Aky

Oba díly mají celkem přibližně 6 hodin. Faktograficky patrně zcela přesné a velmi podrobné. Připadá mi to však malinko suché, studené, jako by Vám předčítali encyklopedii a oživovali to ilustračními obrázky.

Neředěná nádhera. Humor, nostalgie, romantika, krásný příběh. Víc od filmu téměř nelze žádat.

Byl to ještě Polanského začátek. Trochu rozvleklé, místy až nudné, nakonec docela zajímavé.

Jestli jste někdy zůstali zakuti v déletrvající samotě, pak vás tento film musí oslovit. Prožijete ho "zevnitř" pocitu Carol a ani si k tomu nemusíte přimýšlet sexuální deformace.

Nádherná podívaná. Zastavte si film na kterémkoliv místě a můžete si záběr nechat zarámovat jako krásný, někdy překrásný obraz. To umí málokdo, ale Kubrick výtečně. Že je to zdlouhavé? Určitě, ale právě proto je to autentické. Barry Lyndon a lidé kolem něj nežili tempem videoklipů, jako mnohdy my. Zajímavý příběh přes nějž se dostanete do 18-tého století.

Mně se to moc líbilo. O druhé republice toho vím(e) velice málo. Dějepisy se omezují na Háchu a Beneše, ale jaká byla nálada, jak se chovali nejen ostatní politici, ale i třeba spisovatelé, muzikanti, jak rychle obecná morálka přešla od vzdoru k patolízalství, to se dovíte zde. Mám za záslužné, když se takto prosvětlují špatně osvětlené kouty historie.

Moc pěkné. Dostojevský, jak si ho pravděpodobně Fjodor Michajlovič představoval. Chvála úspornosti při zachování hloubky.

Hrecký koncert dvou mistrů, kterým scénárista s režisérem střihli obleky přesně na míru. Není to lehké vybalancovat příběh o umírání na rakovinu tak, aby nebyl ani sentimentální, ani necitlivý, zachoval si napětí, nadhled i humor a udržel diváka v pocitovém souznění. Mnozí herci by při chůzi po těchto hraničních čárách stokrát zakopli, ale PÁNOVÉ Freeman a Nicholson to nejen zvládli, ale ještě si to vychutnali.

Naprosto jedinečná záležitost. Jean Cocteau zahraný paní Adamovou tak, že smeknout je málo. Jediná herečka v jediném prostředí s minimem rekvizit předvede v pětačtyřiceti minutách celý svůj pětiletý vztah k muži, kterého přitom na scéně vůbec nepostrádáte. Na divadle to bylo ještě působivější, ale i tak je to vzácný bonbónek.

Je teskno po národní hrdosti, která z filmu čiší. Přes všechny přepjatosti a naivnosti si člověk musí uvědomovat, že takto byl film ve třicátých letech Čechoslováky akceptován, že sdíleli stejnou pýchu na svou armádu, na sebe, na svůj stát. Nemohli jsme v následující historii promrhat víc, než tento kapitál.