Morholt

Room má sice pomalý rozjezd, ale postupně nabírá na obrátkách a největší psycho přichází, jakmile dojde na bolestné se přizpůsobování nově nabyté svobodě, která vystřídala tísnivou jistotu kamrlíku, v němž byla matka s dítětem vězněni. Což je trochu paradoxní. To byl docela nápor na nervy. Kor když všichni přítomní hráli tak, jak hráli. Jacob Tremblay mi sice ze začátku lezl na nervy, ale postupně předvedl výkon, který se u tak malého dítěte nevídá zase tak často nevidí a co se Brie Larson týče, tak si příliš nedokážu představit, že by jí některá z hereček nominovaných na Oscara dokázala přehrát. 85%

Cožpak o to, herci byli výborní. Od Fassbendera přes Kate Winslet až po Danielse či Rogena, všichni podali výkony té nejvyšší kvality. Jenže ani tak mě to příliš nebavilo. Možná je to i proto, že slova jako Mac, Apple a různé i-blbosti jsou pro mě španělskou vesnicí a absolutně mě nezajímají. Takže mě oslovila vlastně jen Jobsova rodinná linie a jeho víc než komplikovaný vztah s dcerou. Také se mi líbilo, že se Boyle nepokouší o Jobsovu glorifikaci a podává ho jako sebestředného a argoantního hajzla, který v tom prostě jen umí chodit, ačkoliv tenhle obrázek se alespoň částečně snaží v posledních minutách dost neohrabaně napravovat. Nemyslím si, že se celkově jedné o špatný film, ale prostě není pro mě. 50%

Pravděpodobný vítěz letošních Oscarů v kategorii Nejlepší film. Ne snad proto, že by byl opravdu nejlepší, ale díky němu se akademici mohou prsit svojí tolerancí a částečně zavřít ústa kritikům, kteří je potahovali za nesplněné černošské kvóty. A jestliže je film točen na vítězství, tak pro výkon Eddieho Redmaynea to platí dvojnásob. On sám o sobě je nefalšovaný androgyn, ale až dosud se mu to většinou dařilo uhrávat na chlapa. Tady se odhalil v plné "kráse" a doprovodil to protivnou pózou afektované ženské. To už mě mnohem víc oslovila Alicia Vikander, která by si jako jediná tady nějakou tu sošku zasloužila. Co se příběhu samotného týče, tak jsem čekal něco ve stylu Oscara Wildea, čili společenský skandál a do určité míry i boj proti konvencím. Nic z toho tady nebylo. Jakoby tehdejší úzkoprsá společnost považovala zmalovaného chlapa snícího o tom, že mu ustřihnou ptáka, za něco naprosto normálního. Jasně, chápu, že umělecké kruhy to měly vždy hozené trochu jinak, ale že by to nezpůsobilo žádnou kontroverzi, tomu odmítám věřit. V zásadě to bylo o tom, jak se Redmayne převléká do ženských šatů a trénuje ženská gesta. A to je nuda. 30%

Tohle je hodně velká zátěž na mozkovnu. Tady člověk nemůže obdivovat dechberoucí herecké výkony (při vší úctě k Saoirse Ronan a Cynthii Nixon) a být na větvi z dramatických scén, ale o to víc ho film nutí, aby přemýšlel. Vést diskuzi o tom, zda je správné vytrhnout dívku ze spárů psychopata, byť jí dotyčný vychovává s láskou, je bezpředmětné. Prostě je. Otázkou je, co potom? Pokud je dítě uneseno jako předškolák a vráceno coby mladá žena, neexistuje uspokojivá odpověď. Ta bezvýchodnost je cítit z každého záběru V tomto případě je postup matky jistě hodný odsouzení, ale na druhou stranu se dá pochopit. Stejně jako člověk chápe hlavní hrdinku, která je prakticky bez varování hozená do světa, o kterém nemá ani ponětí a za zdnálivou neochotu spolupracovat se na ní nikdo nemůže zlobit. Nikole Beckwith si zvolila pro debut zatraceně těžké téma a obstála se ctí. 85%

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90%

On je to vlastně zrežírovaný souhrn Armstrongova případu, který vůbec neodbíhá do nějakých vedlejších linií, které by celkovému obrazu přidaly něco navíc. Vše pak působí celkově hodně stroze, což může být plusem i mínusem. Pozitivním faktem ale je, že díky tomuto přístupu zůstal Frears pouhým pozorovatelem a nechal diváka, ať si to přebere jak chce. Armstronga samotného výborně a hlavně přesně ztvárnil Ben Foster a ukázal přesně toho chameleona, kterého bych charakterizoval jako hajzla se srdcem. Ale ještě o něco víc mě bavil Chris O´Dowd ve vedlejší roli novináře Davida Walshe a je velká škoda, že ta novinářská linia nebyla výraznější. Dobrá práce, ale i tak se vkrádá pocit, že to mělo na víc. 70%

Už při první přestřelce jsem si říkal, že tohle bude hodně špatný, A taky že jo. Všechny složky tvořící akční žánr tady haprovaly a nic nepomohla ani relativně skvostná sestava, protože scénář i režie tu nutili holky chovat se jak krávy a to ve všech ohledech. Jediná Kristanna Loken občas vykouzlila normální výraz. Fakt nechápu, proč tohle spadlo do klína zrovna Asylum. Reálně to asi na odpad není, ale za to, jak je tu naloženo s tématem i obsazením, si to nic jiného nezaslouží.

Snaha se nedá upřít a pokud film zůstával v probouraných bytech, tak se to jakž takž dalo a bylo by ještě lépe, kdyby role Sergeje nebyla napsána tak kokotsky. Ve chvíli, kdy se uvězněná skupinka pokusí řešit svůj problém, jde všechno do kopru. To, co by asi mělo být jakýmsi vrcholem, je největší nuda. Ale něco na tom bylo, tak to třeba příště vyjde. 35%

Teenagerské komedie sice nejsou zrovna mým šálkem kávy, ale Britové to vzali za správný konec. Šílený učitel, neméně šílení žáci, ne tak úplně normální učitelský sbor a navrch bláznivá matka v přechodu s cornwallským bojem za nezávislost. Na tu hodinu a půl se to může zdát celkem přeplácané, ale film šlape od začátku do konce, chrlí jeden gag za druhým, najde se tu spousta hlášek a nezapomenutelná je sekvence s předkožkou. Navíc se film téměř vyhýbá kanálovému humoru a vyloženě trapným scénám, které teenagerské filmy provázejí prakticky vždy. Takhle by to šlo. 80%

Nápad s vesmírným šutrákem, který páchá dobro, zase nebyl tak úplně marný, ale film se až příliš soustředí na postavy a ta nejsou zase až tak moc zajímavé. Rozumím tomu, že si chtěl režisér trošku zafilozofovat, ale na to bohužel ještě nemá. Být to trochu akčnější, hodnotil bych asi výš, ale takhle to na víc jak 40% nevytáhnu.