TheRay97

Ze zkušenosti již vím, že pokud se filmová série protáhne, už to stojí za starou belu. I když druhé vzkříšení Ramba stále má v sobě sílu, postrádá atmosféru předchozích dílů. Moment, kdy jsem přestala přemýšlet nad tím, jak následující hodinu budu packat sólo ke Stairway to Heaven, se udál až ke konci filmu. A to konkrétně v okamžiku, kdy si John kreslil plánek na pomstu (náhodně jsem měla flashback na Sám doma). Ta finální akce mě donutila zírat zblízka do obrazovky. Co si z toho vzít? Válečný veterán na to stále má.

Zatím nejbrutálnější film Ramba, který byl vydán. Což není na škodu, perfektně zachycuje krutost lidí a jak ozbrojený konflikt může ovlivnit činy vojáků. I přes tíhu na srdci, moje myšlenky o filmu jsou více jak pozitivní. Nemůže se sice vyrovnat dokonalosti First Blood, ale přes pauzu, která se táhla dvacet let, je to asi jeden z nejpovedenějších comebacků vůbec. Rambo se za tu dobu stihl usadil, ale šmrnc a přesnou mušku stále má. A je více jak jindy ochotný zachraňovat nevinné životy.

Rambo pokaždé přijde s něčím, co dokáže vždycky nadchnout. A pokaždé poukazuje na zásadní konflikty a problémy, které obyčejný člověk značně opomíjí. Přestože se již podruhé jedná o misi, kterou hlavní hrdina opět neignoruje, jedná se o originální snímek. Akce, kterou film zachycuje se jen tak nevidí a udrží pozornost během celého filmu. Opravdu, jedna z nejlepších filmových sérií, která může existovat.

Už mi dochází slova, která bych mohla o Pátku třináctého napsat. Hlavně proto, že se skoro nic nikam neposouvá. Možná, že jsem to zmiňovala někdy předtím, ale všechno je postavené jen na postavě Jasona a zabíjení jako takového. To už diváka pomalu přestává bavit být svědkem vražd na několik způsobů.

Druhé pokračování legendy Ramba změnilo lokalitu a tentokrát můžeme pozorovat krásy zalesněného Vietnamu. Osvobozený Rambo se vydává na misi, která je jeden velký propadák hnedka ze začátku. Ty blbci vůbec neví, koho mají před sebou. No, říkali si o to. Nechápu, jak prostý člověk může přežít tohle všechno. Ale Rambo vlastně není obyčejný člověk, je to "vraždící mašina". Asi je zbytečný zmiňovat, že právě Rambo je jedním z nejlepších postav, která mohla být zapsána do scénáře.

Pokračuje se v puberťácké náladě, kdy všichni bezhlavně hledají svou druhou polovičku. Občas si člověk oddychne, že takový ve svém období vzdoru nebyl. Takto podané zábavnou formou... Ano, na to se dá koukat! Každý si najde svou vlastní oblíbenou postavu, ve které se vidí, nebo ji obdivuje. A pro mě je to samozřejmě babička Vic. Tedy prababička, ale prej že je to moc dlouhý. Ta je opravdu skvělá osoba a dobrý přítel do nepohody. Ví co chce a pokaždý najde řešení. Backstory se mezitím obohatilo o slušný výlet do Afriky a o opětované rodinné trable. Bez toho se to neobejde ;)

Komedie s příliš velkým výskytem dialogů. To však na zábavě neubývá. Upřímně se mi příčí základní myšlenka tohoto filmu, ale legraci si z toho udělat dokázali. Belmondo je úžasný herec, který za každých okolností odmítá kaskadéry. Velká poklona. Sophie Marceau také ukázala svůj herecký talent. A musím zmínit, že její krása občas dokáže zastínit zářící humor francouzské legendy.

Tak tedy, jak vznikl tento obraz? To máte tak. Jednou se Marianne vydala namalovat jednu ženu a tak nějak to přerostlo v lásku. Až na to, že ta žena měla naplánovanou budoucnost a navíc, tahle láska byla v té době stále jedno velký tabu. A co se nestalo, z dvouhodinového čekání se vlastně dočkáte jen slz, vzpomínek a truchlení. Hlavně že dokáže Marianne tak skvěle malovat, umění je ve filmu požehnaně a atmosféra by se dala krájet, tak hrobový ticho se čas od času naskytne. Pro tento snímek je to ale velký plus, protože když se snoubí tichá atmosféra s hořkosladkým příběhem, vzniká mistrovské dílo. A tím film svým způsobem vskutku je. I když to ne všichni vidí. A hlavně, strana 28!!

Nebudu narážet na memes s ponorkou, kterými se to na internetu jen hemží. Ale musím se přiznat, že po pár vteřinách se moje myšlenky ubíraly právě tam. Úplně bych film nepovažovala za horor, jelikož se jedná pouze o trochu přerostlýho žraloka toužícího po nějaký té akci a adrenalinu. Kromě střetnutí s hlavní hvězdou filmu snímek považuji za čistě průměrný.

Emocionální příběh z období, kdy ještě společnost odsuzovala ženy jako spisovatelky. A tady je vidět, že ženy to dokáží o něco líp. Zakrytá za nespravedlivou kariérou svého muže jakožto literáta, si Colette vypisuje své prožitky a pocity, které si hnedka oblíbí každý. Biografie stojící za zhlédnutí!