aluna

Nečekala jsem roztomilýho méďu, čekala jsem přesně to, čeho se mi dostalo. Evidentně čím chlupatější, tím víc testosteronu. Jenomže bezžlázovitej Ted s libidem 18 letýho dominantního stříbrohřbetýho samce není oplzlej a trapnej jen ve srovnání s medvídky, ale i řada upocenejch povalečů z nádražní putyky z čtvrtý cenový by zůstala pozadu. Znát ho, nemám ho ráda. Taky nemá žádnej morální kodex ke svýmu jakože nej kámošovi a jestliže nedokáže předvídat následky svejch činů, indiánský jméno Velký medvěd si nikdy vysloužit nemůže. Jediná milá tady byla - Markyho milá Mila, i ten její vychlastanej hlásek. Metrák fekálností (prdy nepočítám, ty vyvanou), tuny patosu a pár dobrejch vtipů a narážek na sele brity, ale jinak mi filmek prokázal službu medvědí.

Na rozdíl od Kurt and Courtney se Statler alespoň opírá o nějaký fakta, jak Statný, to už je na reflexi diváků, nicméně vyřazení výpovědí lidí, co vypadají jako prvoligový smažky, autenticitě rozhodně neublíží. Takhle dokument ano. Osobně nejsem přítelkyní konspirančních teorií, i když síla peněž je nepopiratelnej fyzikální jev, co přenáší hory. To je fakt...

Válka je peklo, jistě. Každá. A když v ní jste, je celkem fuk, jak a proč začala. Důležité je jen splnit úkol a přežít. Chrabří a hrdinní hoši zde si ji ale dobrovolně vybrali jako zdroj obživy a já těžko můžu litovat patologa, protože dělá psychicky nepříznivou práci. Je jasný, že odbitím páté nemáte padla, pokud nepadnete sami, a nepůjdete se sousedem nezávazně poklábosit k jednomu chlazenýmu. Alespoň, pokud jste normální, což je další kapitola...Když už někam z vlastní iniciativy lezu a tam neplánuju zrovna krouhat zelí, nýbrž hlavy, chci vědět proč. A oni o tom, zčásti asi kvůli ignoraci, zčásti kvůli organizovanýmu vymejvání mozků už od malýho švitořícícho američánka odříkávajícího přísahu, nemaj páru a co hůř - ani je to nezajímá. Zlej zakuklenec mi zastřelil parťáka vedle, já musím být hrdina a chránit svoje lidi, i (hlavně) mimo území USA. Tak moc se to zdá být osobní, až další tisíce texasanů přehlédnou děsivou vysokou a progresivní politiku a podlehnou iluzi, že skutečně hrdinně brání nevinný Američany, co se, chudáčci, celý roky už od svého vzniku všude bezelstně snaží jen šířit demokracii, dát zaostalým zemím lepší život a tak jdou a rubou. Nebo spíš se nám snaží prostřednictvím týhle vymejvárny nakecat, že oni to tak berou, ačkoliv ve skutečnosti jim je osud všech úplně u zádele. Natočený je to pěkně, Bradley byl fajn, jednostrannost a kusý informace přebíjený emotivností jsem, i když mě štvou a hlavně děsí, chtěla skoro odpustit, ale ten konec mě nechal sedět s otevřenou pusou a němou otázkou, jestli je vůbec možný takhle bezostyšně jak mávnutím kouzelnýho prutu udělat z člověka glorifikovanou heroickou a nesmrtelnou karikaturu sebe sama. V ten okamžik mě ten film nepředstavitelně nas*al a považuju ho za nebezpečnou součást mediálního masírování veřejnosti. Holt historii píše vítěz.

Bohužel jsem si v žánru nevšimla kolonky muzikál. Vydržet zpívaný pasáže byl pro mě v sebezapření výkon srovnatelnej se Simbovým chopení se toho, čeho by měl, ale nechce. Možná to bylo tak děsuplný jen v dabovaný verzi, netuším. Ale musím tenhle animáček hodnotit průměrně i s rizikem, že ve Wheelcrusherových očích budu potrefenou "pseudointelektuelní hyjenou". Na svou dobu to byla pecka, to ano. A morální předlohy se dnešním lvíčatům tůze nedostávají.

