xenopus

Postupem času jsem ztrácel chuť dívat se do posledního detailu na tento film a i kdybych to udělal, možná by to stejně bylo k ničemu. Takováto lynchovská psycha nemusím a ani Naomi Watts, kterou jinak můžu, tady nemusím. Možná se na to ještě někdy kouknu, ale moc šancí tomu nedávám... nepřijde mi totiž, že by tam bylo cokoliv, co by se mě mohlo nějak osobně dotknout a kvůli artovosti na film civět nehodlám. P.S.: dodatek dopsaný později: Poté, co jsem si dohledal spoilerovité komentáře k tomuto filmu, jsem zjistil, že pro mě spoilerovité nejsou - stačilo mi zamyslet se nad českým názvem filmu a dát si ho do souvislosti se smrtí mladíka - potom už ta hodina a půl filmu dávala "smysl". Tím jsem se utvrdil ve svých správných závěrech, ve kterých jsem marně čekal o hodně víc... Čili opravuji hodnocení, protože jestli má film dávat takovýhle smysl, tak si tři hvězdy (byť má propracovaný střih, hudbu i celkový vizuál) jednoduše nezaslouží. Může se stát cokoliv, neboť hranice života a smrti, reality a fikce, snu a skutečnosti je tenká - ale co se nyní s jistotou nestane, že bych se na tohle koukal znovu.

Nastupující Costner, Connery v roli zkušeného otcovského staříka, Kubánec Andy Garcia se svým taliánským vzhledem, předčasně mrtvý obrýlený finanční úředník Charles Martin Smith a Robert DeNiro coby "nedotknutelný" Al Capone. Jenže taky rozvláčný děj a místy nesedějící hudba - nikdo Morriconemu neupře nominaci na oscara, ale osmdesátkovost (např. bicích) tam byla znát, stejně jako hudební motivy a instrumentace známá z jeho předcházejících (Tenkrát na západě) i následujících (Lolita) filmů. Možná to někomu přišlo přesně v souladu s De Palmovým zpracováním plným aluzí, ale mě to prostě rušilo. No a ani celkově jsem u toho nešílel nadšením - a zkuste si v mysli přehrát onu slavnou přestřelku na schodišti nádražní haly - mám dojem, že zde selhal střih i režisérova invence - někdy méně je více a zde bych uvítal větší "realtimovost" sledu záběrů, protože tempo je zde nepochopitelně měněno (včetně zrychlení odvíjení obrázků). Ve výsledku mi celý film nepřipadal jako dokonale sladěný harmonický celek, ale jako roztříštěná kakofonie režisérových nápadů a použitých výrazových prostředků, nezřídka vykřiknutých do nejtejmnější tmy. Slabší 4.

Po dvaačtyřiceti letech od vzniku tohoto filmu tleskám nebožtíku Newmanovi a vůbec celé partě vězňů, bachařů, ale i kameramanů, osvětlovačů i režisérovi a tvůrci hudby. Cornerstone světové kinematografie, který nevidět je něco, za co by se člověk mohl stydět. Film svým tempem jasně zapadá do rozvláčného konce 60. let, ale svým poselstvím a myšlenkou se hodí do kterékoliv doby. Podobný film - Přelet nad kukaččím hnízdem. Dnes už se takové filmy netočí... neboť není herce s tak charismatickýma očima a úsměvem, jako měl Paul Newman ve svém životním filmu - a taky tak geniálně hrajícího.

No co říct, další z Eastwoodových skvěle zrežírovaných filmů - co dokázal dostat z Costnera a především z představitele Buzze/Phillipa T. J. Lowthera, to je hodné obdivu. Navíc film nese jednoznačně Eastwoodův rukopis i po zvukové stránce. Jedním slovem zážitek a další potvrzení výjimečnosti Clinta i Kevina - zejména ten už asi nemá lepší film. Brilantně zvládnutá scéna je u černošských lidí s jejich vnukem. Závěr mi trochu nedával smysl, ale pak jsem se rozpomněl a pustil si znovu úplně první záběry filmu - a hned mi to docvaklo... Výborně! Poslední věc: když tak koukám na zdejší postřehy, jsem rád, že jsem nepodlehl lenosti a pustil si anglickou zvukovou stopu a titulky. Dodatek: přesouvám Luca Bessona z prvního místa mých oblíbených režisérů na "potupné" druhé - na Clinta prostě nemá.

Poutavé vyprávění, kterak se na PC vytváří a oživuje koza. Jen mě trochu štve, že musím tomuto FoF dát vyšší hodnocení než filmu samotnému - ono totiž to bylo řečeno hned na začátku - "na začátku každého filmu je potřeba scénář". Jenže pokud má být film kvalitní, měl by mít jako základ kvalitní scénář - pokud ho nemá, tak veškeré "výtvarné podklady a návrhy a obrázkový scénář se všemi 950 záběry, které se ve filmu nachází" vám jsou na h****.

