aluna

Mohla bych sem do puntíku přepsat svůj komentář k "Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem" - aneb spousta úchvatnejch scén, skvěle zahraný, řemeslně perfektní, jenže na mě strašně dlouhý. Je zvláštní, jak mi stupnice 5ti příček plus odpad nestačí a tak nejsou 3* jako 3*, tenhle film má na víc těch cípatejch a zasloužil by si je (stejně jako "Zabití..."), leč nedostane. Buď natočím dlouhej biják, co má hordu děje, kterej ho podrží, nebo pomalu plynoucí klenot na 100 minut, který to ustojí. Takže - líbilo, kvalita je nepopiratelná, postava Daniela si na začátku získá sympatie, aby je pak pomalu trhala na kousky a spálila, podívaná bez sentimentu, hrdinů a patosu, což je dneska odvaha, která se cení. Dala bych 4*, ale vím, že kvůli délce se na to už nikdy nepodívám a tak zůstanu při zemi, ač mě to samotnou mrzí.

Někdy se stane, že se zamilujete do průměrně chytrýho, emočně poloprázdnýho a nijak extra zábavnýho borce, co hlubokýma očima a sofistikovaným projevem všechny holky oblafne tak, že ho mají za někoho, kým není. Mně se na jeho fazónu taky dívá hezky, ale o lásce nemůže bejt řeč a jeho jedinečnost, díky níž ho opěvují ostatní, mi uniká...

Já se často nechám strhnout jakoukoliv atmosférou a nalazuju se na podobnou frekvenci jako má film, ale když dostanu prostor, že se film i o vážným tématu nebere zas tak vážně, vydere se na povrch velice snadno mý cynický já, co se směje. A tady mě ještě popichovali - a já se smála, hodně. Mám ke stáří a životu fakt úctu, ale třeba s dědečkem to prostě udržet nešlo, a jsem vlastně trochu naštvaná, že mě donutili tohle znevážit. Dojáková hudba Rachel Portman spíš škodí tomuhle (na Hollywood a na téma: vážné nemoci) celkem s nadhledem a humorem zplozenýmu dílku. I když samozřejmě patos se taky najde, ale mohlo bejt dááleko hůř.

Běhá mi hlavou, proč že se to ty ženský vlastně do toho dolu cpaly (prej prachy, já vim, ale za tuhle cenu?). Já chtěla bejt vždycky kluk, mají všechno lepší, zábavnější, a tohle rozdělení rolí podle pohlaví mi vždycky vadilo, hrát hokej, hrabat se v motorech, závodit, pilotovat letadlo nebo dělat elektrikářku, to všechno my, ženy, dělat můžeme, pokud nás to baví a klidně občas líp než chlapi, jenže hudlařit v dole? To je snad vážně ta nejvíc chlapská práce, co existuje a fyzická konstrukce se obejít holt nedá. Ale bojovnici za naše práva, co jí pánové podráželi nohy celej život (až moc) jsem si stejně oblíbila a držim s náma basu, holky. Líbilo se mi, že se Josey chovala jako člověk z masa a kostí, třeba k dětem, nelíbil se patetismus. Dokonalá ale byla Frances, rovněž i Charlize a potěšila přítomnost Woodyho, kterej by si pořádný role zasloužil.

No, sláva dávným časům, kdy jeden pře/vy/vrhnul talíř špaget s kečupem na gauč a bylo z toho umění. Basquiat byl kluk, co si uměl vybrat dobu. Ale to, že mi jeho "díla" připadají jako nesmyslný plácaniny, je úplně nepodstatný, důležitý je, že film jinak pěkně zachycuje nicotu, vzestup, slávu, radost, pýchu, paranoiu, smutek, lásku, přátelství, falešná přátelství, podlost, závislost (ať už na látkách, tvoření či lidech), touhu (ať už po slávě či lásce, pravým přátelství, blízkosti a porozumění) a nakonec pád jednoho obyčejnýho kluka z ulice, co si myslel a na chvíli přesvědčil i svět, že je geniálním malířem. Navíc jsem se dost pobavila nad tím, jak vždycky vyplodil nějakou kravinu a všichni z toho byli na větvi, když Andy řekl, že je to umění, tak je to přece umění. A taková plejáda známých jmen (Dafoe, Walken, Del Toro, Oldman, Posey, Love, Wincott, Bowie, Forlani, Wright a Schnabel) a všichni si svoje splnili.

