Piatok trinásteho 4

Rovnako ako u väčšiny hororových sérií aj v tejto sme sa dostali ku koncu akej takej uveriteľnosti a následuje iba síce stereotypné, ale zato znesiteľné vyvražďovanie postáv pri ktorom opäť môžete tipovať kto bude ďalšou obeťou. Jason tentokrát prichádza odnikadiaľ a koniec...no, jednoducho doposiaľ najslabší diel Piatku trinásteho. (14.01.2018)

Ani výraznější herecké obsazení nezachránilo čtvrtý díl série od průměrnosti. Věčně se vynahacující teenageři, kteří se vzápětí stávají potravou pro Jasonovu mačetu, mě nějak extra nebavili a kdovíjak líto mi jich ani nebylo. Za zmínku stojí dvě dobré scény - ta hned na začátku, kde Jason zdrhne z márnice, a pak finále, kde se docela překvapivě ukáže, kdo že to vlastně Jasonovi nandá nejvíc. Celkově se dá říct, že zklamaná jsem nebyla, ale extra zážitek jsem si z toho rozhodně neodnesla. (24.05.2011)

V porovnání s trojkou teda žádné zlepšení (spíš to kvalitně má sestupnou tendenci), navíc se začíná vkrádat jistý stereotyp, hlavně co se týče závěrečného odhalování, nalézání a přehlídky většiny zabitých a té jedné mrtvoly prohozené oknem. Prakticky to samé jako trojka, jen se dvěma rozdíly, zde už se začínají objevovat prostoduché až blbé dialogy a přeživší je někdo jinej, než jsme zvyklí. (02.04.2009)

Zase o kousek horší. Tyhle druhy horůrků měly vždy problém s logikou. Navíc Joseph Zito je král béček a i céček. Takže probodlej člun na vodě drží, zřejmě Jason  ve dne líta na kole, a měl sebou lepení. Rejža je navíc mamlas, takže Jason je všude, kde je potřeba. Konec už byl takovej trochu blázinec, ale strašidelný to moc není. Tahle série je důvod, proč tenhle druh hororů příliš rád nemám. Ale jedeme dál. 30%. (20.08.2023)

Vcelku očekávaný zářez do série Pátků své příznivce určitě nezklame. Dostatek obětí, samota, Křišťálové jezero, bouře a jedna vražda za druhou. Ty jsou trikově zdařilé, aby ne, když je vytvářel sám mistr gore a masek - Tom Savini. Nejstrašidelnější na celém filmu je ovšem hudba. I zdánlivě obyčejné záběry dokáže zasadit do děsivé atmosféry. Sledujeme postavu jdoucí lesem, spěchající, rozhlížející se, kamera ji zabírá jakoby z pohledu nějakého pozorovatele, nevíme, zda přímo Jasona, do toho ona šepotavá temná hudba, praskne větev.... Jakmile se Jason objeví, napětí povolí, avšak do té doby je hutné. Tušíme, že dívka plavící se uprostřed noci na člunu po vodách jezera nedopadne dobře, leč režisér záměrně scénu protahuje, i když ne nudně a nekonečně. Slušná dávka krve a nahoty společně s nočními scénami tvoří základ snímku na oddechový bouřný večer. (06.05.2012)