První polovička připraví poměrně zajímavou půdu, kterou pak náš fantasmagorista rozpráší do ztracena (kde se ztratíme všichni). Aby taky ne, když běhat se v Novým světě bude i vzhůru nohama. Nelogickej a mnou neoblíbenej Inception a Interstellar chtějí být dle počátečních písmen "IN", a tak nám tlačí vizuální pecku s překombinovaným dějem, jehož složitost a "hustota" skryje vyhlodaný červí díry a řečičky, který musí emocionálně rozložit, aby se na přemítání o ději raději zapomnělo. Já se nekrátkou dobu modlila, ať už ta blbá dodávka konečně spadne / blbej modul se konečně připojí, vlajky se přestanou plácat ve větru, záchrana dětí pomine a tenhle na efekt dělanej rádobychytrej film, co nedojímá, nepřekvapuje, ale nudí, konečně skončí. Science fiction rozuzlení je k pousmání, mistr tesař nikdy neví, kdy se z tý diskotéky radši vyspat a kdy vypsat. Tenhle žánr mu nejde, takže 2 celý hvězdy a jednu pomyslnou dvojcípou.

Většinou mě "umělecký" filmy štvou - diváci se i přes nebetyčnou nudu snaží najít význam v každým kousku pitominy, kterou tam rejža v poloopilosti bez hlubšího smyslu vložil a teď se baví nad interpretacemi těch, kteří věří, že takovej génius musel zamýšlet význam i v detailu, jestli si hrdina utírá pravou nebo levou rukou, či dokonce toaleťákem. Obrazově je to pecka, což mě, zarytýho dějaře, většinou nijak neuspokojuje, jenže s Jimem si sednem i hudebně a potrefeně přiznávám, že to mi zážitek umí o 200% zvednout (a bez nelogičností ve scénáři mi najednou stačí jen nasát atmosféru a užívat si ji). Jinak by bylo hezký myslet si, že za pouhých několik set let by lidstvo všeobecně mohlo dospět v tak uvědomělý tvory, jakými byli Adam a Eve a o to smutnější je ubezpečení, že populace zůstává neponaučitelná i po dvou tisíciletích, až se z nich stanou zombie.

Doufala jsem, že se skopčácká kinematografie konečně zvetila a bude to fajn komedie, jak zdejší hodnocení předpovídalo. Možná jsem už prostě stará, jinak si svou rezistenci k "fórům" týhle rádobyhustý pikačoviny nedokážu vysvětlit. O úspěšnosti dokončení svýho mentálního vývoje ale celkem pochybuju, jelikož se mi v kině podařilo dvakrát vysypat popkorn a pokřtít podlahu vypěněným (předraženým) Heinekenem, jehož 4 kousky jsem si po první hodině povolala na pomoc doufajíc, že trochu rozmělní atmosféru. Rozpačitý smích se sice po třetí trojce v rozumný míře dostavil, ale byl směřován tomu, jak je to nebetyčně trapný. Takže možná to konina fuck je.

Znáte to v tom vtipu, jak pán padá z věžáku a v každým patře si říká: "Ještě je to dobrý..." ?...Zajímalo by mě, v kterým si přizná, že už to oukej není.

Když má prastarej duch ztělesňující čiré zlo slabost pro hudbu 60. let, říká si kočičí král a mluví hadím jazykem, je jasný, že namísto punktování alotrií touží jen po dlouhých vlnitých vlasech, kožených kalhotech a odříkání si svojí Soft Parade prostřednictvím The Unknown Soldier. Kdo by se mu divil - s kukučem J.M. by se to páchalo! (I know your deepest secret fear) Bohužel dnešní horory prostě děsivý nejsou. Zmačkaný obličeje, mimózní výrazy, skučení, krev rozmatlaná po těle - podobný a přitom děsivější je pondělní ráno, když se díky vedru proberete nedochrněný s rozškrábanejma pupencema od komárů a jinejch hovad. Nevím, jak na to, aby to dle mě fungovalo, ale je fakt, že z toho ční snaha o nějakou "novotu" - "filmů o exorcismu tu bylo, tak my musíme pořádně - ať se prohejbá za hranicema lidský anatomie, drápe se, žere, mluví latinsky, kouká jak vejr...a to všechno hroozně děsivě." Přehnaně a směšně. Ale jinak myslím, že jim to všem natřel hezky.

Jen nechápu, proč skoro vždycky tím odkrývaným zlem musí být tahle ojetá újma, když jsou rodinný tajemství, nešvary a tahanice přitom v reálu tak nápaditý.