Recenzie (167)
Wonka (2023)
Wonka se vás snaží okouzlit natolik, abyste zapomněli, že jde o muzikál (ano, hned od prvního Chalametova nádechu) o kariérních začátcích psychopatického otrokáře. A víte co? Daří se mu to náramně. To mě naučí ještě někdy pochybovat o Paulu Kingovi!
Napoleon (2023)
„You think you’re so great because you have boats!“ Ridley Scott natírající Napoleona nebude pro každého. Kdo má rád válečné spektákly s kopancema do hlavního hrdiny, bude se dobře bavit. Joaquinu Phoenixovi ty role ubožáků prostě neuvěřitelně sednou a Vanessa Kirby chichotající se mezi slzami je výborná herecká partnerka.
To sa mi snáď len zdá (2023)
Produkováno Arim Asterem, protože kým jiným.
Barbie (2023)
Barbie funguje nejlépe, když zrovna zpoza produktového sdělení vykoukne lidskost – což někdy bývá akorát na začátku do vyčerpání opakovaného vtipu. Šarm tohohle cukrkandlového světa a jeho dětsky naivních postaviček ale nakonec převažuje nad bolehlavem z doslovných lekcí ve feminismu.
Oppenheimer (2023)
Filmový volný pád. Vcucne vás do světa světelného hemžení, kakofonie zvuků a mužských diskuzí a tři hodiny vás nenechá vydechnout. A ta ohromná tragédie v okamžiku největšího triumfu s vámi otřese víc než sedačky v IMAXu.
Chiméra (2023)
Tohle je můj Indiana Jones: poetičtí vykradači hrobek v doprovod trubadůrů. (KVIFF)
Anatómia pádu (2023)
150 minut precizního soudního dramatu a nepolevující Sandra Hüller. Zcela zasloužený držitel letošní Zlaté palmy (a Palm Dog Award). (KVIFF)
Bod obnovy (2023)
Převládá u mě radost. Nejvíc tomuhle příběhu morálního dilematu o restartu života podraží nohy scénář, ale krásně se na to kouká a upřímně chtěla bych z toho světa vidět víc. Pozitivní je, že pro většinu tvůrců jde teprve o začátek. (KVIFF)
Hypnóza (2023)
„No dogs allowed.“ Debut Ernsta De Geera (s výbornou Astou August a Herbertem Nordrumem, známém z Nejhoršího člověka na světě) je báječnou přehlídkou koncentrované trapnosti a lekcí v lidské neškrobenosti. Haf haf. (KVIFF)
Úsvit (2023)
Úsvit o sobě nejvíc prozrazuje anglickým názvem We Have Never Been Modern. Žena vědy ve městě, které má předznamenávat novou a lepší dobu, naráží na dojmologii a prospěchářství. Tematicky by to fungovalo podobně i v současných kulisách, rok 1937 tomu propůjčuje mrazivě svírající, sektářskou kvalitu. (KVIFF)