Raf

Dej filmu se odehrává převážně na nemocničním oddělení dětské péče. Postavami nesoucími děj snímku jsou na jedné straně dětští pacienti a na straně druhé jejich dospělí ošetřovatelé. Je zde tedy zřetelný protiklad světa dětí a světa dospělých ... těch co rozhodují a těch co musí poslouchat ... světa stále ještě čistého, nepopsaného a naivního (tj. dětských pacientů) a světa popsaného životními traumaty, nefunkčními vztahy, absentujícího na jakékoli představě v lepší budoucnost (tj. svět dospělých ošetřovatelů). Z tohoto rámce se do jisté míry velmi příjemně vymyká hlavní dětská postava v podání zlobivého, prostořekého, matkou a otcem silně zanedbávaného (opomíjeného až nechtěného) chlapce a jedna z hlavních dospělých postav, životem ještě neopotřebovaná, do jisté míry velmi naivní, zdravotní sestřička ... V jejich postavách se překrývá svět dospělých a svět dětí. Excelentní herecké výkony, zejména hlavního dětského hrdiny, a závěrečné, skvěle dokreslené, nečekaně pozitivní vyznění celého příběhu (který po celý film krůček po krůčku směřoval k tragickému vyústění), činí ze snímku velmi příjemnou a emocionálně obohacující podívanou.

Film se zaobírá násilnou kolektivizací československého venkova 50. let 20. století, vztahy na vesnici na pozadí tohoto dění, odporem místních velkostatkářů proti novým pořádkům, silným pro dnešní českou společnost již dávno ztraceným náboženským a pověrečným cítěním. Jedná se o velmi reálný, syrový, dramatický a poučný dějinný výsek obrazů a vztahů na československé vesnici té doby. Mimořádné herecké výkony s celou plejádou zasloužilých umělců filmového obrazu, psychologické prokreslení jednotlivých postav a skvělá kamera ze snímku činí nejen velmi působivou, ale také zajímavou podívanou. Zamrzí určitě nedostatečně ucelený a trochu odfláknutý závěr filmu.

Film se zaobírá vztahem prací "posedlého" šéfredaktora a jeho bývalé podřízené na pozadí velmi prestižního novinového plátků .. Ta je shodou okolností také jeho bývalou ženou .. Navíc je odhodlána vstoupit do nového manželství a hektický svět velké žurnalistiky, ve kterém byla úspěšnější než většina mužů, nechat celý za sebou. Howard Hawks zde staví do protikladu mužský a ženský element, které jsou v permanentním konverzačním komediálním sváru .. Opravdu dokáže nechat odejít ze svého pracovního i soukromého života svoji nejlepší novinářku a bývalou manželku ? .. Je jejich vztah již pouhou vyvanulou vzpomínkou nebo k sobě stále něco cítí ? .. Bláznivá excentrická komedie plná konverzačních a situačních zvratů. Excelentní herecké výkony dvou ústředních postav zastiňují a upozaďují všechny ostatní a tím, spolu s neexistencí komplexnější a propracovanější dějové linky, degradují snímek na pouhou skvělou divadelní podívanou.

Film se zaobírá v rámci šesti na sobě nezávislých příběhů, odehrávajících se během 2. světové války, postupem britských a amerických vojenských sil po jejich vylodění na jihu Itálie směrem na sever. Jedná se o jedno ze stěžejních děl italského neorealismu. Snaží se o maximální autenticitu, a to se mu také daří. Vyjevuje nám to, co již víme, nicméně má smyls si to pravidelně připomínat . . . Válka ve skutečnosti nezná vítězů ani poražených, je zničující ve všech svých podobách. Působivý  vizuál, uvěřitelné, místy až uhrančivé herecké výkony, díky tomu stojí snímek za shlédnutí. Chybějící propracovanější celistvá dějová linka, způsobená mimo jiné rozporcováním filmu na několik na sobě nezávislých příběhů, může být však pro někoho zklamáním.

Film se zaobírá novou, vizuálně podmanivou, bohužel pro mě osobně stále jen kusou formou čtyřmi pro mnohé nejmocnějšími (bohužel) a nejcharismatičtějšími (bohužel) státníky 20. století. Stalin, Mussoliny, Hitler a Churchill klepají na Nebeskou bránu a čekají, zda budou Bohem vpuštěni dále. Mezi tím spolu vedou kusé dialogy. Jedná se o experimentální fantaskní pohádku pro dospělé nahlížející Zlo skrze dokumentární záběry a reálné projevy těchto svým dosahem obludných velikánů své doby (vyjma Churchilla, který zde působí jako jakýsi protipól). Excelentně a velmi originálně uchopený vizuál snímku, odvaha s jakou autor k věci přistupuje a dokumentární background potěší a někoho možná dokonce nadchne. Chybějící propracovanější dialogy a chatrná dějová linka nicméně zamrzí . . . Veškerý slibný potenciál filmu tak nenávratně mizí v hluboké jámě zapomnění.

Film se zaobírá zpočátku standardním, místy úsměvným, od Silvestrovského večírku pro mladistvé více a vice traumatizujícím dospíváním čtrnáctileté dívky. Ta se existenčně vyrovnává a postupně  vytrácí v důsledku nezdravého a zhoubného vztahu, který k ní její nevlastní otec chová. Vše je zasazené do ruské společnosti se silným důrazem na vztahy v její rodině. Snímek je místy velmi depresivní a náročnou podívanou, ale bezpochyby je dobře, že takovéto filmy vznikají. To co jej vyvyšuje nad ostatní je excelentně herecky uchopená role náctileté dívky, se silným důrazem na psychické prokreslení její postavy a silná autenticita v zachycení jejích prožitých i očekávaných traumat. Nedostatečně propracovaná dějová linka bohužel ubírá snímku na jinak zdařilém výsledném dojmu.