Henry Fool
Réžia:
Hal HartleyScenár:
Hal HartleyKamera:
Michael SpillerHudba:
Hal HartleyHrajú:
Thomas Jay Ryan, Parker Posey, Kevin Corrigan, Liam Aiken, Nicholas Hope, Christy Carlson Romano, Rachel Miner, Valorie Hubbard, Fay Ann Lee, Toy Connor (viac)Obsahy(1)
Simon Grimm je popelář a jeho život je zhruba tak zábavný a naplňující jako jeho zaměstnání. Práce ho moc nezajímá a od svých sousedů sklízí jen opovržlivé pohledy, urážky a slovní výpady. A aby toho neměl na krku málo, musí se v rodinném domě starat ještě o svoji chronicky depresivní, na prášcích závislou matku a o sestru Fay, která se až příliš ráda baví a na celý svět nahlíží především jako na jednu velkou šanci, jak si s kýmkoli užít v posteli. Jinak řečeno Simon Grimm nemá mnoho důvodů ke štěstí. Ale jeden se již brzy objeví, přičemž jeho zvěstovatelem se má stát odnikud se vynořivší egomaniak, uřvanec a povinnou cigaretou a pivem vždy vyzbrojený svérázný salónní intelektuál Henry Fool. Právě tento rádoby spisovatel, který se momentálně nemá kam vrtnout, totiž v Simonovi objeví talent, s nímž by u tohoto chlapíka jen málokdo počítal. Aniž by se to dříve projevovalo, Simon dokáže psát vynikající verše. A s pomocí Henryho a internetu se to zanedlouho dozví celý svět. Spolčení zamlklého a nadaného s výřečným, ale bez talentu však nemůže vydržet věčně. Komediální drama, jež se na festivalu v Cannes dočkalo ocenění pro nejlepší scénář, natočila v roce 1997 hvězda americké nezávislé kinematografie Hal Hartley. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Tahle hartleyovka o frustrovaném a životem bitém „garbage manovi“, ze kterého jeho osobní múza (HENRY FOOL) udělá básníka a nakonec i nobelového laureáta, je na autora nadmíru dějová – svou košatou epičností, nadstandardní délkou a někdy až zběsilým střídáním komiky a tragédie působí jako adaptace Johna Irvinga – a rozhodně nepatří k jeho nejsilnějším ani nejtypičtějším filmům. Stále ale nezávislý nadprůměr. ()
Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) ()
Příběh kluka, který se potácí na okraji existenční propasti, ale v pravý čas ho zachrání setkání se záhadným cizincem, aneb kterak popelář ke štěstí přišel. Jasně, něco na tenhle způsob už tu stokrát bylo - ne tak docela! Filmy tohoto typu většinou trpí spoustou nešvarů: rejža se snaží stihnout všechno naráz a vznikne mu z toho nesmysl, ve kterém se všichni ztratí, který se snaží působit originálně, ačkoli jen napodobuje, a který se nám snaží vnutit pocit dojetí, i když k pláči je jen mizerný způsob zpracování. Ne tak v případě Henry Foola. Natočit snímek tak plný nenadálých zvratů se značně potrhlým obsahem, který přitom působí, že by se to přece jen mohlo stát, takhle přehledně a pohodově, to je fakt kumšt. A když se ještě ke všemu podaří vyvarovat stereotypů typu moralizování, poučky o smyslu života, trapně šťastný konec pro všechny zúčastněné, to si pak rochním jakbysmet. Spousta lidí asi řekne: "Nuda§" Henry Fool by odpověděl: "De gustibus non disputandum est." ()
Desperát/bohém bukowského střihu začne bydlet ve sklepě zakřiknutého popeláře, ve kterém objeví literární talent (a aby dostál svému archetypu, tak mezitím stihne ojet jeho sestru i matku). Ambientní flow příležitostně protnutá nízkým humorem či vysokou krásou, která v tom dlouhém plynutí nenápadně roste, houstne a omotává se kolem vás. Podivínské se mění na blízké. Poetické dílo o poezii a tvorbě, o promarněných i využitých šancích. Hal Hartley mě dostal už během "Trust", ale tohle je ještě lepší. Jsou filmy a pak jsou "tyhle" filmy. ()
Jsem rád, když mě film, od kterého nic nečekám a jehož kvalitám ani příliš nevěřím, dokáže zaujmout natolik, že mi 140 minut, což je délka tohoto filmu, připadá jen jako nějaká velice krátká chvilka, kterou jsem prožil opravdu užitečně a na kterou budu rád vzpomínat ještě dlouho poté, co tato "chvilka" již dávno skončila. A to je přesně případ tohoto filmu, od kterého jsem skutečně nic nečekal a u kterého jsem dokonce nevěděl, jestli se na něj mám vůbec podívat, protože kolem půlnoci, kdy Henry Fool v televizi začínal, bývá už má mysl hodně otupělá. Ale zkusil jsem to a vyplatilo se. Už od začátku to bylo hodně zajímavé, scénka s políbením zadnice pro mě asi ještě dlouho zůstane jako jedna z těch kultovních a nezapomenutelných. Zajímavý nápad je zde prostě doveden až do konce a pan režisér Hartley vyždímal z námětu naprosté maximum a nic nevynechal. Kromě zajímavého příběhu film ale nabízí také zajímavé a kvalitní herecké výkony. Thomas Jay Ryan, Parker Posey i James Urbaniak excelují a i díky nim to byl jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouhou dobu. Filmu nemám absolutně co vytknout a snad jen ještě dodám, že už se začínám těšit na volné pokračování s názvem "Strach Fay Grimové", které bude doufám neméně zajímavé a atraktivní. Tady není nad čím váhat, uděluji po zásluze pět hvězd. ()
Reklama