Everyone

Nejlepší z celého filmu byl (pětihvězdičkový) herecký výkon (a to myslím zcela upřímně! - ne, ve smyslu, že bych haněl výkony ostatních, jen ten pes opravdu vyčníval - pes dostane lva) psa Otta (dobrá práce i směrem k cvičiteli), který překonal i trosečníka Toma Hankse. Nad čím jsem žasl je ten filmový prostor, který mu byl věnovaný...až jsem se z toho musel smát (navzdory projevované věrnosti - ala Hačiko, samotě, smutku a pokusu čelit silám oceánu) - 90 minut je opravdu dlouhá doba a vata se hledala asi dost těžko. Ale, co mě dorazilo bylo pomyšlení, že snad ve scénáři (spekulace), byla snad záchranná mise vyslána pro psa a ještě na tak dlouhou dobu.

/nutno dočesat/ Bílá stuha, či kde jsou kořeny nacismu alias kam se vytratila lidskost, jejíž absence generuje nelidskost alias msta až do čtvrtého pokolení alias pečlivé schovávání kostlivců ve skříni. Z té dusivé odlidštěné atmosféry není úniku, prostupuje celou společnost. Propast mezi biblickými odosobněnými idejemi (v příznačně izolované vesnici, kde se novověká paradigmata nestihla ještě ujmout) hlásanými skrze středověké myšlení nebo metody a na druhé straně lidskými touhami, zdá se být nepřekonatelná. Tento společenský pat musel být vyřešen. Sociální změna byla neodvratitelná. Skutečně pořádky se změnily, byť to mělo velice hořké intermezzo, které spoléhalo na renesanci stávajících idejí, které prohloubily jen vnitřní osobní, ale i společenskou depresi. Frustrovaný národ, který hořce prohrál 1. světovou válku, byl uvržen reparacemi do bídy, která již zmíněnou propast ještě více prohloubila. Tento rozkol mezi touhou a uspokojením byl spalující motivací k rychlým změnám, které chybně pojmenovaly domnělého nepřítele společnosti a tedy i vlastní hledání příčiny. Toto pochybení zrodilo ze zoufalství na vlně populismu nadčlověka a skutečný původ nemocnosti duše národa byl pojmenován v relativním akademickém klidu až po 2. světové válce. ___ Těžké existenciální drama z pusté oblasti bývalého (a již i v době vyprávění zaniklého, byť fungujícího v Německém císařství, resp. Německé říše v pořadí druhé) Pruska, kde lidé, závislí na jediné baronské latifundii, striktně žijí ve jménu tradičních křesťanských hodnot a kde čest a morálka sehrávají prvořadou roli v odkazu na přísnou luteránskou minulost. A jak to tak bývá dodržování těchto principů je nutný jistý sociální status, jinak je to jen nedostižná kulturně-sociální póza, kterou pošlapávají tradiční existenciální problémy a lidské slabosti. Přetvářka pramenící ze schizmatu chování společnosti a osobního názoru, pocitu, spokojenosti - tedy vysoké mravní postoje pro oko veřejnosti ladí s dokonale padnoucím šatem na jedné straně a perverzní násilí spojené s nepotlačitelnou frustrací jako ukryté podhoubí či tikající sociální hrozba na straně druhé, bez rozdílu společenského stavu. Prudká jednání jinošské horkokrevnosti na jedné straně, nebo obratné davové manipulace na druhé, rozdmýchává plameny příkoří, bolesti, smutku, zloby, ale i životní nudy v ohnišni bipolárně rozdělených skupin obyvatelstva, prioritně postavených na majetkové diferenci nespokojených chudých sedláků a čím dál nervóznější nižší šlechty. ___ Haneke odpírá divákovi mnohé konkrétnosti a nechává ho i po závěrečných titulcích v nejistotě. Nesdělí vše, protože ani postava učitele - vypravěče se vše dozvědět, jako ostatně každý o čemkoliv na tomto světě, nestihla. Takže je zde prostor pro spekulace, resp. pokud by to nebylo ve filmu, řeklo by se na vesnici pro drby. Divák musí také podezřívat inteligentní a vnímavé děvče Kláru (, která mohla rovněž manipulovat i s dětmi) a vzít spravedlnost do svých rukou, jak to udělala i s ptáčkem svého otce. Otce se rodina bojí, říkají mu pane otče a nikdo se mu do očí nedovolí odporovat, ale za jeho zády jsou mu/resp. pro jeho hanbu schopni provést snad cokoliv. Takovéto prostředí musí nutně generovat silné vnitřní boje, které svádí každý člen rodiny. Záleží na individuální psychice, jak se s tím vypořádá. Je známo, že mnohokrát v historii se takto profilovali sérioví vrazi, kteří např. vraždili podle nějakého vzoru, který z duše nenáviděly a jenž si často přinesly z dětství, nebo mladého věku, kdy je lidská psychika velice citlivá. Takovou osobou mohla být Klára, která na zlo nejen ve své rodině začala být alergická a mohla provést toto i lékaři s drátem, který jel na koni, protože se velice "vybraně" choval ke své dceři a milence. Pokus obměkčit otce přímo nalezl jeho nejmenší syn, který mu daroval svého ptáčka, o kterého se staral a na kterém mu záleželo. Zde je vidět, že nositel citu, které ještě suchá, přísná, rigidní a dogmatická společnost emočně neutvrdila, tak jsou děti, kteří jsou sto vnějších projevů bezelstných a odzbrojujících emocí, které dokážou obměkčit i ten nejtvrdší kámen. Ačkoliv to otce dojalo, tak nesmí ztratit tvář. Tento militantní způsob výchovy, zdá se být poněkud podivným, pokud společnost vyloženě nechce vychovat vojáky jako ve starověké Spartě, nebo mladé pruské brance. ___ Výtečný nápad s trestem v úvodních minutách, kdy otec postihne celou rodinu za prohřešek svých dětí tím, že na ně působí kolektivní vinou, prostřednictvím které za vás trpí vaši nejbližší - váš otec (trestající - otec, který takto působí jako skutečná autorita a tím nedovolí pochybovat o banálnosti prohřešku a zároveň všemu dodává na nevyhnutelnosti), vaše milující matka, nebo malí sourozenci a celá situace se tím umocňuje. I kdybyste si plně neuvědomovali situaci, tak Vám hlad fyzicky nedovolí na celou věc zapomenout. Zároveň jste ponížení před celou rodinou a potupa vrcholí, když si musíte osobně dojít pro předmět svého fyzického trestu. Psychologicky intenzivní šok, němě a poslušně přijatý (zajímavé srovnat s dnešní dobou, která je v tomto směru diametrálně odlišná a plná vzdoru proti autoritám i v rodině) střídá dlouhodobě a chladně působící symbolické stigma v podobě stuhy, které přenese toto psychické břímě i ven, mimo zdi domu, k očím veřejnosti, kteří se vnitřně tážou na symboliku. Pro děti těžko rozklíčovatelné pocity, které si jako mladiství jen těžko plně uvědomují, resp. nejsou schopni pochopit, ani tedy i důsledkům svého chování předejít, protože jsou konfrontování s mnohem zkušenější a vzdělanější osobou, se svým otcem, který z dopadů jednání celý počin, chápaný jako velmi tvrdý výchovný prostředek, zinscenoval. Celá situace je k dokonalosti přivedena tím, že otec se ještě od trestu osobně distancuje, protože přijímá trest za hříchy svých dětí jako Ježíš, zde hladověním. Obratná rétorika otce, který vystupuje jako soudce, nekompromisně hájí a dle svého přísného svědomí odsuzuje i sebemenší odchýlení od nejvyšších mravních principů. ___ Zapamatování hodná je např. téměř následující scéna, kdy se dítě ptá zvědavě na smrt...postupně si uvědomuje, co znamená, ale nechce si připustit, že by to tak mohlo skončit a výslovně se ptá své sestry, kdo všechno zemře...pořadí osob, na které se dotazuje je úměrné důležitosti, kterou hrají v jeho životě - začíná neznámou paní, pokračuje, přes otce, sestru, sebe a nakonec matku. Odpovědi živí jeho obavy a zmar, následně (po odpovědi s matkou) shazuje talíř s jídlem ze stolu. Upřímný a dojemný (vzhledem k jeho nevinnosti i věku a důležitosti přijaté skutečnosti, která se promítla v jeho tváři a se všemi následky, díky kterým rázem přehodnocuje, i když nevědomky, svoje priority) je fakt, že si váží matky více než sebe, jako by si plně uvědomovalo, že on by nebyl tím, kým je, před a po smrti matky - tedy jako kdyby jistá jeho část zemřela. Velice dojemný okamžik. Haneke je brilantní symbolista. ...zajímavé je, jak se lidé vypořádávají se ztrátou milované osoby, ať už násilí, vztekem, nebo tvrdou dřinou na polí... "vzorové" ukončení vztahu doktora s jeho milenkou/sousedkou, jak z deseti rad z dámského společenského časopisu, které náhle přeruší, když ho zrovna sexuálně uspokojuje a v jedné větě ji sděluje, že s ní byl, protože kurvy jsou odsud daleko, že by klidně obskočil i krávu, či že může být klidná, že se mu vždycky hnusila...a po jejím krátkém tklivém monologu, ve kterém sděluje svůj názor, vše doktor zakončuje slovy a znuděným tónem: "panebože, proč jednoduše neumřeš!"... zajímavé je, jak se lidé vypořádávají se ztrátou milované osoby, ať už násilím, vztekem, urážkami, nebo tvrdou dřinou na polí... takto by se dalo pokračovat...Haneke se s tím nepáře, zobrazuje vše bez příkras, dysfunkční lidské vztahy řeší radikálně, žádná přetvářka v tomto směru...___ Idylický "Babičkovský venkov", jak si ho mnozí ještě snad dnes vykreslují, dostává na frak v konfrontaci s filmem jako tento, nebo Je třeba zabít Sekala, nebo s Kuře melancholik, nebo s Krávou ... atd. atd. Civilizace je (, byla a vždy bude) na venkově v pokleslém stavu. ___ Hodně silné 4 hvězdy.

