Raf

Pro mě osobně jedno z největších PŘEKVAPENÍ několika posledních let. Tradiční, ale velmi silný příběh z polského venkova 2. poloviny 19. století, jehož vyobrazení na filmovém plátně v rukou ODVÁŽNÝCH a KREATIVNÍCH tvůrců směřuje k filmové DOKONALOSTI. Neskutečně působivý, nádherný a inspirativní VIZUÁL. Skutečně DECHBEROUCÍ hudba, která dramatickou dějovou linku a tradiční rurální oslavy jako svatba a masopust, povyšuje do výšin české kinematografii bohužel těžko představitelných. UHRANČIVÉ herecké výkony, velmi dobře vyobrazené charaktery postav .. touha, láska, žárlivost, předsudky, pomluvy, závist .. to vše se nás zde díky skvěle zvládnutému řemeslu a perfekcionismu tvůrců VELMI OSOBNĚ dotýká. Těžko hledat nedostatky. Srdce bolí a plesá nad tou krásou, živelností a autenticitou.

Nesmírně zajímavý filmový kousek hned po několika stránkách, který dozajista stojí za shlédnutí :                1) GÉRARD DEPARDIEU je zde velmi mladý, ne tak obtoustlý a hlavně v roli, která je pro něj velmi atypická a velmi kontroverzní.                                                                                                                             2) Úžasný HUDEBNÍ PODKRES, který nás provází celým filmem.                                                                      3) Snímek balancuje na hraně nechutnosti, PERVERZE a místy vyznívá velmi PROVOKATIVNĚ. I na dnešní dobu docela kontroverzní počin, natož v té době musel vyvolat velký rozruch.                                    4) Působivé HERECKÉ VÝKONY známých francouzských herců dob dávno minulých.                                      Obě dvě hlavní postavy, které se potloukají po Francii z místa na místo bez jakéhokoli plánu, cyničtí, neurvalí, sexuálně zvrácení, ŠARMANTNÍ ZLODĚJÍČCI, působí na začátku velmi nesympaticky a přestože se jejich obraz v průběhu času mění k lepšímu, stále to jsou (alespoň v mých očích) velmi KONTROVERZNÍ HRDINOVÉ s negativním puncem. Divák se dostává na konci filmu do stavu, že těmto postavám začíná závidět jejich NESPOUTANOU živočišnost a svobodu, nerespektující prakticky žádná společenská pravidla. Člověku ale musí být jasné, že dříve nebo později, ač ve filmu se toho nedočkáme, je systém dostihne a jejich svoboda bude nenávratně pryč.

Film pojednává o strastiplné CESTĚ, fyzicky i psychicky bolavém VZESTUPU, legendárního japonského karatisty korejského původu jménem CHOI BAEDAL, více známém jako MASUTACU ÓJAMA (jeho škola bojových umění Kjokušin karate je dnes proslulá svojí tvrdostí, komplexností a neortodoxními výukovými metodami). Mladý KOREJEC Choi Baedal se musí potýkat, stejně jako ostatní Korejci žijící v Japonsku, s perzekucí ze strany majoritního obyvatelstva. Přežívá na okraji společnosti. Svojí nezdolnou fyzickou HOUŽEVNATOSTÍ, neutuchající TVRDOHLAVOSTÍ a záviděníhodným TALENTEM se přes řadu počátečních neúspěchů krok za krokem propracovává až na samotný vrchol a stává se všemi obdivovaným MISTREM bojových umění. Zásadní je, že je zde velký DŮRAZ kladen nejen na PROPRACOVANOST a AUTENTIČNOST jednotlivých akčních scén, ale stejnou měrou také na HERECKÉ VÝKONY (ty jsou velmi kvalitní), VÝPRAVU, STŘIH, HUDBU, KAMERU (místy oku lahodící záběry ve vší své syrovosti velkolepé přírody, působivé detailní záběry hlavních postav vykreslující jejich vnitřní psychické rozpoložení, vizuálně osvěžující zpomalené sekvence zápasnických střetů) i OBSAHOVOU stránku snímku (přestože dej se může zdát do jisté míry plochý a přímočarý). Pro snímek je CHARAKTERISTICKÝ i jistý FILOSOFICKÝ a MORÁLNÍ přesah, ÚVAHY o fyzických a psychických HRANICÍCH lidského těla. "Spravedlnost bez síly nic nezmůže, ale síla bez práva je jen zločin ... Bojovník musí mít vždy svůj meč ostrý, ale nikdy ho nesmí použít bez morálního opodstatnění".  K DOKONALOSTI tohohle místy EPICKÉHO, ale UVĚŘITELNÉHO a SYMPATICKÉHO filmového počinu, CHYBÍ konzistentnější DĚJOVÁ linka (1. a 2. polovina filmu jsou žánrově dosti rozdílné, což může působit překvapivě až rušivě), plynulejší GRADACE tempa a o něco KRATŠÍ stopáž (určitě by bylo záhodno vypustit některé přespříliš infantilní scény kamaráda hlavního hrdiny, které mohou působit místy docela otravně). AUTOŘI filmu nám vlastně SDĚLUJÍ, že člověk si často musí sáhnout na samotné dno svých fyzických i psychických sil, aby mohl znovu povstav v lepší formě sebe sama a že houževnatost těla a odhodlanost a tvrdohlavost ducha je určitě jednou z cest ke kýženému cíli. "Jsi jenom další hora, na kterou musím vylézt", pronáší hlavní hrdina na konci snímku k největšímu japonskému mistrovi bojových umění.

