Morholt

Když ve středověku zemřel panovník bez respektovaného dědice, utrhla se šlechta ze řetězu a snažila se urvat co mohla a dost často docházelo i na vyřizování osobních účtů. A to samé se stalo, když byl zavražděn boss londýnského podsvětí. vedle černých a bílých Britů se do sebe pustili Albánci, Pákistánci, Kurdové, jakkoliv to zní všelijak, tak své si k tomu řekli i Dánové či Cikáni a kdyby to náhodou někomu nestačilo, přikvačí hoši z Afriky s přirozenou slabostí pro sečné zbraně a Irové, kteří prostě nemohou chybět. Policajtům pak jde z toho hlava kolem a zejména jeden z nich neví, čí je. Výsledný mix bych nazval sofistikovanou brutalitou, protože to není jen o lahůdkových rubačkách, ale i o příběhu, ve kterém nic není tak, jak to vypadá, kde si nikdo není jistý, kdo je přítel a nepřítel a kde snad není jediná postava, které by se dalo fandit, takže až do konce jsem netušil, kdo a jestli vůbec někdo to celé přežije. Herecky přesné a i když jsem původně nechtěl nikoho vypichovat, tak mi to nedá. Michelle Fairley je tady opět fantastická a ukázala, co mohlo být, kdyby v GoT dostala prostor Mlčenlivá lady. Pevně doufám, že Evans tady neřekl poslední slovo. 100%

Manželský pár s malým synem odjíždí na dvouměsíční dovolenou a po dobu své nepřítomnosti nechá svůj dům na starost chůvě a jejímu manželovi. Problém je, že s nimi v dobré víře podepíšou smlouvu o užívání a tak při návratu domů zjišťují, že jsou z nich de facto bezdomovci. Úřady nepomáhají, s novými nájemníky se nedá mluvit a tak zbývá jediné východisko a to vzít spravedlnost do vlastních rukou. Kostra příběhu se mi líbila, nicméně to, čím je obalená, na mě velký dojem neudělalo. Pokud jde o jednání s úřady a manželskou krizi s kostlivcem ve skříni, je vše v pořádku, ale ona katarze, kterou si otec rodiny prochází, mi vůbec nesedla a závěrečná cca dvacetiminutovka odkazující na Straw Dogs či Očistu mi pak přišla úplně mimo. Pokud by Abbou zapojil víc úřady a postižené rodině dal do ruky sofistikovanější způsoby jak se nechtěných vetřelců zbavit, mohlo to být mnohem lepší. Takhle je to jen průměr. 50%

Céčková variace na Centuriona, ve které se má legionář dostat z bodu A do bodu B, aby přivedl pomoc pro obležené vojsko. Víceméně se tu jen pobíhá po lese či po horách, kde na hlavního hrdinu z ničeho nic občas někdo vyskočí, aby mu dal na držku. To by sice nevadilo, ale to by musely mít jednotlivé střety odpovídající kvalitu a to neměly ani náhodou. Co se známých ksichtů týče, tak Kulich s Almeidou si tu odbudou jen krátkou konverzaci a Rourke se čas od času zakecává s Neronovou bustou. Nic jsem nečekal, takže do odpadu to házím bez jakéhokoliv zklamání.

Charakteristika hlavního hrdiny coby snaživého trouby mě místy dost iritovala bez ohledu na to, že takovým člověkem skutečný Richard Jewell zřejmě byl. I proto mě dopad dehonestace jeho osoby na něj a jeho matku nechával chladnějším, než by bylo záhodno. Naopak manipulace ze strany FBI a médií dokázala nakrknout a možná je škoda, že samotné vyšetřování ze strany úřadu nedostalo trochu větší prostor, protože takhle to působilo až moc amatérsky. Agenti by pak třeba nepůsobili jako čistokrevní záporáci a divák by měl větší šanci jejich postupy pochopit. Na druhou stranu pokud FBI takhle skutečně pracovala, tak potěš koště. Herecky OK a i když mi titulní postava k srdci úplně nepřirostla, Hauser jí zahrál výborně. 75%

