Pignon

Jedna hvězda za parodii na žánr filmů o cestování v čase, škoda, že to nebyl původní záměr tvůrců.

Blboučce romantické jako já. Obzvlástě v prvních třech dílech je francouzský způsob práce a nahlížení na život zachyceno moc pěkně, vsadím se, že inspiraci hledali ve Stephenu Clarckovi a jeho Merde.

Blbé, natahované, předvídatelné, nekompaktní v základních aspektech.

Dej Bože, aby si dal Willis schůzku v Černobylu s putínkem, v současnosti “největším” teroristou planety. Dopadlo by to s námi lépe, než se to teď vyvíjí. A film fičel dobře.

Non fiction o tom, že bez mobilu už nedáme ani ránu.

Hormonální léčba to nespraví.

V titulcích bylo Rusáků jako na Donbasu, takže v předvečer Putinovy největší životní blamáže je to přiměřená zábava. Pošleme na něj Milu.

Hned na úvod přiznám, že jsem filmu přilepšil o jednu hvězdu a to kvůli slavné události ukončení totalitní zdravo-buzerokracie a tudíž možnosti vidět opět film v kině a to má jednoduše jinou atmosféru! Film samotný byl spíše konvenčním dramatem se skvělými individuálními výkony, vyzdvihnu Al Pacina (ten zprvu Trumpovský byznysmen, poté Formanovský šumař) brilantní maestro. Lady GÁGÁ jsem opravdu nepoznal, ale srovnám-li s kdysi taky rádobyherečkou Madonnou, tedy Kačenka je přece jenom prkno s kolečky.

Díky severský bože za tu porci humoru.

Velmi dobré až do okamžiku, kdy symbolicky i skutečně dojede film do depa. Ale do té doby akce šlape, kulky hlavních hrdinů létají ze strany na stranu a postupně se dozvídáme, jak to vlastně bylo.