Morholt

Upřímně řečeno víc než půlku filmu jsem pořádně nevěděl, co si mám myslet. Frajer sedí s puškou v chodbě a cosi mu chodí škrábat na dveře. V mezičase si připomíná šťastné chvilky s přítelkyní, která kamsi odjela. Jediné, co mě u toho drželo, byla zvědavost. Když se holka vrátila, tak se film omezil vlastně jen na dialog mezi ní a hlavním hrdinou. A bylo to upřímné a opravdové, což mi potvrdí každý, kdo podobný rozhovor prodělal. No a v závěru přišla facka, která mě fest překvapila i rozesmála. Škoda, první poloviny. 60%

Americký trouba přijede do Egypta, aby se tu zúčastnil televizní debaty, která by měla posloužit coby most mezi islámem a křesťanstvím. No a nenapadne ho nic lepšího, než říct, že Ježíš je Bůh a chce, aby ho všichni milovali. To, kdovíproč, poslouží jako záminka pro únos. Nějakou dobu už je zvykem, že si filmoví a seriáloví tvůrci u projektů, které se zabývají Blízkým východem, ověřují fakta a konzultují je s různými poradci. Tenhlenten Cyrus se neobtěžoval ani nakouknout do Wikipedie. Výsledkem je směs komických situací, ze kterých muselo být trapně všem zúčastněným. Vrcholem je záchranná akce, které předcházela opravdu "těžká" konspirace. Ale musím říct, že na druhou polovinu jsem koukal s vytřeštěnýma očima a nasmál jsem se jak už dlouho ne. Proto těch 40%.

Francův nástup k moci je tady jen kulisou pro vnitřní boj, který svádí Miguel de Unamuno. Ten je španělským vlastencem a dobrým křesťanem, ale na výběr má jen mezi komunismem a klerofašismem. A jakkoliv by měla být druhá z ideologií jeho srdci bližší, Franco ho několika větami vyvede z omylu: "Ano, chováme se ke svým nepřátelům křesťansky. Před smrtí jim kněz poskytne zpověď a oni se tak mohou odebrat rovnou do nebe. To naši protivníci nedělají.". Vedle výborných herců stojí za zapamotvání dva výrazné momenty. Tím prvním je zpěv monarchistické hymny, při které máte pocit, že uchopením moci pučisty čekají Španělsko světlé zítřky a tím druhým Unamunoův závěrečný dechberoucí projev. 80%

Upřímně řečeno jsem šel do filmu spíš ze zvědavosti, protože s nigerijskou tvorbou jsem se ještě nikdy nepotkal. A první kontakt moc nedopadl. Jedná se vlastně o takové obyčejné šlapkovské drama se všemi vzorci, které známe z podobně laděných záležitostí našeho z kulturního okruhu. Nepůsobilo to na mě nijak intenzivně, postavy jsem si nedokázal nějak oblíbit i díky tomu, že se mi všechny pletly a co se záporáků týče, tak ti mi občas připadali spíš jako karikatury. Za pozornost tak stojí jen šamanský rituál, jímž musí prostitutky projít a celkem nepředvídatelný konec. Ale jinak nic moc. 30%

Svým způsobem je to jen další film o cestování časem, což má tentokrát na svědomí pilulka, která se objeví mezi feáckou komunitou. Problém je, že její uživatelé nejsou pouhými pozorovateli, ale aktivními účastníky, což může mít za následek bodnutí od conquistadora nebo mamutí kopanec. Po návratu do přítomnosti jsou pak přivolaní záchranáři a policisté trochu zmatení. Líbil se mi celý ten cestovatelský proces a jeho pravidla. To mi přišlo hodně originální. Bavily mě i jednotlivé tripy, ale bohužel je znát, že autorská dvojice neměla zrovna na rozhazování. Benson s Moorheadem se chybějící finance snažily nahradit atmosférickým vizuálem, což se jim, alespoň u mě, do určité míry podařilo. Herecky naopak žádná hitparáda, ale Mackie s Dornanem byli jakž takž snesitelní. Co mi nesedělo vůbec bylo neustálé šťourání v problémech hlavního hrdiny a že ho bylo. Sice chápu, že jeho potíže byly částečně důležité pro vývoj příběhu, ale někdy toho bylo prostě moc. Nicméně celkově pozitiva převládají. 70%

