Torimmer

Dost slabý Pixar. No, to bude i mým očekáváním, každá pixarovka posledních let nemůže být jako Duše, že jo. Tohle ale narozdíl od Toy Story - s kterým je spojeno, ale vůbec to tady vlastně nehraje roli - je o dost prázdnější. A i když Toy Story má tu dobrodružnou povahu pohádky pro děti - třeba čtvrtý díl rozebíral témata odvážně do hloubky - tohle jako pohádka nevypadá, a zároveň je to o dost plytší, hlavně v druhé půlce. Nepohádkovostí pokračuje v moderní éře studia, už si dovoluje dělat věci jinak. Trochu jiné je tempo, témata, přístup, filmařina. To furt hodně oceňuju. Jen sem prostě dostal obyč žánrovku, která tak úplně neví, kam směřuje, a skončí u okleštěné akční jednohubky.

Jako divadelní vyhrocená konverzačka je to dobré. Jen jsem měl bordel v porozumění a věrohodnosti charakterů a jejich chování, což bych u Linklatera nečekal.

Nejtemnější Linklater.

I zatím nejméně výrazný film od Linklatera je furt přinejmenším v pohodě a koukatelný. Má sice povahu studiového filmu, spíš než autorského, ale i tak tam jde vidět režisérův otisk. To netlačení na pilu. Když proběhl prostřih premiéry Orwellova představení, jen se tak vlnící na atmosféře místa, bez dramatických výkyvů, tam na mě dýchal Linklater. V něčem to je příjemně nehollywoodsky svěží, jinak je to nevýrazné.

Jo jo. I takhle to jde... V jednoduchosti není jenom krása, ale i pravda.

Ano vskutku, pocit uvěznění může přijít i u rodinného krbu, kde je každý člen rodiny zdánlivě na tom svém správném místě. Obyčejný předměstský život to schovává velmi poctivě, ale o to děsivější ty tlaky, manipulace, a rutiny jsou. Načež pouklízíš nádobí, utřeš stůl, zhasneš, jdeš spát, a druhý den s krásným zapomněním opakuješ vzorec znova. Zpověď o nepochopení. Ta závěrečná válečná naháněčka po baráku je silné kafe.

Ty kouzla už nemají žádné kouzlo...

Příběh je ve své podstatě silnou sondou do všech přetvářek, systémů cti, princů, králů, a dalších absurdit lidských. Ale v mých očích je to tak hrozně komplikované, že si to v každém stylistickém postupu, každé scéně, a každé příběhové pasáži ke mně hledalo cestu přes holy doly, až mě to ztratilo. Někdy to prostě v umění vidím, někdy ani prd. Film šel pro mě na věc moc složitě a přes haldy abstraktna.

Vlastně to bylo fajn. Velký hollywoodský projekt ulítávající na kostýmech, který se nebere moc vážně se nevidí často. Udržuje si jasnou identitu (narozdíl od Sněhurky a lovce), zvládne kombinovat příjemnou komedii s pohádkovým sentimentem. Celkem mě to bavilo, a postavy mi přišly fajn (trpaslíci byli nej), dobrý casting (Nathan Lane je pro mě herecký mistr - Ptačí klec víš co). Jako celkově nic světoborného, ale fajn oddychovka.

Rocco Siffredi je poutavý vypravěč. Má to - jako pro mě povedený dokument - výborné postavy (nasraný Gabriele se povedl). Snímek dokázal najít smyslnost a poetiku v daném tématu. Ale stejně... Nic moc jsem si z toho neodnesl. Porno bylo výborně nasnímáno, fakt skvěle, ale bylo to přece jen porno. Ve vší své pornovitosti. A to je na tak seriózně vyznívající dokument málo.