Morholt

Asi nejsem první ani poslední, kdo si spletl krampusové filmy. Že je něco špatně jsem zjistil už v prvním záběru, ale říkal jsem si, že když už jsem to pustil, tak se i dokoukam, což se ukázalo jako hodně těžko splnitelný plán. Prostě představte si všechno, co může být na hororu špatně a promítněte to sem. Na tomhle amatérském škváru není nic, co by stálo za pozornost.

Tohle údobí amerických dějin mě příliš nebere a ani seriálový John Adams to nezmění, ale to mi nezabránilo si sérii docela užít. Nejvíc mě zaujala doba, která předcházela vyhlášení nezávislosti amerických kolonií. Chvíle, které Adams trávil v Evropě považuji vůbec za nejlepší okamžiky celého seriálu a při sledování střetu upjatého amerického "venkova" s naleštěností a dekadencí francouzského dvora jsem se bavil na výbornou. Jakmile začala Adamsova oficiální politická kariéra, vše se přesunulo do roviny mluvících hlav a jsem toho názoru, že ten, kdo se americkými dějinami nezabývá, se nudil stejně jako já. Čest výjimkám. Poté, co se Adams odebral do politického důchodu a děj se začal věnovat rodinným tragédiím a sklonku života druhého amerického prezidenta, nabral seriál znovu na poutavosti a udržel si jí až do konce. Herecky se jednalo o koncert Laury Linney a Paula Giamattiho. Byl zážitek je sledovat a díky nim jsem přetrpěl i řadu sekvencí, u kterých bych za jiných podmínek usínal. Trefný byl i Tom Wilkinson v roli Benjamina Franklina a David Morse, byť tu nedostal příliš prostoru, jakoby z oka vypadnul Georgeovi Washingtonovi. 75%

Další z řady romantických komedií, ve kterých nejlepší přátelé zjišťují, že tu pravou lásku mají celou dobu nadosah. Ale i když je to klišé jako prase, nebije to tady tolik do očí a to především díky ústřední dvojici, které to úžasně šlape a také díky celkem povedeným dialogům, které sice občas tančí na hraně trapnosti, ale nikdy přes ní úplně nepřelezou. Příjemná oddechovka. 70%

Šedivé a strohé jako samo puritánství. Pokud by se to omezilo pouze na exteriéry a interiéry, bylo by to v pořádku, protože Švédsko neoplývá nijak přitažlivou krajinou a dvory protestantských králů měly daleko k opulentnosti jejich katolických kolegů. Jenže bohužel nevýrazné bylo celé zpracování. Ono tu sice je vše, čím královna Kristina proslula, tedy psychická nevyrovnanost, otevřenost vůči umění či lesbická orientace, ale všechno je to hozené do jedné latě. Ať už se královna oddává sexuálním hrátkám, učeným disputacím či hádkám s matkou, je to všechno stejné, takže, s trochou nadsázky, člověk nepozná rozdíl. Plusem, který film převažuje alespoň do průměru, je Malin Buska, která si s hlavní roli poradila na jedničku. Každopádně tak zajímavá osobnost, jakou Kristina I. bezesporu byla, si zaslouží důstojnější a hlavně štědřeji dotované zpracování. 50%

Námořní bitvy nepatří zrovna k mým oblíbeným, ale tady mě to vtáhlo. Tolik muziky za tak relativně málo peněz, to se nevidí. Bylo tu vidět, že se studiem si tu Holanďané dali hodně práce. Ve stejné míře tu byla zastoupena i politika tehdejšího Holandska a tady vidím drobné mínus v tom, že pokud jí člověk nezná, nemá příliš šanci se zde orientovat. Nicméně zběžné studium zase nezabere tolik času, takže i tenhle zdánlivý nedostatek se dá z pohledu diváka hravě dohnat. Byť toho žvanění tu bylo občas až příliš a film se místy nevyhnul lacinému patosu. Hercům není co vytknout a vedle představitele hlavního hrdiny mě bavil především Charles Dance v roli Karla II.. Výborná práce. 85%

Ženská a její protivný nevlastní syn běhají po baráku prošpikovaném kamerami, na telefonu mají chlápka ze securitky a za patami trojici padouchů. Napětí si tu člověk příliš neužije, ačkoliv si o to téma vyloženě říká, na pořadu dne není ani troška krve a nedojde ani na nějakou tu adkinsovskou bitku. Nicméně pořád se tu něco děje, postavy, vzdor tomu, že se občas nevyhnou nějakému logickému faulu, se chovají jakž takž smysluplně, což u podobného béčka potěší a herci, byť se nejedná o nějaké dechberoucí výkony, docela ušli. Nic světoborného, ale jednou se na to mrknout dá. 55%

První půlhodina byla nechutná a ujetá, ale obojí tím správným způsobem. Tím nechci říct, že bych si ujížděl na obstarožních prasnicích s dvěma pneumatikama, nicméně ten záměr plasticky ukázat, z jak šíleného prostředí se Bubba do normálního světa dostal, vyšel na výbornou. A tím to také haslo. Pokud nepočítám výborného Nicholase Hopea, neměl mě film čím jiným oslovit. Na komedii to bylo zoufale nevtipné, na drama zoufale nedramatické a hlavně to byla jedna velká nuda i při použití rychloposuvu. Za úvodních 30 minut 25%.

Room má sice pomalý rozjezd, ale postupně nabírá na obrátkách a největší psycho přichází, jakmile dojde na bolestné se přizpůsobování nově nabyté svobodě, která vystřídala tísnivou jistotu kamrlíku, v němž byla matka s dítětem vězněni. Což je trochu paradoxní. To byl docela nápor na nervy. Kor když všichni přítomní hráli tak, jak hráli. Jacob Tremblay mi sice ze začátku lezl na nervy, ale postupně předvedl výkon, který se u tak malého dítěte nevídá zase tak často nevidí a co se Brie Larson týče, tak si příliš nedokážu představit, že by jí některá z hereček nominovaných na Oscara dokázala přehrát. 85%

Cožpak o to, herci byli výborní. Od Fassbendera přes Kate Winslet až po Danielse či Rogena, všichni podali výkony té nejvyšší kvality. Jenže ani tak mě to příliš nebavilo. Možná je to i proto, že slova jako Mac, Apple a různé i-blbosti jsou pro mě španělskou vesnicí a absolutně mě nezajímají. Takže mě oslovila vlastně jen Jobsova rodinná linie a jeho víc než komplikovaný vztah s dcerou. Také se mi líbilo, že se Boyle nepokouší o Jobsovu glorifikaci a podává ho jako sebestředného a argoantního hajzla, který v tom prostě jen umí chodit, ačkoliv tenhle obrázek se alespoň částečně snaží v posledních minutách dost neohrabaně napravovat. Nemyslím si, že se celkově jedné o špatný film, ale prostě není pro mě. 50%

Pravděpodobný vítěz letošních Oscarů v kategorii Nejlepší film. