Aky

Film a kniha se obecně nedají příliš srovnávat. Čtete-li knihu, celou vizuální stránku příběhu si vytvoříte sami ve své fantazii. Ve filmu pak tuto ryze vaši nadstavbu hledáte, zpravidla ji nenajdete a přichází zklamání a odsudek. Zde se scénárista snažil držet knihy co nejvíce a podle mého zdání je vyýsledek vynikající. Spencer Tracy je dokonalý a režie se snažila Hemingwayovi cele poddat. Ale někdo možná četl knihu jinak než já.

Nezlobte se, ale je to sladký, ubrečený kýč. Námět, herci jsou výteční, ale při realizaci se to rozteklo do ufňukané rozlité louže.

Není to jen o sportu a finesách basketu, které dnes už nejsou zas až tak nevídané. Ale také o rasismu a zrání Ameriky. Mrkněte se na to.

Ještě dramatičtejší, hlubší, lidštější, lepší než Agent bez minulosti.

Profesionálně bezvadně a atraktivně zvládnuté dílo o tom, že nikdo nemůže být vlastněn jakoukoliv vládou. A jestli se to vláda pokusí a dostane přitom na frak, pak dobře jí tak, ať byly použité jakékoliv prostředky. Při této obraně je každý vždycky v právu.

Opravdu to není tak, že film, který dostane Oscara, nebo ke všemu ještě více Oscarů, je pro českého diváka nekoukatelný a hodný odplivnutí, jak se čeští hodnotitelé někdy přemoudřele tváří. Toto je dokonalá podívaná, špička ve svém žánru. Napětí, drama, romantika, dokonalá taneční a pěvecká čísla,virtuozní herecké výkony. Tak má vypadat muzikál - dokonalá zábava. Hamlet je o něčem jiném.

Nebylo všechno na tom socialismu jenom špatné. Třeba, jak se komunisté mezi sebou věšeli, to se mi líbilo, nebo pak tenhle seriál. Ale vážněji: Nemocnice je skvěle řemeslně zvládnutý seriál s excelentními hereckými výkony. Dokáže-li si člověk odmyslet onu rovinu, v níž se prezentuje plakát socialistického zdravotnictví, musí uznat, že příběhy jsou vedeny naprosto bezchybně a že se od nich lze jen stěží odtrhnout. Tandem Dietl-Dudek je nepochybně to nejsilnější, co jsme kdy v televizní tvorbě měli. Na dalších sériích Nemocnïce je to znát velice zřetelně.

Příjemně morbidní dílko. Milý scénář, kterému pomohla pokorná režie a zejména skvělí herci budící dojem, že se při natáčení náramně bavili. Nejen, že zvládají své role, ale ještě se nad ně dokázali povznést a sami je zparodovat nebo alespoň lehce zironizovat. Pohodičkové pokoukání, kterému velmi napomáhá i příjemně krátká stopáž.

Moje srdcová záležitost. Právě ona drsnost a absence jakýchkoliv navenek projevovaných emocí, které zde však jsou, jen skryté několik mil pod hladinou, mi nesmírně imponuje. Není lehké udržet se na té tenké hranici mezi cynismem a romantikou, má-li tam obojí zůstat. Když se to ale podaří, je to krása.

Absolutní, ale opravdu absolutní špička. Cokoliv rozebírat nebo dodávat by bylo rouhání.