Smradi

Nejenomže filmařsky je to echt sračka vpravdě českých rozměrů, ono je to ještě navíc nebezpečné. Dávat Boučkové, z níž ten zapšklý latentní rasismus doslova pryští na všechny strany, scénář k filmu o rasismu je samo o sobě na přes hubu, nechápu Trojana, proč se do téhle agitky vůbec motal, ale tak třeba zrovna potřeboval prachy, byl zhulenej nebo tak něco. /// Já jsem hodná česká máma s otevřeným srdcem, mám v srdci místo pro všechny dětičky, všechny chci milovat, ale když voni to jsou cigáni, béé béé, člověk je miluje a oni mu vrazí kudlu do zad, búú búú, jak já chudák to mám zvládnout, húú húú, já je miluju, oni mě ne, takhle to nejde, fňuk fňuk, ale neobviňuju je, to ne, jsou to moji miláčci, přestože jsou zlí, smrk smrk. Jděte do prdele a zavřete za sebou. (23.09.2010)

Smradi pro mě byli až překvapivě nevýrazným filmem. Po těch oceněních jsem čekal mnohem lepší snímek. Na vině je zejména slabý scénář a příběh. Zápletka je sice pozoruhodná, ale sama o sobě nestačí. Chce to její větší rozvedení. Celý film se točí jen v pár dnech a vlastně jen kolem jednoho banálního konfliktu, který navíc zůstane nevyřešen. Přitom tohle téma nabízí opravdu velmi mnoho. Nelíbila se mi ani hudba, která mě spíše rušila. Podivné hrátky s kamerou mě vždy také vytrhly z už tak slabého příběhu. Například ta rotující kamera u stolu? Kameraman se chtěl předvést? Ivan Trojan je možná náš vůbec nejlepší herec, tohle byl ale jeho nejslabší film, ohodnocený Českým lvem. Neměl zkrátka moc co hrát. No a poslední věty na závěr jsem taky nepochopil, bylo to hloupé a úplně mimo. (08.01.2021)

Za mě taková opožděná česká nová vlna. Nápaditý střih i Patrikova kamera. Samozřejmě by si to zasloužilo filmovou surovinu, ale zřejmě televizi zbyly nějaké peníze a tak se točilo. Dnešní televizní kamery by už nebyly tak špatné. Tady je bohužel skoro všechno ostré a občas to nezvládá kontrasty. Herci jsou skvělí a scénář Terezy Boučkové je taky moc dobrý. Dialogy vybroušené. Jan Cina už tady projevil svůj talent. (07.04.2020)

Krásný film, který vystihuje českou morálku, občas skvělé hlášky, přesto jsem srašně zklamán. Mělo to nakročeno k něčemu mimořádnému, mohl to být první film, který krásně vystihuje český rasismus, ale ten potenciál úplně vyprchal. Takový film podle mě potřebuje nějaký závěr, ne jenom to, že adoptovat cikána je pěkná fuška. Např. adoptované děti mohli vrátit do dětského domova nebo aspoň rodiče mohli na konci pronést nějakou chytrou větu ve smyslu: "přeci každé dítě má právo na rodiče" nebo "nevzdáme to". Kniha podle které film vznikal (Rok kohouta) taky nějak skončila. Mrzí mi to, ze začátku to vypadalo na nový český kultovní film, pak ale začala místy pokulhávat režie a na konci i scénář a film se vrátil k šedému průměru (možná lehký nadprůměr abych byl přesný). (17.07.2011)

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)