Baron Prášil

Beze sporu výtvarně a trikově nesmírně zajímavý film, který ale bohužel sráží do kolen zcela ubohý a hlavně nepoutavý příběh mladíka, který společně s baronem Prášilem (v kouzelně podaném Miloši Kopeckém) putuje světem a hledá svou lásku. Některé pasáže jsou opravdu nesmírně nudné a zvláště když si člověk zvykne na tu úžasnou trikovou stránku, už mu moc záchytných berliček pozornosti nezůstane. Viděno dnes, kdy už mám za sebou spooooustu filmů, je to zklamání. Hudba: Zdeněk Liška. (17.04.2011)

Z mého neznaleckého pohledu se jedná o nejlepší ze čtyř filmů, které jsem měl to štěstí od pana Karla Zemana zhlédnout. A za nejlepší ho považuji jednoznačně hlavně z důvodu, že byl film místy vtipný. Miloš Kopecký v roli Barona Prášila vskutku řádil. Tam se svezl na dělové kouli, aby omrkl armádu nepřítele. Jindy zase přišel s netradiční strategií bitvy, která k překvapení všech vedla k vítězství. Ostatní herci samozřejmě taky výteční. Zajímavé využití kreslených kulis a v neposlední řadě skvěle pasující hudba. Přeci jenom už se od vzniku filmu kalendář párkrát otočil, takže věřím, že tehdy a dlouho poté film vskutku ohromoval. Dnes už se pouze líbí. 3* (22.06.2012)

Já vím, že je zcela zbytečné cokoli dodávat. Možná, kromě všech ostatních našich géniů, kteří v tomto díle mají prsty, jenom znovu připomenu autora úchvatné hudby Zdeňka Lišku. A nevěřila bych, že si teprve dnes, když jsem film viděla asi po osmistédevadesátépáté, poprvé všimnu malého gagu-drobničky-perličky - řadového předávání/přebírání dalekohledů na lodi, která nám naše hrdiny, když skočí z útesu do moře, vezme na palubu. (06.11.2010)

Na vejšce jsme v prvním semestru na počítače měli učitele, který se jmenoval Prášil. Tím pádem bylo jasný, že dostane vrchní přezdívku Baron. Nejlepší na tom všem ale bylo, že on se tak i choval. Vlasáč, fousáč. Věčně nějaké prekérné hlody jako zde Miloš Kopecký. Miloš Kopecký byl ale skutečný Baron Prášil. Daleko lepší, než ten, co vznikl v hlavě třeba Terryho Gilliama. A že mu v hlavě také vznikl pošuk, s ještě praštěnějším světem, než je tento. Ale pan Zeman se na tehdejší dobu námětu zhostil geniálně a mně se to prostě líbilo. Ne na plný počet, ale spokojený jsem rozhodně byl. (25.01.2010)

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)