Prožrat se až do pekla ve jménu šestého smrtelného hříchu nestřídmosti/obžerství (personálně) alias konzumu (sociálně), byť na původní tématický filmový bizár (co do míry bizarnosti, ale i prosté nechutnosti, která mi v tomto směru připomíná snímek Taxidermia z roku 2006) Velká žranice /La Grande bouffe/ z roku 1973 to nemá. ___ Podobenství o vrchnosti (management se svým ekonomickým náboženstvím či obecněji - mimopodnikově - tzv. horní 1%) obskakované mnohočetným plebsem - sociální pyramida či vzdálenosti hrotů sociálních nůžek vypovídají o tomtéž. Armatura budovy (resp. lignin dřeva), která představuje spletitý planetární systém (eko-, ekono-, socio-,...), je dennodenně oslabována narůstající tíhou civilizace, stolu, u kterého sedí elity, až nakonec koroze rozleptá vazby natolik, že to některé slabé místo v komplikovaném systému neudrží a vše se zhroutí mžikem oka. Výstup je pozvolný, ale pády jsou vždy rychlé a bolestivé. ___ Na film se dá dívat i jinak, např. přes perspektivu závislostí a neschopnosti si odříct stereotypně konzumující požitek, překonat vlastní slabost apod. - kalvinisté, resp. presbyteriáni alespoň mají někoho, koho mohou "napíchnout na vidle".

