Elnarrya

Srdeční záležitost z mládí, díky nečekanému a ohromujícímu prvnímu setkání s tímto druhem animovaného velkofilmu. Shlédnuto na jednom z původních ročníků AniFestu (dnes již historických; vše už je pořádáno naprosto jinak). Tedy čistě umělecký, emocionální a nostalgický zásah. Originální znění je guilty pleasure. Ostatní Miyazakiho díla jsou také zajímavá, ale tohle je prostě to moje s wow efektem. Snesla bych tedy klidně i kratší stopáž. Klady a mínusy z objektivního hlediska se vždycky najdou. Nechci je dokola přetřásat, recenzí a hodnocení je tu dost a není potřeba se u oblíbených věcí vždy kyselit kritikou. ;-)

Příběh nemusí být překombinovaný, aby celkem efektně fungoval. Děti v tomto filmu uvidí jiné významy, než budou vnímat dospělí. Pro všímavé se zde skrývají zajímavé odkazy a zdrojové inspirace, a to nejen dobové. Dalo by se říct, že film může mít i jistou výpovědní hodnotu. Řemeslné i obsahové kvality tu nesporně jsou, konkrétní klady a mínusy jednotlivých součástí si každý musí uznat sám podle vlastní míry tolerance a nálady. Například někomu může chybět složitější příběh, jinému nevyhovuje styl animace, vykreslení postav, humoru, politické narážky atd. Nelze se holt zavděčit všem a jako rozjezd pro autora to bylo slušné. Válečné téma obecně nemusím. Železný obr má pro mě mnoho oborových kvalit, i když se film nebude zamlouvat mainstreamu.

Trnkovo varovné zamyšlení svými charekteristickými prvky nesedne všem. Autor se vyřádil jak řemeslně, tak v ponuré atmosféře vize neosobní budoucnosti. Náznaky i symbolika vyžadují větší pozornost. Příběh porovnává kvality lidských vztahů v přetechnizovaném světě, a nejen to. Pozvolný náběh skládá situace a divák s holčičkou jen frustrovaně pozorují, co z kolotoče bizarností vzejde. Zvukový doprovod a němé loutky neklid také navozují. Pro mě tedy není problém, že tato část nemá klasický dramatický děj (ať záměrně, či nikoli). Drama v pravém slova smyslu, i s prvky hororu, vnese do příběhu až naprogramované hlídací křeslo s babičkovským hlasem a krajkou. Finální pointa je taková, jaká je, protože byl příběh zamýšlen jako varování a ne jako hororová etuda. Autor něco divákovi předkládá, ale hodně může dotvářet i vlastní imaginace a lze číst další poselství. Jsou tam místa, která by kde kdo z dnešního pohledu udělal třeba jinak, ale tehdy to byl počin pozoruhodný. Jeho tvorba mi přijde fascinující, i když na mě působí trochu děsivým dojmem (i ta určená pro děti). Patřím k výtvarným obdivovatelům, a ne proto, že by to měla být národní povinnost. ;-) Skvělá "Kyber babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.

Kvalitním uměním se dá říci víc než tisícem slov. Geniálně všeříkající a vystihující krátké podobenství a na danou dobu odvážný snímek. Některé zdejší komentáře stojí za přečtení. /// Moc je natolik lákavý artikl, že se v každé době bude chtít objevit nějaká taková vykutálená Ruka. Kde kdo u moci by chtěl tahat za nitky a dnes ideálně lidi ještě vodit za nos tak, aby si těch nitek ani nevšimli. :(  Skvělá Trnkova "Kybernetická babička" i dokonalá "Ruka" prvně shlédnuty na velkém plátně na jednom ze starších ročníků AniFestu.

Toto není film pro mainstream, ocení ho spíš umělecké duše, nebo lidi z oboru. Pojetí je umělecké, nebo taky experimentální. Příběh a detaily jsou trochu absurdní a symbolické. Kdo hledá prvoplánovou líbivost, dechberoucí dobrodružnou jízdu a nenudu, nenajde. Pro mě film patří do kategorie srdečních záležitostí z mládí, podobně jako "Spirited Away" díky nečekanému setkání s těmito druhy animovaných děl. Shlédnutí na jednom z původních ročníků AniFestu (dnes již historických; vše už je pořádáno naprosto jinak). Film má na mě mimo jiné tedy i umělecký, emocionální a nostalgický účinek.