xenopus

Celý film je tak trochu nadstavba - na konci prvního se divák dovídá, jak to dopadlo s jednotlivými aktéry a dochází mu, že druhý bude de facto jen hon na Charniera. Pak se také divák koukne na podtitul názvu filmu (Dopadení), a je mu jasné, jak to skončí. A tak jen téměř dvě hodiny civí na místy nudnou anabázi Genea Hackmana a Bernarada Fressona v roli Barthelémyho, který zde dostal více prostoru než Roy Scheider coby detektiv Buddy Russo v jedničce a nutno uznat, že k Jimmymu Doyleovi se hodí spíš jako partner než parťák. Celkově je ale film svižnější než jednička (zřejmě za to může William Friedkin na režisérské stoličce) a ačkoliv je skoro dvouhodinový, během té první se toho uděje poměrně dost (oproti jedničce fakt hodně...). Jenže velká snaha všech zúčastněných nestačí na výrazné vyšvihnutí se scénáristického materiálu, a tak ve výsledku je dvojka slabší než jednička, a to včetně Ellisovy hudby. Slabší tři. Kvalitní nápad je použití kamery ála "jak to vidí Doyle" během závěrečné honičky. Ta je důstojným vyvrcholením celého filmu, které jednička tolik postrádala.

Na tomto filmu je dobře vidět, jak ošemetné je vytvářet čistou žánrovku - po téměř 40 letech už pod tlakem novější tvorby ztratila hodně ze svého kouzla a byť na první pohled vidíte, z čeho byl tehdejší divák unešen, dnes vám to prostě tolik nedá. Jasně, některé scény byly udělané výborně, s pečlivě vytvářenou atmosférou (vystupování a nastupování v metru, honička s nadzemkou), ale celek je už dnes prostě vyčpělý. Nicméně hudební doprovod (Don Ellis) je stále výtečný, Gene Hackman stále obdivuhodný. Slabší 4.

Bylo skutečně zajímavé sledovat příběh pána, který naučil Amíky na kokain. Johnny Depp se role vžil hodně dobře a zaslouží si ocenění. Oceněníhodná je také první polovina filmu, která hezky odsýpá, a při sledování té druhé si lze říci "Kéž by i tahle odsýpala jako ta první." Je to slušný standard, kvalitně vytvořený, s poselstvím, které je jasné, ale snad proto jde naprosto mimo mě. Nikterak zvlášť mě film nezaujal, na druhou stranu ale taky vůbec neurazil.

Dnes už to není, co bývalo před 34 lety, ale stále si u tohoto filmu nádherně odpočinete a příjemně a nenuceně se pobavíte. Ne, že byste se řezali smíchy jako kolikrát u nových amerických komedií, ale po skončení máte dobrý pocit z toho, že jste nesledovali jen dobrou komedii, ale dobrý film - a to je rozdíl. K tomu totiž není zapotřebí jen kvalitní humor, ale i kvalitní scénář, režie, kamera, herci i herečky atp... a to tenhle film má. Nicméně na pět to nestačí.

Winslet nemá dokonale zvládnutý make-up aby vypadala starší, David Kross mi nepřijde kdovíjak sympatický (ale snaží se něco uhrát), poměrně nenuceně působí tak akorát Ralph Fiennes. Oproti Hodinám stejného Daldryho je tenhle film o něco dějovější (a to je dobře) a méně depresivní. I když kostra tří období zůstala i tady, je častěji provázaná, a tak nepůsobí tak hutně jako v Hodinách. Zezačátku prasečinky, pak líčení u soudu a pak dohra v devadesátých letech - všechno svým způsobem ale nudné a jakoby na efekt vystavěné. Emoce jsem si s filmem prožil, což stačí na slabé 4*, neboť zbytek je nezajímavý a místy chabý - samozřejmě včetně příběhu samotného... P.S.: Pánové z akademie se spíš zakoukali do Winsletové vnad a odvahy je ukázat než do jejího herectví...

Komerční céčko, pod jehož pozlátkem se skrývá naprostá žumpa - dějově, námětově i myšlenkově. Ale chápu, že některým nenáročným teenagerům se to může líbit - mají tam příběh lásky, romantické scény atp., no nedejte tomu plné, když je to tak nádherné a tak nádherně nereálné - život je ale, milé děti, přece jen o něčem jiném... Chtělo se mi zvracet pomalu ze všeho. Dejte, prosím, Kristen Stewart konečně nějakou pořádnou roli, pro takovéto s.r.a.č.k.y je jí škoda! Kouzelná byla scéna, jak se Bella ptala Edwarda, co poslouchá. Kdo by neznal melodii Claire de lune a komu by nepřišla alespoň trochu romantická... "A tak ji tam dáme zrovna, co?", řekli si nejspíš scénáristi a mysleli si, že se tím trefí do černého a vykouzlí tu správnou atmosféru pro scénu se zamilovanou dvojicí. Jediné, co mě málem trefilo, byl šlak z tohoto vrcholného nevkusu, který působil jako pěst na oko. Jak vykonstruovaně, povrchně a levně to vypadalo! Fuj! A nejhorší je, že takovýmito dialogy a scénami se film jen hemží. Kdyby můj komentář četl, nedejBože, i někdo jiný, než jen já, doufám, že v něm rozpozná sarkasmy na těch správných místech.

