to celé postupne vyvinie a najmä z tej scénky na začiatku som tak vnútorne nevedel ako to vlastne dopadne. A čo to celé spôsobí. Možno to mohlo mať tťošku dynamickejšie podanie, no myslím si, že práve ten komornejší prístup k tomu filmu mu dodáva svoju vlastnú tvár a jeho hlavná myšlienka vyplynie oveľa silnejšie. Ale skrz všetky tieto pozitíva si vnútorne neviem predstaviť, že by som si to niekedy pozrel znovu. Hodnotenie: B (03.08.2022)