Postavené na slovních výměnách hlavních hrdinů, kteří se hádají v těch nejnevhodnějších chvílích. A to vůbec nefungovalo i proto, že Issa Rae je protivná až běda. Blbá až na půdu je i samotná zápletka a důvodů pro zasmání jsem tu také moc nenašel. Nanjianiho komedie se mým šálkem kávy nejspíš nikdy nestanou. 30%

Samotný příběh je především o plánování, což je síla i slabina zároveň. Plusem je, že Annan cestu ke svobodě pojal detailně a i přesto, že postupuje pomalu, je celá anabáze dostatečně zábavná, ačkoliv nudným místům se nevyhne. Mínusem je, že díky výše zmíněnému člověk narazí na spoustu pitomostí, které se nedají přehlédnout a navozují otázku, jak to ve skutečnosti opravdu bylo. Moc bych nedal za to, že na verbalově teorii je něco pravdy. Nicméně sám útěk měl něco do sebe a Radcliffe a spol to odehráli slušně. Sice si myslím, že pokud by se nejednalo o aktivisty bojující za práva černochů, neštěkl by tomhle útěku ani pes, ale dá se na to koukat a o tom to je. 65%

Vietnamština mi je protivná a každé otevření zobáku na mě působilo rušivým dojmem. Dalo by se to přežít, pokud by byl film jenom sledem akčních scén, ale tomu tak úplně nebylo. Vlastně to, co jsem od toho čekal, přišlo až v poslední čtvrtině, která byla povedená, byť jsem se občas musel zasmát, když se hlavní hrdince v krizových situacích vynořily vzpomínky na jejího mistra bojových umění. Nicméně to, co závěru předcházelo, byl sterilní příběh matky hledající unesenou dceru občas proložené neméně sterilní bitkou. Navíc mi tu až zoufale chybělo nějaké gore, které je s daným žánrem neodmyslitelně spjaté. Čekal jsem víc. 40%

Úvod v porodnici byl parádní a i když se masakr odehrával mimo záběr, představivost v mém případě pracovala na plné obrátky a nebylo to nic hezkého. V dobrém slova smyslu. Jenže celkem záhy film sklouzl do obyčejné satanistické slátaniny s týmem paranormálních vyšetřovatelů, který se snaží skeptického policajta přesvědčit, aby prozřel a postavil se démonovi jak se sluší a patří. Sice ještě proběhlo pár scén s útoky na děti, které byly celkem solidní a mě se hodně líbila sekvence s Ježíšovou sochou, ale jinak mě film nechával chladným až do nepříliš povedeného finále. Svůj podíl na tom má i Cosio, který není zrovna tím typem hrdiny, kterému by člověk fandil a neprospívá ani přetažená stopáž. Na jedno podívání OK, ale od Mexičanů jsem zvyklý na mnohem lepší kousky. 50%

Když dojde na likvidaci záporáků, tak to ještě jakž takž ujde, ale na to, že má film v žánrové kolonce na prvním místě přídomek akční, je tu těch rubaček zoufale málo. O to víc divák může "obdivovat", jak je Lulu Wilson nesympatická či jak to Jamesovi nejde. Vůbec sestava uprchlých trestanců působí směšně a dělá věci, nad kterými se nedá než kroutit hlavou. Pokud by to režisérská dvojice podala jako variaci na Hannu kladoucí v okolí lesní samoty pastičky á la Rambo, mohla to být výživná béčková jednohubka. Jenže bohužel. 30%

Úvodní půlhodina nastiňující příběh mě příliš nebavila a bral jsem jí spíš jako nutné zlo. Nicméně jakmile to démon rozjel, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou a sklaplo mi až v samotném závěru. Stamboel kombinuje klasické strašení s výživným gore a tak se tu divám dočká všeho od chrlení krve přes brouky a housenky až po třeba oko vylézající z důlku. A to mě hodně baví. Jen je škoda, že pajdající bubák nedostal trochu víc prostoru. Byť se jedná o klišé, tak jeho nástup skrze televizní obrazovku byl vynikající. 80%