Elnarrya

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.

Takový poetický sarkasmus nezvládne každý - jak shlédnout, tak i natočit. Ochotnému napoví, neochotného od filmové zpovědi požene pryč. ;-) Kvality v autorském zpracování renesanční satiry, nejen o falešné morálce té doby a pokrytectví určitých zákoutí církve i společnosti, ocení asi jen odvážní. Je to animátorský koncert, který dokáže pikantnost předlohy vystihnout i beze slov a oživit o šibalský sarkasmus. Charakteristický vizuál, zvuk a loutky k Trnkovu týmu zkrátka patří, i když jsou děsivě zvláštní. Na tyto filmové hrátky je potřeba soustředění, představivost a trochu znát předlohu, což může být pro někoho větší doušek vína, než snese; v podstatě je to jediným mínusem, který ale nejspíš mnohé diváky odradí. I když na mě všechna Trnkova díla pořád působí děsivým dojmem (i to, co bylo určeno pro děti), patřím k výtvarným obdivovatelům. A ne proto, že by to měla být povinnost z národního hlediska. ;-)

Trnkovo varovné zamyšlení svými charekteristickými prvky nesedne všem. Autor se vyřádil jak řemeslně, tak v ponuré atmosféře vize neosobní budoucnosti. Náznaky i symbolika vyžadují větší pozornost. Příběh porovnává kvality lidských vztahů v přetechnizovaném světě, a nejen to. Pozvolný náběh skládá situace a divák s holčičkou jen frustrovaně pozorují, co z kolotoče bizarností vzejde. Zvukový doprovod a němé loutky neklid také navozují. Pro mě tedy není problém, že tato část nemá klasický dramatický děj (ať záměrně, či nikoli). Drama v pravém slova smyslu, i s prvky hororu, vnese do příběhu až naprogramované hlídací křeslo s babičkovským hlasem a krajkou. Finální pointa je taková, jaká je, protože byl příběh zamýšlen jako varování a ne jako hororová etuda. Autor něco divákovi předkládá, ale hodně může dotvářet i vlastní imaginace a lze číst další poselství. Jsou tam místa, která by kde kdo z dnešního pohledu udělal třeba jinak, ale tehdy to byl počin pozoruhodný. Jeho tvorba mi přijde fascinující, i když na mě působí trochu děsivým dojmem (i ta určená pro děti). Patřím k výtvarným obdivovatelům, a ne proto, že by to měla být národní povinnost. ;-) Skvělá "Kyber babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.