TheRay97

Silný příběh s jedním z nejvážnějších témat. Ale na druhou stranu, proč by něco takového odmítat, že? Johnny Depp se své role ujal dokonale a předvedl výkon, který stojí za to poznamenat.

Když se podíváme zpátky do roku 2007, lze považovat film za nadčasový. Muselo se určitě neskutečně mnoho hodin pracovat na efektech a detailech. Za normálních okolností by se mi návrh na zfilmování tohoto nápadu tolik nezamlouval, ale tvůrci vypustili do světa kvalitní zpracování, na které se jen tak nezapomene.

V tomto snímku je zřetelně znát síla gotického stylu a jeho kouzla. Věřím, že právě ono tomu dodává na dokonalosti. Vykreslená atmosféra, noční ulice a spousta emocí smíchaných do několika vteřin. Osobně gotické věci zbožňuju, takže není divu, že mě film v jistém ohledu ohromil a nehodlám názor na toto umělecké dílo změnit. Hlavně musím poukázat na píseň Burn od The Cure (ta mě ve skutečnosti k filmu dostala). Ruku v ruce temné atmosféře a zamilovanosti. Hodiny exkluzivně pro přemýšlení o Vráně.

Čistě z obecného hlediska by se film dal brát jako čistý průměr, ovšem dobře odvedená práce, v jejíž čele stojí Christian Bale, celý snímek pozdvihují o trochu víš. Rozhodně velké plusy za nápad k natočení, poukázání na lidi s dvojí tváří a nebezpečí, které s sebou velký obnos a byznys přináší. Celý příběh vlastně mluví k ostatním v jedné velké ironii. To není na škodu, procitnutí na samém konci osobně beru jako za jednu z nejlepších scének. Ze života, kterému hověl Patrick, by asi každému zešílelo.

Tak jsme se dočkali pořádného zakončení, konečně radosti, že to nebyl takový propadák. Hlavně mi vůbec nepřišlo, že nápad s filmem ve filmu potom přišel o Vřískot. Především mě uspokojil fakt, že si hlavní postavu zahrála Heather a navíc, herci vystupují za sebe!

Nejlepší věc, která může být, je pustit si před jejich koncertem tohle. Člověk se potom těší asi tak o 100 % víc. K tomu není co dodat, jsou úžasní.

Kdysi dávno bylo rozhodnuto o jedné hororové sérii v neúplně dokonalém filmu. Ano, je řeč o Pátku třináctého. I když se skoro nic neděje a v kempu běhá nějaká týpka, která svým účesem vzdáleně připomíná mojí babi, je cítit, že je to start k něčemu velkému, odpal do neznáma. A tohle se cení. Každý musí někde začít a vůbec mi nejde na mysl, že přes neustálé dotazování, zda-li to jsou doopravdy placení herci nebo jenom random lidi představující kolemjdoucí na ulici, jsem pojala film jako stoupající maják. Schválně píšu ještě předtím, než se na filmovou sérii doopravdy vrhnu. Možná, že v následujícím pokračování změním názor (což bych nerada). Ale kdo ví...

Tohle má fungovat jako výsměch? Chudák Freddy byl lapen uprostřed nepřehledného zmatku a chaosu, u kterého se ani nelze jakkoli soustředit. Už si ani nepamatuju o čem to pořádně bylo a hlavně důvod, proč to vlastně vzniklo. Jedno velký zklamání.

Kvalita devadesátkových seriálů mě nepřestává překvapovat. Rovnou se jde do akce, každá epizoda nový originální příběh. Baví mě fakt, že se divák ptá spolu s agenty "proč a jak?". Není to klasická kriminálka, proto se svou odlišností vyzdvihuje nad ty ostatní. A kdyby nějaká epizoda klopýtla a zdála se příliš nudná, je tady ještě Gillian Anderson.

Ani nevím proč jsem do toho kina chodila a hlavně nevím proč zrovna na Strážce. Asi jsem se chtěla přesvědčit, že lepší než ten první už nikdy nenatočí. Příběh Rocketa je pozoruhodný a to jediný dává smysl z celého vyprávění. Ztrácí pointu hrnout tolik filmů, stále s novými hrdiny a předpokládat, že se kvalita bude zlepšovat. Na jedno zhlédnutí v pořádku, na druhý pohled nedůležitý.