Ladies and Gentlemen: The Rolling Stones
Obsahy(3)
Znamenitý koncert z turné Exile On Main Street z roku 1972. Název převzali z pozapomenutého blues Muddyho Waterse. Nejprve Rolling Stones - bludné kameny nebo tuláci - živořili ve společném bytě v Chelsey, aby po roce 1963 pronikli do hitparád. Postupem doby se prosadili jako hlavní rock'n'rolloví rebelové, vedle učesanější skupiny The Beatles. Přitom nikdy nezapomněli na své původní rhythm and bluesové základní zdroje: Chuck Berry, Bo Diddley, Fats Domino, ale i Otis Redding, Etta James, La Vern Baker a další. Dlouho neprávem podceňované dvojalbum Exile On Main Street (1972) uvádí svého druhu klasiku zlaté éry Rolling Stones. Ale která jejich kapitola nebyla zlatá? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (14)
Je naprosto neuvěřitelné, že existují lidé jako Líoncel. Já taky nemám rád některé kapely, ale když je nemám rád, tak se na ně nedívám. Ty jsi, Lioncele, odpůrce RS, a přesto nadáváš, že koncert stál za hovno. Takové mám nejradši. Je to stejné, jakobych se já díval na Pepíčka Zímu na Vlachovce a napsal bych, že to byl odpad, protože nemám rád dechovku. Hodnoť, co znáš, takto do hodnocení vtahuješ své antipatie vůči muzikantům. To je nehorázné. Nikdo nemůže za to, že jsi hudební barbar a že z tohoto krásného dvojalba znáš kulový. Jo, Lady Jane, to už je profláklá věc, která mi už pomalu leze krkem. Na Rolinech je krásné to, že u nich můžeš objevovat furt něco nového. Taková Sister Morphine je stokrát lepší, než celá lejdy džejn. Jenže je třeba to naposlouchat. Tys přistupoval ke koncertu vyloženě nepřipraven. ()
Bludní šutráci válí a valí davům šutry do hlavy... Tak dámy a pánové, nedělejte Zagorky... %-[] - - - P.S. Kurvadrát, bylo mi deset a moh sem tenkrát akorát tu magorku... °-/ - - - - - (Poprvé s podupáváním a neklidně provrtěno 2.3.2012 na >šutrovým prostoru< , hodnocení 40., kamentář zde do třetice valený - 2.3.2012) ()
Ještě ten správnej nadrženej rokenrol, než si začali zvát na pódium soulové černošky a dechové sekce a proměnili se v jakéhosi country hybrida. Ale sakra, ale sakra sakra, proč už dneska nejsou takoví chlapi?! ()
Set list: Brown Sugar, Bitch, Gimme Shelter*, Dead Flowers, Happy, Tumbling Dice, Love in Vain, Sweet Virginia, You Can't Always Get What You Want, All Down the Line, Midnight Rambler*, Bye Bye Johnny*, Rip This Joint, Jumping Jack Flash, Street Fighting Man [* vystřiženo ze zkrácené verze uvedené na ČT art] ()
Mick Jagger zpívá svoje rock'n'roll'n'blues, tančí jak travesti démon s majkapem bollywoodské hérečky, Stouni šlapou jako hodinky a vypadá to, jako by i ty sedmdesátý byly divoký ;). Asi. ()
Zřejmě jenom pro fanoušky. 1) Rolling Stones si vážím. Je to klasika, drží se na hudebním nebi už padesát let a asi jsou dobří. Jejich hudba se mi ale nelíbí s výjimkou prvních dvou desek. 2) Chtěl jsem se podívat na přitažlivého 29letého Micka Jaggera (kromě zpěvu nabídl troje oblečení a pár rehabilitačních cviků k uvolnění páteře) i stejně starého Keith Richardse. Jo, slušelo jim to. Samotný koncert mi příliš zajímavý nepřišel. ()
Mně přijde, že to tady klukům zase tolik nehrálo. Myslim to vzhledem k jejich vysokýmu standardu. Hlavně Taylot neměl zrvna báječnej večer a nemoh se s ostatníma tolik sejít. Byl ňákej nervózní, nebo co... ()
Já jsem měla s Rolling Stones vždycky jeden problém: vždycky jsem je považovala a pořád považuju za nejlepší kapelu na světě (spolu s Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky), ale nemohla jsem se dívat na jejich klipy, třeba pitomě pomrkávající Jagger v námořnickém oblečku, co nestíhá playback v Iť´s only Rock´n ´roll, to je fakt humus a doufám, že to byla parodie na hitparádové hvězdičky. Ovšem koncerty, to je jiný kafe! Jsem moc šťastná, že jsem je v Brně viděla na živo a vítám každý záznam koncertu, který je k dispozici. Tady všichni jedou jak zběsilí a díky Micku Taylorovi přibyl k jejich syrovosti a neučesanosti (pro kterou je mají fanoušci tak rádi) i nový rozměr nástrojové virtuozity. Ostatně právě alba s Mickem Taylorem patří k těm nejlepším a já je mám nejradši (Sticky Fingers, Let it Bleed, Goat´s Head Soup). Kdyby jim tehdy někdo řekl, že budou hrát ještě ve skoro sedmdesáti, asi by se mu vysmáli. A kdyby někdo Micku Jaggerovi řekl, že při jeho denním běhání a správné životosprávě (pochopitelně ne v sedmdesátých letech) bude vypadat stejně strhaně jako Keith Richards po své drogově-alkoholické jízdě, tak by se asi na celou životosprávu vykašlal a užíval si.... ()
Stouni v nejlepší formě na turné k legendárnímu a dodnes nepřekonanému Exile On Main Street. ()
V roce 1972 už měli "Stouni" spoustu hitů a energie téměř tolik jako dnes... ()
V titulcích pořadu uvedeno: český název The Rolling Stones: Ladies and gentlemen; originální název Ladies & Gentlemen; režie Rollin Binzer. ()
Proti hudbě žádná, Stony si poslechnu moc rád... ale dokázal bych si od nich představit poněkud živelnější rock'n'rollové vystoupení. ()
Vynikající koncert z turné Exile on Main st., který zachycuje nejlepší období v kariéře The Rolling Stones. Deska Exile on Main st. sama o sobě představuje vrchol rocku a pravidelně se umísťuje na předních místech v anketách o nejlepší hudební desky všech dob. Koncert tento fakt jen potvrzuje. Po mírném začátku se film i koncert rozjedou v neuvěřitelném tempu, kdy přichází vrcholná hudební čísla - Dead Flowers a hlavně Happy, odzpívaná nejen Keithem Richardsem, ale i (překvapivě) Mickem Jaggerem. Celá kapela šlape jako hodinky, ale největší vliv na výsledný sound a rytmus mají Charlie Watts a Keith Richards, který zde přijal s úsměvem roli rytmického kytaristy. Nováček Mick Taylor hraje fantasticky, ač se zdá, že se k ostatním moc nehodí, což byl pravděpodobně jeden z důvodů jeho brzkého odchodu od Stounů. Na závěr si neodpustím poznámku o oblečení a celkovém stylu kapely na začátku sedmdesátých let: Jaggerovo "pyžamo" s šátky kolem pasu nebo Richardsovy polobotky na pěticentimetrovém podpatku hovoří za vše. Hold byla asi taková doba. ()
Pro mě osobně nejlepší koncert Stones na DVD. Takhle nějak vypadá špinavé rhytm and blues v té nejlepší možné podobě. Všechno poté už bylo jen méně či více horší. Není co víc dodat. ()