KanjiVital

„Ó, skutečně šťastný je náš věk, ó požehnaní umělci, kteří si zaslouží takové pojmenování, neboť díky nim jste za svého života měli možnost být u zdroje takové krásy, jež rozzářila ponuré světlo vašich očí a umožnila vám zcela zřetelně vidět náročný, podivuhodný proces vývoje jedinečného umělce: pro jejich slavná díla je uctíváte a oslavujete, to díky nim vám z očí spadla páska, která zakrývala váš zrak i mysl a vrhala vás do temného stínu, díky nim jste objevili závoj falše, který halil temnotou krásné komnaty intelektu. Za to vše poděkujte Bohu a pokuste se Michelangela ve všem napodobit.“ - to napsal Giorgio Vasari a zfilmoval Carol Reed.

Scéna s Trinity se může směle zařadit do zlatého fondu kinematografie!

(...) "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní? Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ - Mt 6,24-34

"Někdy nemít nic v ruce může znamenat velký trumf." - film o svobodě a nezlomnosti lidského ducha. Z vězeňského prostředí existuje několik filmů, ale tento pro mě navždy zůstane jedinečný a nenahraditelný... pojídání 50 vajec, Lucinka, sázky a pábitelství vězeňského ansámblu, úsměv Paula Newmana a samotný frajer Paul Newman. Navíc intro písně "Civil war" od oblíbených Guns N' Roses mluví jasně kapitánskou řečí: "What we've got here is... failure to communicate. Some men you just can't reach. So you get what we had here last week, which is the way he wants it... well, he gets it. I don't like it any more than you men." A k číslu 37... Lukáš 1:37: "U Boha přece není nic nemožné."

Steve McQueen: Král frajerů, ikona a legenda.

Pomalá a odcizená moderní "love" story. Film, který se vleče odnikud nikam a od ničeho k ničemu, stejně jako jeho hlavní postavy. Bravurnímu Brandovi se snaží sekundovat půvabná a naivní Schneider, a v konečném důsledku se jí to celkem daří, a to nejen v inkriminované "máslové scéně", ale i v té "prstové" a dalších ;) Horší moment však nastává ve chvíli, kdy nejsou oba tito ztracenci společně na scéně a film přestává zcela fungovat. Je však třeba konstatovat, že to, co (záměrně) působilo kontroverzně v době vzniku tohoto snímku, tak dnes již tak nevyzní. Zcela jinak by ale současná společnost jistě reagovala na vyjádření hlavní protagonistky o průběhu natáčení...

"Prolhanost je systém, ve kterým žijeme." - rodinná oslava zbohatlíka jako příležitost pro léčení šrámů z minulosti, neopakovatelnou rodinnou terapii a dědictví.

Královský film o králi rock 'n' rollu s veškerou pompézností a nabubřelostí, které k tomu patří. Bravo ústřední dvojici, vavříny na sebe nenechají dlouho čekat - Baz nám totiž vyhlásil ro(c)k ELVISe! Král není mrtev, ať žije král!!

Marlon Brando vlastními slovy aneb Ojedinělá cesta do hlubin duše geniálního herce a komplikované osobnosti. Viděl jsem několik různých dokumentů o různých velikánech, ale žádný se svým zpracováním tomuto ani zdaleka nepřibližuje. Je to podobné jako fakt, že žádný herec se nikdy nevyrovná hereckému umu Marlona Branda. Ne nadarmo v dokumentu zazní informace, že se bude jeho herectví připomínat ještě za 500 let...

Film z období, kdy byl svět ještě v pořádku, kdy Dante byl čarokrásně existenciálně rozpolcen, kdy Randall byl ultra kruto-přísně přímý, kdy Jay byl Jayem a mlčenlivý Bob mlčenlivým Bobem... tak trochu variace na Čekání na Godota a nostalgie života... a to jsem tady dneska vůbec neměl být!