triatlet

Patřičně dramatický, akční film, v němž CE opět navodil estwoodovskou atmosféru. Víc se mi líbila první polovina - skrývání Luthera Whitneye (CE) - protikladně postavené scény: dvouhodinové čekání a následně úprk, než přiběhnou bodyguardové. Konec je natahovaný, když Whitneyova dcera přežije pád a navíc se ještě rozehraje "injekční bitva", tak to už mi přišlo hodně překonstruované. V závěru vyčnívá "taneční scéna" prezidenta s poradkyní. Možná kdyby tvůrci dosadili místo prezidenta "obyčejného" politika, byl by příběh věrohodnější.

Oddechová komedie, která skutečně některými dialogy a scénami (s rybičkou) rozesměje. Vhodně jsou zvolení herečtí protagonisté, divák jim ty ztřeštěnosti věří. Navíc příběh nastavuje zrcadlo - uhlazeného chování psychiatra a bláznivého počínání jeho pacienta. Závěrečná jízda a pokus o terapii smrtí sice působí šroubovaně, ale má význam vzhledem k samotnému závěru (na svatebním obřadu) - "Táta se vrátil!" - a k následujícímu dovětku v titulcích.

Tomuhle se odpad dát nedá, protože Ivetiny hlášky o přirozenosti mě fakt neskutečně rozesmály. Pozměním slovy klasika Štrosmajera:"Kdyby blbost byla přímoúměrná hvězdičkovému hodnocení, pak by Iveta brala plný počet:-)) Lituji komparzisty v publiku, tvrdě odtleskaná zábava!

MFDF 28.10.2014 Záslužný, zajímavý dokument. Alice Nellis snímek natočený citlivě, s vtipem (já měl štěstí, že publikum na vnitřní humor celkem reagovalo :-) Ve druhé polovině jsem si vybavil Terezu Boučkovou a o chvíli později tam jedna z protagonistek odvyprávěla podobný příběh...

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů.

V knižní předloze jsou lépe vykresleny některé vedlejší postavy (např. Šárka), ale celkově jsem měl při čtení podobnou představu. Grecman (Jiří Sovák) a Tondl (Svatopluk Beneš) podávají moudra přesvědčivě. Josef Novák a Jiří Sedláček dokázali podstatu vztahu Davida a Kuby také zachytit. Potěšily i Yveta Kornová a Jana Postlerová v rolích sekretářek. Písnička Jaroslava Wykrenta plně vystihuje ústřední téma příběhu.

Francouzská telenovela s africkými dekoracemi. Virtuální prolínání lva a dívky šamanky nezvládnuto ani technicky. Kdyby hladila plyšového lva, vyšlo by to nastejno…

Nemastný neslaný Ne, to není hodnocení cimrmanovské hry, ale připomenutí geniálního užití rčení a přísloví spojených s lidojedy. A za odkaz Josefa Václava Sládka? Jednoduše: pětihvězdičková zábava, kch.

I když se tvůrci snaží navodit dobovou atmosféru, na mě víc zapůsobila knižní předloha. Film mi připadl zbytečně natahovaný.

Navození atmosféry je optimální. Poirot v závěru šachuje s fotkou, ale podobně jako on jsem také při klíčovém telefonátu poznal, kdo je pachatel. Čekal jsem, která z ženských zareaguje na tu myší svědkyni. Ale závěrečné myší proklouznutí hodinami, ve chvíli, kdy pachateli odbíjí poslední minuta,to mi přišlo až příliš umělecky přetažené.