Baron Prášil

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)

Pro mě je tento film vrcholným dílem Karla Zemana. To jeho propojení animace s konvenčním herectvím! Ty jeho hrátky s kouřem a kolorováním celého obrazu, či jeho části! Ta jeho hravost a představivost! Ta překrásně rozverná atmosféra celého filmu! Zeman dosáhl originálního výsledku, který mě opakovaně dokáže dostat do pocitu lehkého vznášení se nad rozkvetlou krajinou putování lidské duše při její cestě k dobývání nesmrtelnosti obrazu života. Tento zážitek mě přivádí do transu, kdy je možné pozorovat taneční rej ozvěny nevyslovených slov v záhybu slunečního svitu a škytání Luny, vábící do své náruče další okamžik úsměvu v jasu dívčích očí. Každý obraz je samostatná kapitola s vlastním příběhem. Každý záběr má vlastní nezaměnitelnou duši. Vykročit ke hvězdám může každý. Dojít až k nim se podaří jen těm nejvytrvalejším, kterým nevadí veškerou svou energie vkládat do nepřízemních cílů plnění vlastních snů a tužeb pod ochranou rukou osobního růstu jedinečnosti inspirace měsíčního prachu. Fantazie versus věda. Představivost versus znalosti. Hravost versus pragmatismus. Hvězdou filmu je Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen alias baron Prášil (skvělý Miloš Kopecký), muž, který za žádné situace, byť by byla beznadějná, neztrácí svou duchapřítomnost a skvělou náladu, se kterou s naprostou samozřejmostí překonává každou překážku i tíživou gravitaci zemskou. Jeho protihráčem i spoluhráčem, soupeřem i přítelem je astronaut Toník (Rudolf Jelínek), muž vědy a pokroku i vznešenosti a bláhovosti pocitu, který se nazývá láska. Z dalších rolí: žena v srdci obou hrdinů princezna Bianca di Castelo Negro (Jana Brejchová), básník velikosti lidské fantazie Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), baronův přítel a kapitán holandské lodi (Jan Werich), neúnavně válčící velitel pevnosti generál Ellemerle (Eduard Kohout), přísně chráněný turecký sultán (Rudolf Hrušínský), kapitán uvězněné lodě (Bohuš Záhorský), předseda tureckého dělového klubu Barbicane (Richard Záhorský), či sultánův vrchní eunuch Hadži Baban (Jan Libíček). Vyletět ke hvězdám je hlavním cílem. Vyletět za svými sny... Vyletět v objetí inspirace lásky a toho pocitu výjimečnosti v očích zamilované a milované ženy... Překonat zemskou tíži, nezastavovat, letět, působit rozruch a letět a letět... Dál a výš... Dál a výš... Dál a nepřistát zpět... Karel Zeman a jeho díla jsou inspirativní. Baron Prášil tím o to více. (07.03.2016)

To nejlepší na tomto filmu je jeho výtvarná stránka, která je místy skutečně neuvěřitelně okouzlující. Hlavně ona je tím hlavním opodstatněním, proč byl tento film oproti o 3 roky staršímu Vynálezu zkázy natočen na barevný film - barevné filtry a stylizace zde hrají zcela zásadní úlohu (po této stránce může Zemanův Baron Prášil připomenout slavný film Vojtěch Jasného Až přijde kocour). Zeman zde podle mě dosáhl svého naprostého výtvarného vrcholu, který už nikdy nepřekonal, a celý film je vyloženě esteticky skvostný. Jinak k němu mám za sebe stejnou výtku jako ke zmíněnému staršímu Vynálezu zkázy - neschopnost vyprávět jakýkoli souvislý (nedejbože zajímavý nebo napínavý) příběh - celý film je mnohem spíše sledem volně pospojovaných epizod, které spolu drží jen nenuceně a které jsou zapředeny do hutného lyrického hávu (celý film je místy skutečně velmi lyrický - a právě v těchto momentech je nejvíce okouzlující, jako např. v krásné scéně pod mořskou hladinou). Miloš Kopecký v titulní roli je naprosto báječný, nemohu se ovšem ubránit dojmu, že zde však neměl moc co hrát, protože prostor věnovaný jeho postavě není tak veliký, jak bych si osobně představoval. Nemluvě o tom, že celý ten Zemanův nápad pojmout dobrodružství Bürgerova rokokového hrdiny jako horečnou halucinaci moderního kosmonauta nepovažuji za příliš nosný - ty rokokové kostýmy se s tou postavou ze současnosti dost tlučou. A za sebe nemám problém napsat, že přes všechno, co je na tomto filmu pěkné, mi tam hodně věcí přijde i stupidních (scény námořní bitvy, postavy námořníků, apod.) a že jsem se u něj i celkem nudil. Za sebe nemohu jít pocitově nad 3 hvězdy. (26.07.2015)

Ač si Karla Zemana hodně vážím, u sledování jeho filmů mám vždy dva problémy. Prvním je téma. Všechny filmy, které jsem zatím viděl, jsou adaptací knih, u kterých mi nesedne moc děj. Druhým je mé zdání, že jeho tvorbu táhne výtvarná stránka a nic jiného. První opět platilo, to druhé naštěstí ne - hláškující Miloš Kopecký je prostě úžasný. Ale pořád platí, že Zeman bez triků není pravý filmový zážitek. Chválabohu mi zde triková úroveň přišla ještě lepší než v předchozích snímcích a sem tam jsem si opravdu myslel, že se dívám na nějaký zahraniční snímek. To se v českém prostředí málokdy vidí, pokud to mé oči někdy zaznamenaly. Myslím, že to je jeden z argumentů pro vysoké hodnocení. Druhým jsou ty již zmíněná filmová kouzla, za která vždy dávám jednu celou hvězdu jako vyjádření úcty ke Karlu Zemanovi. Jelikož se mi film líbil ještě více než "Na kometě" (i když ten měl lepší příběh), dávám stejně jako onomu filmu taktéž pět hvězd. I když zajímalo by mě, jestli bych takhle hodnotil, kdyby nebylo toho fantazírování. Nicméně v tomto případě jsem spokojen, že nějaké "kdyby" neplatí. (07.04.2009)

Pan Zeman je nejen geniální režisér a velká chlouba české kinematografie, ale i velký snílek a tak jako jsem hltal knižní sny Julese Vernea, tak hltám ty filmové sny a díla Karla Zemana. V tomto filmu se práší Miloši Kopeckému alias Baronovi Prášilovi od pusinky asi jako českým politikům,ale na rozdíl od nich je toto prášení plné dobrodruštví, humoru a fantazie . (21.06.2006)