Bedřich Ludvík se po projektech s Luďkem Munzarem vydal cestou neozkoušeného a angažoval Viktora Preisse. Nu což, je mladší, ale hlavně, jeho průvodcovský projev je jiný - ale pořád na vysoké úrovni. Jsem rád, že jsem se díky tomuhle pořadu mohl podívat do prostorů, do nichž bych se jinak s největší pravděpodobností nepodíval. Jako geografa mě teda poněkud štve regionalizace Prahy na nesourodé celky - např. okolí Karlova nám., okolí nám. Míru a pak najednou vodárenské věže, a druhá věc je jakési skákání z jedné věže na druhou, přitom jsme tu první ještě vlastně neopustili, protože se do ní následně ještě vrátíme... Informační hodnota je na přiměřené úrovni, pořad je nabitý spíše zajímavostmi než holými fakty. Kromě výše zmíněného ale nemám co vytknout, těším se na další cyklus režiséra Ludvíka - a doufám, že mě námětem opět příjemně překvapí.

Nemožno hodnotit nezaujatě televizní verzi opery, na které jsem pochopil kouzlo této hudební formy. Dnes legendární provedení hudby se starou gardou ND a černobílým obrazem. Naposled jsem tuto verzi viděl tak možná před dvanácti lety - ale kdykoliv chci, v mysli se mi vybaví obrazy vycházejícího měsíce, procházející se Rusalky, tančících vodních víl a z hlubin jezera ozývajícího se vodníka. Technika je dnes přece jen na jiné úrovni, a tak hudbě chybí větší dynamický rozsah a obrazu lepší kvalita a pedantská poctivost filmařského řemesla. Ale kouzlu tohoto starého snímku se těžko odolává - a že opera samotná skutečně kouzelná je!

Možná až neskutečný příběh ženy, které se hodně dějinných událostí 20. století přímo dotklo. Silný příběh, citlivě nasnímaný štábem režisérky Třeštíkové - opravdu dokumentární styl, kdy jen koukáte s otevřenou pusou z pozice druhého člověka (pozorovatele a dotazovatele oné staré dámy), ale navíc naprosto vtaženého do děje. Perfektní dokumentární zážitek okořeněný vhodnými archivními materiály.

Není to obvyklé psát po pěti úvodních minutách komentář, jenže: jako člověk t. č. vykonávající profesi středoškolského učitele biologie mám několik výtek: tučňáci císařští nejsou takto sociální zvířata, žijí v páru a mezi sebou si moc nevypomáhají. Tučňáci nikdy nejsou tak daleko od moře, jak bylo vidět v některé ze scén a už vůbec netvoří taková stáda (hejna, ale ve filmu to fakt jak stádo vypadá). Tučňáci nedělají procesí a ani se nemodlí k tučňáčímu bohu. No a kromě toho všeho tučňáci neumějí mluvit ani zpívat (ale chápu tu metaforu pro jejich zvukový projev). Druhým aprobačním předmětem je zeměpis - z úhlu, ze kterého vychází Slunce (a způsobuje tak polární den), za daného zobrazeného otáčení Země vycházet nikdy nemůže (chce to jen představivost). Tučňák se těžko bude líhnout nohama napřed - od toho má vaječný zub. Neexistuje něco jako společné vyučování tučňáčí mládeže ani jejich jména. OK, je tam i pár správných věcí. Jenže co je to platné, když tuším, že mohu očekávat pouze jednoduchý příběh pro děti a zeleně nechutnou agitku na globální oteplování. Končím po 16 minutách u stepujícího tučňáka (vidím plakát filmu a dochází mi zbytek příběhu), dávám jednu hvězdu za hudbu a animaci a jdu nadávat, na jakou stupidně schematickou sračku jsem se to začal koukat, a doufat, že jsem se ve svých závěrech o filmu nespletl.

"Předlohu" (Okno do dvora) jsem neviděl a po dnešku jako film možná ani vidět nechci - leda bych chtěl docenit historickou kvalitu snímku. Disturbia vypadá zpočátku hrozně nevinně a zábavně (a ne prvoplánově typicky trapně a nuceně jako drtivá většina amerických teen komedií). Jenže poté se začne stále více odmotávat z červeného klubka, až nakonec ona plíživá tíživost vykonaných skutků vyplave na povrch a začíná se odvíjet v celé své drsné parádě. Výchovný konec je pak již jen třešinkou na dortu, který je umíchán z téměř neumíchatelných ingrediencí - komedie, dramatu, thrilleru a horroru. I přes to, že jsem občas hůře rozdýchával poněkud drsnější změny tempa, musím práci režiséra a hlavně LeBoeufa pochválit. Jo, ani Sarah Roemer vůbec není k zahození... Jak to, že jsem se bál víc než u některých čistokrevných thrillerů/horrorů a místy bavil víc než u teen-comedy - a to zároveň u jednoho filmu?