Terence Hill jako neznámý, mladý, charismatický, zábavný, výjimečně rychlý a přesný pistolník, který sám sebe nazývá "NIKDO". Henry Fonda jako JACK BEAUREGARD, legendární pistolník na odchodu ... "Malý syn holiče: Jak to dokázal tati ? .. Otec holič: Záleží na rychlosti chlapče .. Syn: A střílí ještě někdo rychleji než on ? .. Otec: Než on ? .. Nikdo" ... Jejich famózní herecké výkony vůči sobě SKVĚLE kontrastují a velmi ZDAŘILE se doplňují ... "Jack: Blejskáš se jak dveře od bordelu .. Na deset mil tě musí vidět i slepý .. Nikdo: Sem rád, když mě každý vidí" ... Pro film je charakteristická VÝBORNÁ režie Tonina Valeriho, který začínal a učil se od Sergia Leoneho a standardně VELMI nadstandardní hudba Ennia Morriconeho (tak působivá a výjimečná, že obstojí i sama o sobě) ... Místy NESKUTEČNĚ zábavná a UHRANČIVÁ podívaná ... "Jack: Chlapče, dám ti jednu radu, nikoho neobdivuj .. Začneš mu závidět, začneš se vytahovat, riskovat a než se naděješ, je z tebe mrtvola .. Nikdo: Dlouhej život nikomu nesvědčí" ... Filmu UBÍRÁ na dokonalosti to, že snímek příliš OSTŘE přeskakuje z jednoho filmového žánru do druhého (potřeba "ubrat" na vyhraněnosti některých komediálních scén), také chybí CHARISMATIČTĚJŠÍ hlavní PADOUCH s dostatečným prostorem ve filmu a bylo by osvěžující VÍCE si POHRÁT s vizuální stránkou snímku. ZÁVĚR byl očekávatelný, ale příjemně a snesitelně završený (jistě by ale stálo za to zestručnit závěrečnou řeč, která svoji délkou ubírá snímku na dramatičnosti). Na KONCI filmu se z NIKOHO stává NĚKDO (po té, co "zastřelí" legendárního pistolníka Jacka Beauregarda), stává se sám slavným a bude tak muset čelit novým výzvám (ty jistě přijdou, mi toho ale svědky již nebudeme .. pokračování se nabízí, nicméně se nedostaví .. možná je to škoda, možná je to dobře .. kdo ví). Stejně jak se na konci mění jeho postava (symbolický přechod z dětství do dospělosti), tak i doba vstupuje do nové éry ... Jsou ale věci, které se NIKDY nezmění ...

NEJEDENÁ SE o žádnou propracovanou ULTRA akční MLÁTIČKU plnou praskajících zlámaných končetin a zkrvavených těl ... Nicméně i tady najdeme několik velmi POCTIVĚ a VKUSNĚ odpracovaných JIU-JITSU zápasnických střetů, které POHLADÍ po duši a ZABOLÍ na těle ... Dostáváme se spíše k PODSTATĚ bojových UMĚNÍ, která je dnes v přehršli nabušeného akčního vizuálu odsouvána stranou ... O to více si tohoto filmu CENÍM a VÁŽÍM jeho tvůrců, kteří se rozhodli jít touto OBTÍŽNĚJŠÍ cestou ... Hlavní HRDINA snímku, UČITEL školy BOJOVÝCH umění, kterému do cesty vstupuje jedna PŘEKÁŽKA za druhou, má čistou MYSL a velké SRDCE bojovníka ... Jeho HODNOTY a CESTA, po níž se rozhodl jít on i jeho žáci, se DOSTÁVAJÍ do ostrého KONFLIKTU s REÁLNÝM (tradiční hodnoty postrádajícím, na komerční úspěch a finanční profit se orientujícím) SVĚTEM velkých peněz, ZKAŽENÝCH producentů a promotérů a FALEŠNÉHO showbusinessu ... "Vy trénujete lidi pro boj ? .. Ne, já učím lidi získat převahu" ... "Neexistuje situace, kterou by si nemohl obrátit ve svůj prospěch" ... Bez kontextu to možná postrádá smysl ... Ten najdete v 95 minutách tohohle poctivého SYMPATICKÉHO filmového kousku, který ROZHODNĚ stojí za shlédnutí a kterému k DOKONALOSTI schází lepší práce s GRADACÍ tempa a vymazlenější ZÁVĚR ... Ten mě bohužel nevystřelil ze sandálu, ale usadil trochu zklamaně na zadek.

