Rohy212

„Nebylo to špatný, jenom tomu občas padalo tempo.“ Pár si předčítá porozchodové básně. Spolubydlící se trestají za vzájemné „prohřešky“. Mikropovídkový soubor Denise Šafaříka je sonda do vztahových absurdit – a zase jednou český film, co neviděl lidi jen na papíře.

Před 65 miliony let Adam Driver ze Země vlastnoručně vyhladil celou dinosauří populaci... nebo tak něco. Sci-fi (asi?) 65 je žánrové setkání The Last of Us a Jurského parku – a skvělá ukázka toho, když se dobrý herec snaží udělat maximum s 90 minutama, kde sebou jen někam fláká.

C. k. Portrét dívky v plamenech. Slovensko-česká Služka nabízí převážně ženský, svěží a nekompromisní pohled na malé společenské dějiny z období konce monarchie. Jen houšť.

John Wick se ve čtvrtém pokračování série potýká (kromě hordy odměnychtivých zabijáků) také se dvěma novými protivníky: hustou dopravou kolem Arc de Triomphe a schody k Sacré-Coeur. Za těch 169 minut stopáže se špatně mluví jen málo, zbytek je poctivá, nádherná a často bohužel i nudná řežba.

Hokejový souboj Davida s Goliášem a čistá devadesátková nostalgie. Děti Nagana jsou asi nejblíž, co se tuzemská kinematografie dostala k těm milým americkým feel-good sportovním filmům, co znáte z víkendového televizního programu.

Dali mu život, a teď díky němu (a spolu s ním) budou žít navěky. Animované – a vůbec první, i když se to nezdá – Mikulášovy patálie jsou stejnou měrou adaptací bujarých příhod tohohle klučiny z pařížského předměstí jako životopis jeho autorů Sempého s Goscinnym. Spíš než pro malé jsou ale pro už odrostlejší diváky.

Ralph Fiennes servíruje speciální menu pro neuspokojitelné. Jako hlavní chod se podává zhmotněná noční můra Carmena Berzatta a jako dezert štiplavá komedie s nepříliš dráždivou redukcí filmografie Petera Stricklanda. Dobré chutnání. (To je konstatování.)

Díky tomuhle filmu konečně vím, co si představit pod [disembodied vocals]. Leliovo psychedelické drama o irském moru jménem katolicismus (skrze příběh malé dívky a jejího údajného několikaměsíčního půstu) má ale naštěstí i mnoho jiných kvalit. Jeden z těch filmů, kterého je na streamu škoda.

Tak nevkusné, nablbé a laciné, že by to nezachránil ani ten rituál bílé šalvěje, co zakázali skupině „příznivců původních amerických indiánů“ provádět před premiérou v kině Světozor.

Velká premiéra (před velkou premiérou ve Velkém sále Thermalu ještě Šnajdr) je ten malý, poker-faceový střípek, co od Krobota očekáváte, a taky příběh o (životní) improvizaci, co se proimprovizuje k nejpředvídatelnějšímu. Iva Janžurová po pušce v Teroristce dostala Touretta. Haha, asi. (KVIFF)