Aky

Podívejte se na rok vzniku, shlédněte to, znovu se podívejte na rok vzniku, a nemůžete dát jinak, než pět hvězd.

Formálně je všechno tam, kde to má být. Příběh je však těžko uvěřitelný a konec známý na samém počátku. Z toho se těžko vaří drama.

Přišlo mi to všechno takové spíš vypočítané než napadnuté. Nevtáhlo mě to, v každém okamžiku jsem stál vedle.

Příjemný ryze evropský film. Právě ona neamerickost mu dodává na osobitosti. Jen snad ten happy end mohl být méně jednoznačný, nebo aspoň komplikovanější.

Příběh Lili Marleen je vcelku dost jednoduchý a poměrně známý. Zde se však na jeho pozadí zjevuje, jak žili Němci za války (ne na frontě, ani v koncentráku). Právě ona atmosféra prostředí, v nichž se film děje, která se mi zdála velice autentická, je asi tím nejlepším, co se zde nabízí.

Pěkné. Chvilkami malinko schematické, ale v jiných chvilkách zase dojemné, a i dramatické. Jaromil Jireš málokdy co pokazí. Blýskl se zde i Oldřich Navrátil.

Komorní nádhera. Pravdivé vyprávění s mnoha překvapivými zvraty, o kterých si člověk až zpětně uvědomí, že příběh vlastně nemohl jít jinak.

Autoři si předsevzali příběh nedomýšlet - to, co zůstává pro historiky neobjasněné, ponechávají neobjasněné i oni. Možná je to chvályhodné, nicméně to do linie vyprávění vnáší chvílemi zmatek. Jinak moc pěkné.

To se to hraje, když je o čem. Ale tohle je opravdu mimořádné. Klobouk dolů.

Přistupoval jsem k tomu s velikou nedůvěrou a obavami. Postavit se vedle Shakespeara a nebýt trapný, parafrázovat jej a neublížit jemu ani sobě, to chce kuráž a kumšt. Ale Ivan Vyskočil to dakázal. Autorsky, herecky, rekvizitami, výpravou... vším.