Filozofie NĚKTERÝCH nadčasových a "univerzálních" rodinných mouder spokojeného manželství, předávaných z matky na dceru, jsou snad horší než dogmata náboženská nebo útisk totalitní.

Nevzpomínám si, kdy jsem ve filmu, jistě českém, viděl naposledy špinavého veterána (automobil)...hned mě to opět trklo v úvodní scéně, kde uprostřed zimy projíždějí městskou rozježděnou břečkou navoskovaná a vyleštěná auta s tak dokonalým vzezřením, bez jediného smítka či dokonce zmatněná od vlhkosti, že by se za to ani nemusely stydět modely vystavené na Ženevském autosalónu....mnoho věcí je zde trefných, hned následující střípek ze školních šaten, ve kterých se i ten nejposlednější člen instituce (školník) tváří s tak klasickou směsí hrané důležitosti (sociální status a politika) a nehrané arogance (získané časem v těchto podmínkách), jako by měl pod patronací bezpečnost prezidenta...úplně stejný pocit mám vždy z uklizeček (viz klasická scéna s paní Kiliánovou z filmové série o Kleinových básnících) dokonce i dnes, nejen v umělecké rovině ex post - některé věci mají nečekanou univerzální platnost....toliko postřehů k prvním 90 sekundám filmu...nyní již ve zkratce...zasraný komunisti, dalo by se shrnout... kdyby se podobně nevozili po naši rodině, tak bych možná měl jiný přístup k celému filmu! (podobně jako nacisti, ve kterých bratr mé babičky padl v bitvě o Británii!) je to osobní, byť čím dál vzdálenější, ale takovéto machinace a mstění skrz děti (zde přes rodiče v opačném gardu, než který je obvyklý) jen podtrhuje nevkus celého systému, režimu (a konkrétně zde je příkladem machiavelismu v malém), který omezuje nejen základní lidská práva a přítomným strachem přetváří lidi v ovce, a tak není divu, jako v Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou, že masa pseudobýložravců vedená vlky shrbeně prokráčí v poníženém předklonu až k plynové komoře, kde z lidských bytostí udělají kartáče a mýdlo...jak již bylo naznačeno je to divadlo pro malé auditorium, ale představení se hrálo v každém městě i vesnici nejen po celé východní Evropě a SSSR...byla to drahá lekce z historie daná pochybností o vlivu svobody a demokracie, jakožto podmínky pro důstojný život většiny (i když většina v klíčových momentech mlčí a čeká na impuls). Dnes opět čelíme tlaku, který působí na základní pilíře současného uspořádání. Střídmě, střízlivě a banálně řečeno, neměli bychom je nechat padnout, protože jistá déjà vu není nutno opakovat. ... co ten konec? je to dnes skutečně v bledě modrém to samé? no, možná pro někoho ano, ale cíle lze dosáhnout i jinými způsoby a není jich málo - už jen toto vypovídá o mnohém...

hranice mezi genialitou a pouhým šílenstvím je vždy tenká...film neustále osciluje mezi 5 hvězdami a odpadem, až nakonec dobalancuje do stavu, kdy divák musí uznat, že to měl scénárista promyšlené a že celou dobu tahal diváka za fusekli...atmosféra mohla být ve filmu jakákoliv, Pavel Hajný, resp. Juliusz Machulski zvolili trhlou postpubertální jízdu, musím ale přiznat, že některé hlášky byly opravdu povedené..originalita z tohoto snímku jenom prýštila

Ten film má o kolečko a kotka víc, než potřebuje.

Nejlepší díl z celé série, který vystihuje snad všechny a všechno...Teorie velkého třesku III (10)...a balí seriál do Teorie všeho.

Těžko se mi hodnotí tento dokument, který kdyby byl aspoň z poloviny úžasný jako Emil Zátopek, tak by si zasloužil plný počet hvězd.

....pompéznost plná vakua....