kajas

"Kdo to je?" "Ále, nějakej kluk." "Nebo maskovaný lilipután!" Zábavné dialogy, originální příběh, sympaťák Dočolomanský (na rozdíl od "Karpat" mnohem lépe nadabovaný) a megaroztomilá Konvalinková. Tuhle klasiku si ráda pustím znovu.

Televizní inscenace, na kterou musíte být opravdu dobře naladěni, protože mimo jednoho divadelního představení se v podstatě odehrává pouze v jednom pokoji formou monologu/dialogu ústředního manželského páru. Pana Hrušínského si nesmírně vážím, několikrát jsem si během sledování vzpomněla na jeho božského Kopfrkingla, ale tahle forma mi bohužel vůbec nesedla.

Oddychová, hodně lehoučká krimi, ideální jako doplněk k uklízení a vaření. Dlouhý už nebyl úplný mladíček jako v "Arabele", ale jeho milostné eskapády byly vlastně docela roztomilé.

Už bych si tu knížku měla konečně přečíst, protože jsem Janiným příběhem po zhlédnutí tří adaptací čím dál víc fascinovaná. Na rozdíl od české televizní verze zde kvituji pohled do Janina dětství, dokonalého pana Rochestera přesto vidím pouze v nejnovějším zpracování od Fukunagy (tým Fassy).

Drama pro mladé diváky, které se snaží vyprávět o tolika palčivých problémech (od výchovy mentálně postiženého dítěte až po týrání zvířat), že vlastně ani jedno téma neuchopí pořádně. Sympatický debutant v hlavní roli to bohužel nezachránil.

Platí zde to samé jako pro samotný (za mě nepříliš povedený) seriál...

Na to, že jsem se o tomhle seriálu učila hned v několika předmětech na vysoké škole, jsem tedy čekala trochu lepší kvalitu. Hodnotit pouze podle tří dochovaných dílů není zrovna ideální, ale nevěřím, že by se moje mínění nějak vylepšilo. Budovatelská nuda, na které je nejzajímavější fakt, jak skvěle pan Lipský ztvárnil typického "dědka" už v necelých 40 letech.

Teď se budu možná rouhat, ale zlatá Poledňáková a její krocení krokodýlů. Hlavní hrdinka téhle rodinné podívané si totiž zasloužila pěkných pár na zadek, žádné rozmazlování a pořizování pejska. Film mi nenabídl ani sympatické postavy (až na Lukáše Latináka), ani scény k zasmání (až na Latinákovu scénu s biosenem). Tak tedy aspoň za krásnou přírodu a za roztomilého jezevčíka...

Ve snaze dohnat si mezery v československé kinematografii padla moje volba na známou parodii, její téma a zpracování se u mě ale totálně minulo účinkem, zasmála jsem se možná jednou a trpěla jsem u operních „odrhovaček“. Tenhle Lipský tedy už ne.

Loňské uvedení životního projektu režiséra Václava Marhoula, dramatu "Nabarvené ptáče", hýbalo českými i zahraničními médii, film byl vybrán jako český zástupce do boje o Oscara pro nejlepší zahraniční snímek (bohužel neúspěšně) a pochopitelně ovládl i výroční České lvy (výhra 10 sošek). Během natáčení vznikl dvouhodinový celovečerní dokument, který je ke spatření nejen na Blu-Ray "Ptáčete", ale byl také letos na jaře uveden do kin. Jednotlivými 11 kapitolami dokumentu provází představitel hlavní role, mladý neherec Petr Kotlár. Jeho voiceover ale mnohdy působí rušivě a jde poznat, že chlapec deklamuje text, který mu někdo napsal. Mnohem zajímavější tak jsou samotné záběry z natáčení, které probíhalo chronologicky, divák znalý filmu se tak může vrátit k jednotlivým scénám a dozvědět se něco málo o jejich zákulisí. Samotné realizaci ale předcházelo mnoho let komplikací, ať už se získáním práv na zfilmování knihy, tak s akutním nedostatkem financí. Této „předehře“ je ale v dokumentu věnováno jen několik málo minut, což mě docela mrzelo a ovlivnilo mě v závěrečném hodnocení jinak zajímavého „filmu o filmu“.