Morholt

Námět je vlastně docela dobrý. Holku s pohnutou minulostí ovládá démon, který nutí páchat sebevraždu všechny, kteří se mu znelíbí. A pekelníkovi je třeba přiznat, že má celkem fantazii, takže vraždy jsou vesměs originální a zábavné. Jen se jimi na můj vkus až moc šetří a nic jiného kromě mordů film nenabízí. Casting je nevýrazný, napětí neexistuje, o nějakou temnější atmosféru tu člověk nezakopne a pokud se zrovna neumírá, táhne se to jak smrad, ve kterém nesympatické postavy plkají o nezajímavých věcech. Christensen sice není žádná žánrová hvězda, ale už má na kontě lepší kousky. Tak snad příště. 30%

Ve Státech vypukla občanská válka. Proč, to moc nikdo netuší a pro režiséra, narozdíl ode mě, to nebylo asi moc důležité. Důležitá je parta novinářů, která si vytkne za cíl udělat rozhovor s prezidentenm, který rozhovory neposkytuje a navrch v D.C. střílejí lidi od tisku na potkání. Žurnalisté do  Washingtonu přesto vyrazí a cestou fotí, fotí a fotí, přičemž občas narazí na burany s bouchačkama. Nějak jsem nepochopil, co tím chtěl básníík říci. Jestli to má sloužit jako ukázka novinářské práce pod palbou, tak dejme tomu, ale už jsem na tohle téma viděl mnohem lepší filmy. Pokud to má být odraz Států blízké budoucnosti, tak je to zcela nedostatečné. No a moc to nefunguje ani jako road movie a to i proto, že to prostě a jednoduše nedrží pohromadě. Ale abych jen nehanil. Technická stránka věci je dobrá, závěrečná akční sekvence dokonce výborná a sledování některých scén skrze objektivy mělo něco do sebe. Nemůžu nic říct ani proti hercům s Kirsten Dunst na čele. Ale i přesto z toho víc jak průměr nevypotím. 50%

Rudolf Höss vyhlašuje, že pokud budou členové SS trhat šeříky způsobem, který poškozuje keře, stihne je zasloužený trest. Jeho manželka zatím ukazuje mamince, co jí všechno roste na zahrádce a důležité je i to, že si děti mají kde hrát. A v pozadí soustavně hučí pece krematoria. Tvůrci si dali za cíl ukázat kontrast mezi hrůzami Osvětimi a rodinnou pohodou tamnějšího velitele a to se jim bezezbytku povedlo. Jen to z mého pohledu neudělali divácky vděčným způsobem. Netvrdím, že se tu nenajdou silné momenty, ve kterých fantazie pracovala na plné obrátky, ale vesměs se film sestával z rodinné rutiny, která i v protikladu s děním za zdí pomalu uspávala. Vlastně nejdramatitější moment přišel ve chvíli kdy dostal Höss rozkaz k převelení, což se paní Hössové hrubě nelíbilo. Něco do sebe to mělo, ale k superlativům rozhodně sklouzávat nemohu. 60%