(mOnkey)

Aneb síla přátelství a láska ke kinematografii neuhasíná v žádném věku.

Strnulý výraz holohlavého Yula Brynnera se špičatýma ušima nemá chybu, co ale chybu má, jsou často toporné a křečovitě pronášené repliky, čemuž se nevyhne snad žádná z postav. I přes celkové pojetí se zde najde místo pro malý milostný románek a s ním spojenou trochu sentimentu, která naštěstí nikterak nenarušuje film jako celek. Hudební doprovod je pak už pouze sladkou odměnou bystrému posluchači.

Dnes poměrně tradiční zápletku rezehrává Kubrick v napínavé drama s velmi hutnou atmosférou. Ta je paradoxně srážena k zemi v klíčových chvílích, kdy sledujeme jednotlivé aktéry zločinu, kterak se připravují na svůj úkol; opakovaně tak máme možnost přihlížet některým ze scén, abychom se nakonec dočkali velkého morálního finále, které myslí na spravedlnost.

Další Kubrickův krátký, svižný snímek. Už zde Stanley experimentuje a rozhodně mu to vychází (sklenice hozená vší silou do obrazu a následný střih a záběr skrz roztříštěnou kameru). Pomalá první polovina dává tušit velkému finále, ve kterém vyniká dramatická hudba a samotná závěrečná potyčka. Tohle se Kubrickovi náramně povedlo!

Při tanečních scénách čiší z protagonistů čistý temperament, u ústřední dvojice mi bohužel dost chyběl a především Antonio mi do celku typově příliš neseděl. Výstavba děje se odehrává především na parketě a Antoniovy city se průběhem času mění, jak na tanečním parketě do kroků Flamenca při zvuku libozvučné španělky, tak v soukromí. I proto se dá celkem snadno dovtípit závěru, který nad celým představením uzavírá oponu. 75%

Seriál mého mládí. To Earlovo "Zlato, jsem doma" mi v hlavě zůstalo dodnes.

Společně s oběma světovými válkami a jódlujícími Gertrúdami asi to nejodpudivější, co Němci světu provedli.

Viděl jsem komedie všeho možného ražení, nové i staré, romantické i fekální, ale přísahám bohu, že tak jako u Komanda jsem se ještě nenasmál. Arnie je chlápek, co má místo mozku svalů kostku, ale přesto dokáže rafinovaně zneškodnit vše, ať už je to živé, mrtvé, zničitelné či nezničitelné. Komu záleží na tom, že Arnie je nesmrtelný, vlastní zbraně s nekonečnou kapacitou zásobníku, má šestý smysl a vycítí protivníka dřív, než se vůbec objeví. Když totiž někdo dokáže vytrhnout část potrubí ze zdi a mrštit je skrz protivníka, a to všechno s takovou elegancí, že z trubky ještě uchází pára, jde všechna legrace stranou.

Zase jednou skvělý Tom Hanks, sám v cizí zemi, bez prostředků a možnosti odcestovat či vstoupit na americké území, je odkázán pobývat na letišti. Příběh mírně sráží dolů tradiční milostný románek, ale Hanksovy fórky naštěstí vše drží v umírněné rovině. Druhá polovina za tou první krapet zaostává, Spielberg naštěstí nedává romantické linii tolik prostoru, aby si sebrala větší část, než je nezbytně nutné. A tak i díky nepřeslazenému závěru, srandovnímu Hanksovi a půvabné Zetě-Jones musím udělit zasloužené 4*.

Původně jsem přemýšlel o třech hvězdičkách. Jenže tvůrci značně přestřelili stopáž, 2 hodiny na přímočarou romantickou komedii je prostě příliš a divák jen stěží udrží po celou dobu stoprocentní koncentraci. Zbouchnutá je krutě nalajnovaná, herci prakticky nemají možnost příběh nějak výrazně utvářet nebo rozvíjet. Ten samotný staví na jedné těhuli, jejím "příteli" a aby se neřeklo, přidává několik nevýrazných roliček coby kamarádů či členů rodiny. Co mi otvíralo kudlu v kapse, byla všudypřítomná podlézavost; prakticky není hollywoodské hvězdy, která by se před kamerou na chvilku nemihla nebo o ní aspoň jeden z protagonistů neutrousil nějakou poznámku. Ještě že ne o všech až tak lichotivou. Romantických komedií jsou mraky a tam, kde by jim Zbouchnutá mohla konkurovat, jako by strnula na místě a smířila se se svým nelichotivým údělem "být až tou vzadu" (kam taky bezpochyby patří).