No to je zase dílo. Chápu, že Julia Verdin chtěla poukázat na problematiku nucené prostituce, ale tahle forma je spíš k smíchu. Budu trochu spoilerovat. Holka z dobré středostavovské rodiny se nechá nalákat na hudební casting, ze kterého se vyklube přípravka pro nezletilé šlapky. Potud je to ještě oukej. Ale pak to začíná. Gangsteři jsou rozumu mdlého, takže děvče začnou nabízet prakticky ve vedlejší ulici. Toho si všimnou policajti, kteří naprosto nepochopitelně zvorají absolutně jednoduchý zásah. A tak je děvče dál drženo v zajetí a nabízeno v klubech jen proto, aby se jednoho krásného dne sebralo a prostě odešlo. To všechno je nasnímáno mizernou kamerou, která má snahu působit civilně, ale vůbec jí to nejde, a zahráno ne zrovna důvěryhodnými herci, ačkoliv představitelka hlavní hrdinky se snaží. Na tohle téma vznikla spousta filmů výborných, průměrných i špatných. Tenhle je z mého pohledu jeden z těch nejhorších. 15%

Bavila mě Madelaine Petsch v titulní roli a sem tam se podařilo Karlovi zahrát na strunu nejistoty, ačkoliv ledacos se dalo snadno vydedukovat. Nicméně vyústění mi prostě a jednoduše nedávalo smysl. Navíc čerství slepci, kteří se dokážou vypořádat s útočníkem, nejsou zrovna mým šálkem kávy. Celkově tu není nic, co by dokázalo výrazněji zaujmout. 30%

Nebudu hodnotit jednotlivé povídky, ale musím říct, že všechny se mi více či méně líbily. Tedy kromě jedné. Každopádně je tu celkem velký záběr, takže se tu divák dočká bubáka strašícího v polorozpadlé haciendě kdesi v prérii, znásilnění lesním rarachem, pitvání dítěte či pomsty striptérek. No a také je tu entita, která vyhrožuje, že pokud děvče nevypustí krev z vaginy své sestry, tak jí vytáhne duší skrze řitní otvor. Sice jsem čekal trochu víc gore, ale i tak jsem víceméně spokojen. 70%

Odepisovaný televizní producent sestaví tým a vydá s ním na místo, kde podle jeho mínění proběhl útok v podání Bogfoota. Natočené je to slušně, exteriéry mají něco do sebe a herecky to také není úplně marné. Problém je, že pokaždé když se na scéně objeví Bigfoot, přepne kamera do FF módu v případě útoku nebo termovize při pouhém pozorování. A to mě dost štvalo. Částečně to vynahrazuje závěr s dvěma zvraty, který měl něco do sebe. Celkově nenáročná a koukatelná jednohubka. 60%

Částečně z toho čiší společenská objednávka, ale to by mi tady ani nevadilo. Problém jsem měl s celkovou formou a s hlavním hrdinou. To tápání mezi realitou a paranoidními stavy mi vůbec nesedělo a přišlo mi strašně průhledné. Ta nejistota, která se měla přenést i na diváka a na které film do určité míry stojí, na mě vůbec nezabírala. Představitel Malika mi pak byl silně protivný. Dal bych přednost klasickému pátracímu pojetí bez jakýchkoliv halucinačních sekvencí. Poměrně drastické finále se mi naopak docela líbilo a to včetně Munroovy poučky, že předsudky jsou špatné. Celkově snadno zapomenutelná záležitost. 35%