Děvjatajev

Konečne ruský vojnový film s ktorým som spokojný. Komornejší, bez veľkých davových scén, v ktorom by sa hrdinský molodci predháňali v tom, kto je väčší hrdina, ale o to príjemnejší a kvalitnejší. "Letec" kamarát Big Bear bol zdá sa spokojný, pretože aspoň z môjho pohľadu boli scény leteckých súbojov v úvode skvele a hlavne prehľadne natočené. Hlavná postava je letec, preto lietadlá alebo presnejšie jedno lietadlo dostáva slušný priestor a ja som si konečne po dlhšej dobe vojnový film užil bez toho aby mi niečo strašne prekážalo. Chyby sa nájdu samozrejme, mohlo to byť ešte napínavejšie, ale tie malé prešľapy nekazia zážitok a to je hlavné. Hlavný hrdina je sympatický chlapík a celá príprava úteku i útek samotný sú výborné. Rád by som prijal i 30 minút naviac, určite by to film kvalitatívne dvihlo alebo minimálne obohatilo o širší pohľad. 70%. (19.09.2021)

Film prináša veľmi zaujímavý a napínavý príbeh Michaila Devjatajeva, ktorý dokázal ujsť z nemeckého koncentračného tábora vzduchom. Kúsok, na ktorý nacisti ani nepomysleli. Pritom mal obrovské šťastie pri vzlete aj pristáti, niekoľkokrát ho minuli strely bombardérov, inému prenasledovateľovi sa skryl v mrakoch. To sú všetko naozaj pozoruhodné javy a natočené je to dobre. Ale film neukázal aj jeho ďalší osud, ktorý je zaujímavý minimálne rovnako. Stalin totiž opovrhoval tými, ktorí sa nechali zajať. Každý vojak, ktorý padol do zajatia, bol automaticky považovaný za zradcu. Preto im príkazom bolo nariadené, aby si preventívne vždy nechali jeden posledný náboj pre seba a v prípade hroziaceho zajatia radšej spáchali samovraždu. Kto tak neučinil, čakali väčšinou na nich gulagy, dokopy sa do Ruska vrátilo po vojne 2 milióny zajatcov a nikoho s otvorenou náručou nečakali. Ani Michail to nemal jednoduché, síce sa nedostal do toho gulagu, ale dlhý čas ho nikto nechcel s puncom zajatca zamestnať, až neskôr dostal konečne miesto robotníka v kazanskom prístave a prešli dlhé roky, kým sa stal reálnym hrdinom. Film preto mohol mať dve časti, aby bol jeho osud stvárnený úplne. (09.08.2021)

Tvůrci se nechali inspirovat skutečným příběhem ruského pilota, který byl za 2. světové války sestřelen a zajat.. Spolupráci s Němci odmítl, takže putoval do zajateckého tábora.. Rusové válečné filmy umějí, takže bylo na co koukat, letecké souboje jsou strhující a příprava útěku je dech beroucí, přistihla jsem se, že těm klukům od srdce fandím a moc jsem jim přála, aby se to povedlo.. Dohra je smutná, díky za pana Koroljova a rok 1957.. (11.12.2021)

V krátké době hodnotím už podruhé vysoko ruský film, takže už jen odevzdaně očekávám syčící dav s vidlemi a pochodněmi, který mě přijde vytáhnout z mého brlohu, aby mě za zpěvu státní hymny lynčoval pod portrétem Stěpana Bandery v nadživotní velikosti. Taky bych se ale mohl dočkat davu, který mě bude oslavovat zpěvem státní hymny a mávátky v barvách trikolóry a našimi i sovětskými vlaječkami. Obě možnosti mě děsí stejným způsobem, tak budu doufat, že účastníci podobných shromáždění nemají na čtení příspěvků na čsfd čas nebo schopnosti. Snímek to byl každopádně vyvedený (alespoň mně se líbil), na rozdíl od mnoha jiných sovětských, hrdinských charakterů byl pro mě Miška Děvjatajev uvěřitelnějším (a tedy i sympatičtějším jedincem), ruští tvůrci se navíc vykašlali na obvyklý patriotismus a s ním ruku v ruce jdoucí patos a místo toho si mě získali nepříjemnou atmosférou zajateckých lágrů (i když si myslím, že byli ještě příliš jemní). Byl jsem příjemně překvapen a bavil jsem se tak dobře, že jsem v příběhu ani nehledal žádné hnidy, jak je mým (zlo)zvykem, i když v zajateckém táboře by to nemohl být problém. / Poučení: Neplýtvej střelivem, střílej krátkými dávkami. (13.11.2023)

Pokud jde o útěk samotný, tak ten byl parádní a co jsem se tak dočetl, tak v mezích možností odpovídal skutečnosti. Líbila se mi i stíhací sekvence, která přišla na začátku, ačkoliv nutno podotknout, že to v podání Rusů bylo kapánek přehnané. Ale tím správným způsobem. Problém jsem měl s postavami, ke kteýrm se mi nedařilo najít cestu a tudíž mi byl jejich osud jistým způsobem lhostejný. Ani život v lágru a plánování útěku, což vlastně zabralo většinu stopáže, mě nějak nechytlo. Ne že by to bylo atmosféricky či technicky špatné, ale nepůsobilo to na mě intenzivně. Prostě jsem tomu utrpení a brutalitě nevěřil. Možná je škoda, že se tvůrci víc nevěnovali tomu, co přišlo po útěku. To by mohlo být mnohem zajímavější, ale je otázka, jestli by se pak na něco podobného sehnaly peníze. Nicméně Děvjatajevovi a jeho lidem všechna čest a jsem rád, že jsem se prostřednictvím filmu dozvěděl o další pozapomenuté kapitole II.SV. 60% (12.08.2021)