Aky

Nevím příliš, proč se zde filmu nedostalo vyššího hodnocení. Jedná se rozhodně o nadprůměrný film ze silného období francouzského krimi dramatu. Příběh je ve svých jednotlivých sekvencích značně originální a neobyčejně jej povyšuje osobnost Annie Girardotové, která je skvělá i v poloze, která pro ni není typická a v níž by si ji člověk příliš neuměl představit.

Špičkové drama dnes už trošku trpící stářím. Předloha si žádá nové zpracování, které by možná mohlo zobrazit i další, hlubší podtóny knihy, jež se zde zachytit nepodařilo. I tak je to ale i po tolika letech mistrovské dílo.

Je to stereotypní, neobjevné a stále se opakující. Tento způsob propagamdistického dokumentu se ve výsledku postupně obrací v pravý opak a odrazuje nejen sám od sebe, ale i od témat, na která by se skutečně zapomínat nemělo.

Velice jemná až filigríánská psychologická drobnokresba dožitého vztahu dvou lidí, probouzející zvědavost, kam autoři svůj příběh nakonec dovedou, jaké řešení pro ty dva zoufalce najdou. Pointa může spočívat v usmíření a hledání nových cest, stejně tak jako v rozchodu, nebo třeba i ve vraždě. Zřejmě je to však film mnohem srozumitelnější pro ty, kteří již mají něco odžito.

Filmy z mafiánského prostředí budou mít asi už navždy handicap srovnávávání s Kmotrem. Při vzpomínce na něj nelze dát víc *, i čtyři je možná trošku moc. Nicméně je to pěkné, byť trošku dlouhé drama se zajímavými herci a ne vždy předvídatelným příběhem, které mohlo být možná o poznání lepší, kdyby se více zabralo do hloubky deformované povahy hlavního hrdiny.

Pěkný film trošku komplikovaně natočený, což ovšem k danému námětu zřejmě patří. K úplnému pochopení motivací hlavní hrdniky by to asi chtělo mít základní odbornou psychologickou a možná i psychiatrickou průpravu. Ovšem i bez ní si lze toto dílko příjemně užít.

Přeukrutné zklamání. Konzervativní politika je filozofie, životní náhled na svět. Tím byla Thatcherová a její způsob vlády zajímavé. Nic důležitějšího na ní nebylo. Autorům se nabízela v neomezeném množství materie, ze které mohli uhníst právě o tom drama, příběh, zajímavý film. Místo toho se chaoticky, podivnou formou, která nemá vnitřní důvod, zabývají jejím osobním životem, jenž na ní byl zřejmě tím nejméně zajímavým. Zřetelný kalkul: posadíme tam Strrepovou, to k filmu lidi přitáhne. Přitáhlo, ale na víc jak dvě hvězničky to u mne nebylo.

Příliš nechápu odmítavé zdejší komentáře. Děj samozřejmě musí být předvídatelný, což někoho může nudit, neboť většina jeho zákrutů a uzlíků je dopředu známá. Přitom si ovšem vyprávění zachovalo jistou hloubku. Zdálo se mi docela povedené ztvárnění rodinného prokletí, které nemá kořeny v bůhví jaké mystice, ale ve vyhraněné ambicióznosti otce, který se chová podle všech amreických pravidel, jež vedou jednak k úspěchu, ale také k antipatiím, nenávisti, nepřátelství a determinují tak vznik legendy o prokletém rodu. Stejně tak věčný svár mezi povinnostmi privátními a veřejnými je zde podáván velice věrohodně, i když samozřejmě všichni víme a záletnictví JFK a karibské krizi, a tudíž nečekáme, jak to asi dopadne.

Je to čirá radost moci pozorovat proces, jak vzniká něco dokonalého. Jednoduchoučký příběh, který slouží jako kostra, na níž se navlékají dokonalá tančení čísla. Čiší z toho nenamyšlená hrdost těch lidí, kteří ji nehrají, která v nich je, a oni vlastně jen překovávají stud a zjevují ji. Tahle přirozená lidská invence suveréně překrývá všechny herecké pihy, které by se tam (možná) daly najít.

Výtečný příběh, na svou dobu dokonalé efekty, nečekané a originální dějové zvraty, Rickman i Willis hrají jako z partesu, stálé napětí a sem tam do toho jako hrozinka fórek, velice neotřelá linie pozvolna vznikajícího chlapského přátelství mezi dvěma muži, kteří se nemohou vidět a jsou odkázáni jen na vysílačku - co víc od filmu tohoto žánru přát?