Torimmer

Jako soubor podrobných informací o tomto fesťáku se mi to líbilo. Jako současný sociální komentář to šlapalo svými jasně danými tématickými cestičkami, které jsou v dnešní době trendem. Takový ten oblíbený apel na něco, co se stalo už někdy v minulosti, a vlastně mi to přitom nesděluje nic nového.

Šíleně povrchní a opět do tváře si nevidící americký vzkaz světu a sobě samé. Jo, oslavovat jejich "správně" fungující systém (a teď nemyslím jen politický, ale hlavně mentální) a zároveň ukazovat bez smyslu prstíčkem na jeden daný problém v onom systému, to by jim šlo. Ale tohle samozřejmě není problém jen Ameriky, tímhle falešným mesiášstvím trpíme všichni lidi. No, pokud se lituje a hraje na hrdiny, když jde přitom jen o trendy a politiku, vypadá to nějak takhle.

Stylově a settingem se film strefil do mého vysněného prostoru uchovávaného v hlavě. Ty útulné kabarety, ale hlavně zapršené skotské pobřežní městečko je mysl uklidňující materiál. A ten opilý skot, ten je radostnou třešničkou na dortu.

Proč vlastně lidi pijou? Co v tom hledají, co si tím vynahrazují, co to pro ně vlastně znamená být opilý? Co tak lákavého to v člověku vyvolává? Tento snímek se pohybuje někde v těchto otázkách. Snaží se zabývat příčinami. Tudíž lidmi. O nějaký chlast a jeho případné vyzdvižení nebo varování před ním tu vůbec nejde. Takže konečně na to někdo začíná asi přicházet. Film důležitý v této době.

Mohlo z toho být něco víc. Z pohledu Junga to mohlo být mnohem přemýšlivější a spirituálnější, ale tvůrci zůstali zaseklí na technickém chladném popisu, přičemž emoce přicházely hlavně z romantické linky s Jungovou pacientkou, a tady se nepohli dál než za klasický klišé románek: doktor + pacientka. Do těch hlubších psychoanalytických diskuzí se tvůrci pouštěli hlavně za přítomnosti Freuda, který byl vynikající. Plus psycholog na terapii Vincent Cassel za svůj krátký čas nabídnul taky pořádnou dávku myšlenek valících a převalujících se v hlavě. Celkově mám ale pocit, že se většinu času nevěnoval prostor zajímavějším věcem v Jungově životě, a tak tu máme tohoto pána jen jako koukavého a poslouchavého s netečným výrazem, občas toužícího po vášni. Jakmile má svou předtuchu před začátkem první světové války, a začíná se nám psychicky hroutit před očima, tady se může rozjet jeho velká životní cesta. Bohužel tady ale film končí.

Návrat ke klasickému disney konceptu "princezna hledá štěstí". Až na to, že princezna není princezna, místo naivity oplývá intelektem, a její princ není žádný princ, ale outsider, kteréhož zvířecí zevnějšek se promítá do jeho nitra, a činí ho stydlivým a hrubým. Takže staré cesty se potkávají s novými. Dostanem velkou zamilovanou taneční scénu, či muzikálové číslo, kdy si Disney fakt ujíždí na tom svém spektáklu. A tohle je krásně skloubené s novými pohledy na situaci, kdy se chytrá holka z venkova snaží učit zvířecího prince ztraceným způsobům, a celkově si film překvapivě dává záležet s přirozeným budováním jejich vztahu. Jak máte dobrou chemii mezi ústředním párem, velká část příběhu je kompletní a člověk je hned víc spoko.

No, jako na příběh o unesených dalmatinech to vlastně není vůbec zlé. Není to kdovíco, ale Disney si hodně pomohl s tím novým stylem. Styl "neučesané" animace tomu dodal zase jinou fajn atmošku. Mně to je teda sympatičtější. K tomu Londýnu se to hodilo, celé je to takové civilnější a méně doširoka se usmívající a s obříma lesknoucíma se očima. I dabing mi přijde méně afektovaný a přízemnější. Krok vstříc nové modernější éře. Okej, dobrý.

Vlastně Disneyho archetypální pohádka. Poctivě, klasicky, ale ničím to už teď moc nezaujme. Ale samozřejmě animace je na tu dobu jinde, to zas musím tomu Disneymu nechat. Ti věděli co dělají.

Ten film je tak obří ekvivalent zkouřeného filmu, že jenom ten celuloid musel být prorostlý hromadou kvalitní pryskyřice a z promítačky se musel linout tak hustý marihuanový dým, že to muselo zčadit celý multiplex.

"And the award for the most boring film goes to..." Jako nějaké zajímavé myšlenky a nápady tam byly, ale jinak... To byl tak divný bordel, mišmaš, a nevím jaké divné, neforemné, a zmatené označení bych tomu ještě dal.