Tak mám v hlavě trošku guláš, první půlka mě svou neschopností brát se vážně děsně bavila a já doufala, že u toho zůstane. Takhle nakonec rozbili vyznění "prvního dílu" Henry Fool, protože od toho je tenhle někde úplně jinde a nějak to s ním neštimuje (ale jeho znalost se víc než hodí). Sice jsem nečekala pokračování v pravým slova smyslu, to ne, ale... Proti konci nemám to nejmenší a hodinám jsem věnovala měnší pozornost než u Henryho Fool, ačkoli ten mi je asi bližší spíš.

Miluju plachetnice a atmosféru na moři, takže tenhle film je pro mě zábavnou pohádkou s romantickým umístěním do mnou oblíbených slaných vod mezi piráty. A tenhle první díl je, narozdíl od těch dalších, snesitelnej a ještě umí držet balanc mezi dějem, vtipem (trapností) a akcí. Vyniká šarmantní Geoffrey Rush, no a k Johnnymu...škoda, že Prokletí Černé perly odstartovalo jeho sérii rozmáchlejch gest a tun mejkapu, i když tady je ještě zábavnej.

Film, jenž má dvě roviny, první, ač jí nazvu tou komediální, spíš vyluzuje jemný pousmání než záchvaty smíchu, snad jen kromě mnou oblíbený, kouzelný scény na záchodě po sedmi espressech (která i tak dojatým pousmáním končí). Táhne to šarm Henryho Foola, filosofickýho povaleče připomínajícího Henryho Chinaski, a přestože má náš Henry po většinu filmu v krvi daleko míň promile i literárního talentu než on, často mi Barfly přišel na mysl. Rovina druhá poněkud přitvrdí a zabrnká na drsnější strunu a jako celek tohle nenásilný propojení funguje dobře, stejně jako několik absurdních dějových prvků, co jsou podaný tak lehce a nenuceně, že budí dojem běžných - plus Hollywoodskej konec v nehollywoodským filmu. Stopáž je podle mě ale na rozvláčně plynoucí, leč kvalitní film příliš dlouhá a na hodiny jsem se dívala až moc často.

Proboha proč se musí upíři pohybovat, jako když sledujete youtube s pomalým připojením, vydávat zvuky smažícího se řízku, bejt celý zamatlaný od krve a budit zdání nesvéprávných dementů na LSD!? Copak nemůže důstojnost a děsivost jít ruku v ruce, to mají vážně pouštět hrůzu tyhle směšný karikatury? Atmosféra prostředí připomíná Věc a pro ni jsem byla ochotna odpustit i ty uprskaný lobotomiky z bohnickýho pavilonu C, i klišoidní prvky děje tak obehranýho od kousků podobnýho typu, a pořád si říkala, že na ty 3* to, na dnešní nuzný poměry, má a ráda je dám. Ale ten hloupě nelogickej závěr slibnej námět totálně degraduje na výsledný 2*, a to jsem ještě hodná. Kdyby se tak drželi konceptu, kterej načali v prvních 15 minutách…

Neměli jsme to s Markem lehký, já osobně jsem se musela poprat s předpojatostí pramenící z čistý nenávisti k blbcům, co když prýští láva, burácí zemětřesení či šílí Tsunami, tak radši cvakaj spouští, místo aby zdrhali. Pochopit jeho (ne)počínání taky nebylo jen tak (a ani se mi to úplně nepovedlo), ale já si z filmu odnesla, že lidská psychika je složitý bludiště, kam někdy něco se zavázanýma očima upustíme, abychom k tomu už nenašli cestu zpět. A jak naše podvědomí instinktivně hledá, začne v panice tahat za různý nitky, sahat na páčky a mačkat čudlíky, co vedou úplně jinam. A uprostřed týhle úvahy mi došlo, že mě dostal, hoša jedna nemytá...