Asi nejsilnější 4*, co jsem kdy dal. Tušil jsem silné téma a od úvodních několika tónů i kvalitní hudbu (pak jsem si v úvodních titulcích přečetl jméno J. Hornera a dále jsem již věděl, že tento film se bude dát i poslouchat). Výborné herecké výkony obou hlavních představitelů, spousta lidí tu adoruje Asu Butterfielda (Bruno), ale mě osobně víc zaujal Jack Scanlon (Shmuel) - už jen to, jak si vždycky sedí před plotem schován za hromadou betonových sloupů či co to bylo - ten tělesný posaz a výraz ve tváři je skoro všeříkající. Drama, které jsem musel chvíli vydýchávat, zejména hudba udělala ze závěru silný vnitřní prožitek. Jenže co je to platné, když se nemluvilo německy a bylo tam několik výrazných nelogičností a historických nesrovnalostí. Taky film neměl ten správný tah, který by mě donutil ho prožívat neustále a ne jen při možná vykalkulovaných a účelně napsaných dialozích. Postavit 2. sv. válku a holocaust a všechny jejich paradoxy do konfrontace s vnímáním, chápáním a myšlením osmiletého dítěte, to je silný šálek kávy - jdu si ji dát. Tady můžu, ne jako Bruno tam... z toho mrazí...

Jak mám koukat na tuhle bezpohlavní syntetiku a přitom se královsky bavit? Dejte mi herce z masa a kostí, kterému snáze uvěřím jeho problém než příslovečnou genialitu a logiku, a určitě se budu bavit lépe. Nečekal jsem žádný zázrak, ale tohle je ještě níž než moje očekávání. Downey Jr., Guy Ritchie a Zimmer zaslouží za svou práci uznání (Ritchie spíš jen za pokus o práci), ale to je všechno. Tenhle film zmizel v mém osobním filmovém propadlišti. Btw. paradoxně logika dostává na frak docela často - výbuchy, efekty, výška postav - to vše je velmi nereálné a nerealistické a pak je tady ta potápějící se loď, která svou příď zanoří do hlubin, které v Temži v Londýně nejsou ani omylem... Z hnusných ingrediencí nikdy neuvaříte dobré jídlo. P.S.: Odpoledne mám ve zvyku si zdřímnout, ano, ale aby se mi chtělo takhle moc a tolikrát během dvou hodin, to taky o něčem svědčí... Nedělejte ze mě debila, tohle vám nežeru. Slabší 2*.

Penna moc nemusím, krimi také ne - zvlášť takhle rozvláčné, čistě psychologické drama taky ne - zvlášť takhle chabé. Clint to drží pohromadě zuby nehty, ale nemohu se zbavit dojmu, že všichni zúčastnění netáhli za jeden provaz - je cosi rozháraného ve státě Massachusettském... Přesto mě film vtáhl do svého epického a rozhodně osobitého světa, kde všechno plyne vyrovnaně, temně a ponuře jako ona bájná řeka spojující svět živých a mrtvých. No a nakonec mi po skončení filmu zbyl právě tenhle pocit - nepřemýšlím nad krimi zápletkou a jejím rozuzlení, nad rozhodně ne dokonale zvládnutou psychologií postav a ani nefilozofuji nad zločinem, trestem, odplatou, spravedlností a pomstou. Tohle je román, jehož největší předností není děj samotný, ale to, že děj plyne - čas zde působí jakožto záruka rozměru, který všechny činy - ty dobré i špatné, malichernosti i nedostatky - svým působením překoná. Filmařina 4*, celkový dojem 5*, výsledek slabých 5*.

Po tomhle nehodlám vymýšlet vlastní komentář - viz Lima a Cival, tam je vše. Tarantino se baví filmem, historií kinematografie a aluzemi na to, ale kdo na to má potom koukat. Lámu hůl nad Tarantinem, dobrý film u mě vypadá (a trvá a odsýpá) jinak. Koukej se polepšit, pancharte, bejvávalo líp!