Raymond Chandler přivedl na stránky knih soukromé očko Philipa Marlowa, který vždy bez sentimentu, s buldočí zarputilostí, nehledě na to, kolik ran dostane i rozdá, objasní nakonec každý sebesložitější případ. Howard Hawks mu umožnil vstoupit na plátna kin a je to vstup skutečně velmi dobře uhnětený. Dostáváme se s jeho drsným charismatickým hrdinou do světa Los Angelského podsvětí, mezi vrahy, zloděje, vyděrače, všehoschopné zbohatlíky a další lumpy toho nejhrubšího zrna. V opozici vůči po všech stránkách silnému mužskému elementu tu stojí ženská krása, manipulativnost, zákeřnost, hravost, drzost a frivolnost. Humphrey Bogart jako by se pro tuto roli narodil .. Lauren Bacall mu zdatně sekunduje .. Skvělé herecké výkony, propracované dialogy, působivý vizuál a hypnotizujicí atmosféra filmu z nej dělají velkolepou záležitost, která je jako stvořená pro velká platná kin.

Film se zaobírá poválečnou situací nezaměstnaností a bídou zasaženého italského města Milán. Činí tak velmi netradičně, odvážně a mile. Hlavní postavou snímku je prostý dobrosrdečný chlapec Toto schopný svým optimismem nakazit všechny kolem sebe. Žije ve svém vlastním světě a o realitě mimo něj (možné nespravedlnosti, těžkostech života) má minimální povědomí. Jedná se o sociální drama plné absurdních komediálních situací, které vcházejí do ostrého kontrastu s tragickou poválečnou realitou zubožené Itálie. Pro tento filmový obraz, který nehledá diváky mezi dětským obecenstvem, je charakteristická překvapivě pohádková dějová linka plná nadpřirozených událostí a zvratů, optimismem nabitý děj, jeho velmi slušné tempo, výborná hudba, kontrast mezi světem chudých a bohatých. Ve finále se nemožné stává opět skutečností ... Válkou ti nejvíce zasažení a společností opomíjení, zastrašovaní a ponižovaní hromadně odlétají na košťatech vstříc lepším zítřkům a my s nimi ...

Film se zaobírá negativními fenomény stáří jako je vzájemné odcizení po dlouhých letech společného života, nedostatečná komunikace v rámci rodiny (o některých věcech se prostě nemluví), s rostoucím věkem k tomu úměrně rostoucí naivitou (lidé v pozdním věku často ztrácí krok s překotně se vyvíjejícím světem, rezignují na jeho novoty a stávající se nezřídka oběťmi doby i těch, co jejich nevědomosti a naivity zneužívají), finanční nesoběstačností a nevzdělaností ... Nepochybně zajímavé téma ... Je určitě dobře, že jsou takováto témata zpracovávána a na tyto problémy je upozorňováno. Nevadí mi takto depresivně laděné snímky, nicméně musím se přiznat, že pro mě osobně bylo zpracování poněkud nezáživné. Uvítal bych určitě lépe zpracovaný závěr, s nějakým citelnějším katarzním vyústěním, který by ve mě zanechal daleko více než jen to, že jsem tvůrcům vděčný, že toto téma zpracovali.

Poválečný Berlín se nachází v troskách, "vznešené" ideje německého národa jsou ty tam, lidé živoří, snaží se přežít všemi možnými způsoby, potácejí se mezi zbořenými budovami poraženého německého národa, ideově vyprázdnění, s mizivou vidinou v lepší budoucnost. Italský neorealismus se zde předvádí v celé své síle. Snímek vyniká svoji bezbřehou  autentičností, silným a citlivě vystavěným příběhem, na výsost poctivou výpravou. Tragické vyústění filmu je bohužel očekávatelné přesto silné .. Hlavní hrdina příběhu, malý chlapec, končí podobně jako Hitlerova zhoubná a zvrácená ideologie "vyvoleného" německého národa .. Mrtvý a ztracený v ruinách vznešených budov "velkého malého" Berlína.

Film se zaobírá realistickým popisem nezáviděnihodných sociálních poměrů obyvatel poválečné Itálie. Všudypřítomná bída, nezaměstnanost a mizivá naděje v lepší budoucnost se dostává do ostrého kontrastu s laskyplnymi vztahy v rámci rodiny hlavní postavy filmu. Hlavnímu hrdinovi, jemuž bylo ukradeno kolo, nezbytný prostředek jeho obživy, na němž je existenčně závislá celá jeho rodina, nezbývá, stejně jako statisícům ostatních, kteří živoří na okraji společnosti, nic jiného, než se znovu postavit a hledat lepší budoucnost pro sebe i svoji rodinu. Mimořádně uvěřitelné (ne)herecké výkony, líbivý vizuál, kultovní pověst snímků, to vše stojí za shlédnutí. Film bohužel trochu sráží monotónní dějová linka a příliš strohá kriminální zápletka.