Napoleon

Režie Abel Gance. Jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších filmů všech dob. Dodnes naprosto úžasný zážitek! Naprosto strhující kamera a montáž! Legendární zůstane pohyb kamery evokující houpání lodi, snímání sněhové bitvy malého Napoleona (nemá daleko k současnému střihovému pojetí velkých bitev, jako třeba v Pánovi prstenů), dvojexpozice Napoleon/dravý orel a unikátní použití tří různých záběrů na plátně vedle sebe. Jediné co lze filmu vytknout je přílišná délka a místy až uspávací rozvleklost. Děj sleduje Napoleona od dětství, přes nepokoje Velké francouzské revoluce až po jeho úspěšné italské tažení, kde definitivně prokázal své schopnosti. Je možná škoda, že o dalších událostech Napoleonova života už se z filmu nedozvíme. Také herectví "posledního z prokletých" básníků Antonina Artauda, který zde ztvárnil Marata se poněkud minulo dobou. To, co je v Dreyerově Utrpení panny orleánské součástí autorského plánu, je zde zastaralé a oproti ostatním hereckým projevům působí nepatřičně a přehnaně. (22.10.2006)

Extrémne dlhočizná biografia o slávnom Korzičanovi, ktorá je i napriek tejto skutočnosti, v mnohom priam povznášajúcou, a to najmä z hľadiska technických postupov, skladajúcich sa z inovatívnych pohybov kamery a predovšetkým dynamického strihu, čo je v konečnom dôsledku, vskutku neuveriteľne nadštandardným zážitkom, aký si môže divák dosýta vychutnať! / Azda najoslavovanejšou je záverečná dvadsaťminútová sekvencia, pri ktorej alternujú širokouhlé panoramatické zábery s mnohoobrazovými montážami premietanými naraz na tri plátna - proces nazývaný „polyvízia”, hoci najobľúbenejšou sa stala mimoriadne pompézna „snehová bitka” z Napoleonových školských čias z roku 1783, ktorá nielenže nemá v histórii kinematografie absolútne žiadnej obdoby, čo sa teda týka samotného spracovania, aké som snáď ešte nikdy predtým nevidel, pričom zrovna toto obdobie vo filme - považujem za to najzaujímavejšie, keďže formovalo samotnú osobnosť Bonaparteho. \ V prvom rade sa treba poriadne obrniť čo najväčšou trpezlivosťou, pretože filmová stopáž predstavuje - abnormálnych 5 hodín a 30 minút (režisérsky zostrih), čo nie je vôbec žiadna sranda, a ak ste si už náhodou stihli povedať, že na to (asi) predsa máte náladu, tak nech sa páči... V podstate ani extra netuším, či absolvovanie tohto monumentálneho veľkofilmu na jeden záťah, je práve ten najlepší nápad? Záleží na voľnejšom čase a na podmienkach, ale mať chuť, je hádam to najviac najdôležitejšie, lebo to ostatné príde už samo. (21.09.2022)

Velkolepý projekt, který na sklonku němé éry uvedl Abel Gance, je pozoruhodný hned z několika důvodů: Nejen že režisér během vražedných čtyř hodin podrobně převyprávěl důležité okamžiky ze života onoho malého velkého Korsičana, ale překvapil ohromně invenčním střihem, jenž dodal filmu švih a spád, a také zajímavým pokusem o širokoúhlý film, který v závěrečných minutách zobrazuje Napoleonovo vítězné italské tažení. Škoda, že se režisér spokojil s tímto závěrem a další osudy Napoleona a Francie ho už nezajímaly. Film jsem viděl se soundtrackem od Carmine Coppola, který sice nevynikal původností, ale se snímkem působil jako jeden celek. Představitelé Bonaparta, Dantona, Robespierra či Saint-Justa (kterého hrál sám Gance) ale i dalších byli v rámci možností přesvědčiví i když Antonin Artaud v roli Marata nebyl tak pohledný jako na obrazu Jaques-Louis Davida...:-) Nenechte se odradit délkou, tento film opravdu stojí za zhlédnutí! (10.06.2007)

Technicky dokonalé nemé dielo. Perfektne rozpohybovaná kamera, vynikajúca výprava a obrovské masové scény. Jeden z tých najlepších príkladov nemého veľkofilmu. Aj keď je snímok dosť chudý na akciu a bojové sekvencie ( tá najstrhujúcejšia sa nám ponúkne už v úvode filmu - ide totižto o zimnú guľovačku odohrávajúcu sa ešte za Napoleonovho detstva ), aj napriek tomu je plný energie a života a toľkej dávky patriotizmu, že francúzske srdce musí pri tomto okázalom epose nadšene plesať od radosti. (15.01.2011)

(1001) Nejlepší na tomhle filmu mi přijde poznámka studenta režie, který po promítání povídal: "Na co ukazovat ples v jedné minutě, když jde ukázat v patnácti minutách." A potom ještě dotaz studenta fotografie, který na promítání nebyl: "Jde vůbec pustit si ten film a strávit příjemné čtyři hodiny?" Asi se na mě projevuje deformace studentky scenáristiky, protože mám chuť popisovat vše opisem. Uf. Nejvíc mě asi zaujala Maratova vražda a potom poslední hodina, škoda ovšem, že se k ní člověk musí tak náročně prokousávat. (19.09.2010)