Blalle

Teď po shlédnutí celé trilogie, musím říci, že je velmi zdařilá, virtuozně natočená, skvěle zahraná. U prvních dvou dílů jsem sice docela přesně odhadoval, co přijde, ale to nebylo na škodu věci, protože film zobrazoval, jak to na světě chodí. Ve třetím díle mě začal trochu překvapovat, ale možná bych si domyslel více předem, kdybych si všiml dříve, že starého Altobella hraje tentýž herec, který hrál v Sedmi statečných Calderu.

Možná to vidím vytrženě z kontextu, když hodnotím tak nízko tolik klasického režiséra, ale když to srovnám s Chaplinem, nemůže mi být Ejzenštejn než protivný. Ačkoli se člověk sem tam zasměje tuposti té propagandy.

Nemohu říct, že bych byl zklamán, ale jen proto, že jsem po Casino Royale nic dobrého nečekal. Půvab bondovek podle mě spočívá v bondovských klišé a bez nich se sotva dá hovořit o bondovce. Bournovka - říká se právem, ačkoli Bournova trilogie převyšuje poslední dvě Craigo-bondovky mrakodrapicky. Nejhorším prohřeškem je absence humoru - psychologické problémy takového panáka mě přece nezajímají. Bondův styl - tvůrci už vůbec neuvědomují, že Bond nosí, řídí a pije všechny ty značkové vály ne pro reklamu, ale protože je zápaďácký hedonista s vybraným vkusem. Bond girls - sice jsem rád, že byly ve filmu jen dvě, protože přehánění už mi šlo na nervy, ale není bondovské, aby si to s poslední dívkou v troskách padouchova paláce na konci filmu nerozdal. A vůbec chybí klasická struktura filmu, motiv Q, celková polarita dobra a zla, zápaďácké vlastenectví, úvodní song s motivem 007 atd. Trochu mě pobavila představa, jaký byl asi v hotelu na poušti evakuační plán pro případ požáru.

Fascinující je pečlivost s jakou režisér dbal na historickou věrnost. Jak se ukazuje, tento způsob bestiality dokáže zvítězit v jakékoli době, kdykoli se může opakovat. Může s tím něco dělat osvícenost, nebo jen pouhá statečnost? Může vůbec kdo?

Bratři Coenovi milují detail na psychologii postav. V jejich filmech prakticky neexistují vedlejší role - všechny jsou hlavní. Myšlenkou se Fargu docela podobá Tahle země není pro starý, i když tam je více rozvíjená. Ta myšlenka by se dala vyjádřit ústy poklidného vesničana, jehož zapadákov navštíví naprosto absurdní sestřička Smrt, a on řekne jen prosté a užaslé: "Proč?" Polovina práce je ale v castingu.

Podle mně nikoli Fargo, nýbrž Big Lebowski je nejlepší dosud natočený Coenovic film. Je jako dokonale vybroušený diamant, na kterém se zpočátku zdá, že je naprosto absurdní, ale postupně, jak plošek přibývá, diváku dochází, že každá z nich je na svém místě a všechno má své vysvětlení. Včetně toho, že určití lidé jsou naprostí magoři. Toto je opět film, který nemá vedlejší role a jehož takřka nejdůležitější složkou je casting. Je až překvapivé, že v tak hluboce promyšleném příběhu se objevila jedna chybka: V úvodu se říká, že děj se odehrává za krize v Perském zálivu (a na obrazovce v obchodu hovoří Bush) - a v půlce filmu opilý Dude žádá o advokáta, kterého má prezident Clinton. Což je sice pěkný fórek, ale trochu ústřel. Drž hubu, Donny!

V úvodu se praví, že tento film je palimpsest Ecova románu, tedy pergamen seškrabaný a znovu popsaný. S tímto přístupem se lze snáze oprostit od neustálého porovnávání s knihou. Ale přece! Když už se scénáristovi podařilo vcelku výstiižně shrnout klíčový rozhovor mezi Williama s Jorgem o humoru, proč tak dementně fabuluje například při "zpovědi" Adsona po souloži? Cožpak opravdu prospělo dramatičnosti, že démonický dominikán Gui je davem vržen ze skály, ba napíchnut na pluh (já jsem teda vyprskl smíchy) a že Panna Maria (mimochodem krapet barokní) přece jen vyslyšela Adsonovu modlitbu a zachránila venkovskou dívku? Nevím, uvítal bych větší střízlivost. Jako detektivka to totiž nebylo špatné, vizuálně krásné, až naturalistické. Byl tam ovšem vedle Williama a Adsona vůbec nějaký pohledný, či nedejbože sympatický mnich? Knihovna věru giga! Vesničané vážně kost a kůže! Není divu, že pak tupíšci říkají "temný středověk": barvy iluminací a vitráží pohřbily mozoly vyždímaného proletariátu.

Dalo se to vidět, ale mám několik významných připomínek: Neskutečně dlouhé a ještě natahované, přitom těžce citově vydírající - přímo vzor řemeslně zvládnutého kýče - a potom všechny pointy filmu byly hodně předvídatelné.

12 opic tematizuje otázku po fantazii a realitě tentokrát v brilantně vybroušeném klenotu tvořeném ploškami časových rovin. Důmyslně propojené časové osy a překvapivé souvislosti, které divákovi dojdou buď dodatečně, nebo v opakovaném sledování, dávají pocítit fascinaci. Řekl bych ale, že pro Gilliama nebylo hlavní dojmout tragikou, či okouzlit výstavbou, ale nechat diváka vychutnat si nejistotu v otázce, co je realita a co fantazie. Používá k tomu zejména motiv nepochopení, který se prolíná celým filmem. Pracuje s předsudky nejen aktérů, ale i diváků: Cole není schopen vysvětlit svoji pozici psychiatrům, sám ignoruje bezdomovce, žertovný moment, kdy si pasák nedovede představit jiný důvod dvou osob opačného pohlaví v hodinovém hotelu, ale i scéna s únosem doktorky, kdy divák očekává, že Cole usne v autě, znásilní ji v hotelu, či zabije v lese, jak to v životě obvykle chodí. Zdánlivě vedlejším motivem, který je však, tuším, pro Gilliama stěžejní, je skutečnost, že doktorka celou dobu Colea odněkud zná, ačkoli k tomu nemá reálný důvod. Gilliam totiž věří, že fantazie je reálnější, než si myslíme.

Naprostý vrchol Leoneho tvorby. Není to jen nějaká střílečka, je to film, který byl plánovitě točen (myslím, že to tak mohu říct) jako kultovní film. Je jeden svého druhu, nelze napodobit, nebo opakovat. Což se ukázalo u Tenkrát v Americe, který se snaží být ještě patetičtější a najednou to vypadá jako stokrát dobrý dort. Na Západě mě fascinuje jeden postup: Čím je která postava na vyšší úrovni (terminologie DrD), tím méně mluví a co slovo, to mramor. Na film se nesmí dívat ten, kdo někam spěchá, jinak si tu tíživou atmosféru nevychutná. Jak v nadsázce poznamenal můj kamarád Jiří Sekanina, u některých záběrů do obličeje hrdinů má člověk pocit, že sleduje fotku, ale je to naprosto neopakovatelné! Enniova Hudba! Fonda! Cardinalová! Bronson! A další! Dokonalost v každém detailu. Nakonec už snad jen poznámku, že ten film by se měl vidět toliko na plátně.