Omámení a zmatení

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

Linklater tohle prostě umí. Dokáže naprosto obyčejné věci natočit neskutečně poutavě. Ve filmu se prakticky nic zas tak zajímavého neděje, ale nemůžete se odrhnout. Dazed and Confused sleduje vlastně jenom jeden den konce školního roku někde na americkém maloměstě. Pro někoho je to symbolický konec studií, pro někoho je to teprve začátek. Sledujeme iniciační rituály noviců, trošičku té šikany, trošičku objevování a zkoumání spojené s dospíváním. Ozvláštňuje to kupa mladých herců, kteří jsou v současné době velké hvězdy. Affleck, McConaughey, Zellweger nebo Jovovich, takže je vidět, že na herecké talenty měl Linklater také velmi dobrou ruku. Malý velký film. Rozhodně nezbývá než doporučit. (14.04.2023)

Nedoceněná, správným způsobem "zhulená" pecka Richarda Linklatera která vás přenese do roku 1976 na jednu střední v Texasu. Poslední den školy před prádzninama, hodně trávy, nejlepší kamarádi, nadržené holky, plno "soon to be" hvězd a scénář, ve kterém nejde o nic, a přece o všechno. Ty Aerosmith jim závidím.... Pokud jste neviděli, koukejte to napravit. Po Before Sunrise a Before Sunset můj nejoblíbenější Linklater. (27.04.2013)

Stejně jako 50. léta mají svoje American Graffitti, 70.léta mají tohle. Krásné zobrazení uvolněné dobové atmosféry, hodně trávy, alkoholu, lásky, zajímavé charaktery, maloměstské tradice. "Padesátá léta byla nuda, pak přišla rocková šedesátá a sedmdesátá? Stojej za houby." Z dnešního pohledu mají jak padesátá, tak sedmdesátá něco do sebe. Zajímalo by mě, jak na současnou dobu budeme vzpomínat za třicet let. (10.01.2012)

Dazed and Confused chce být, a dost možná i je, American Graffiti pro jinou generaci. Trochu slabší, snad proto, že i na první pohled nezávislejší, ale na konec velmi fajn. Z prvu se Linklater snaží jakoby nezaujatě snímat dialogy jako by to byla realita - styl je trochu odtažitý. To se projevuje i na absenci nějakého skutečného dramatu nebo třeba romantizující linky. I když tam tyto prvky jsou, nemáte pocit, že vám někdo podsouvá jejich výklad nebo svůj názor. Prostě to tak je. Ale s přibývajícíma minutama do sebe začnou věci víc zapadat a člověk si některé postavy oblíbí. Je to bezstarostné, uvolněné, o moc tam nejde. Asi jako když nostalgicky vzpomínáme na mládí a máme pocit že lepší období jsme už nikdy nezažili - žádná zodpovědnost, nahodilá osudová setkání a možnost se večer bez následků prostě zkalit. (16.05.2020)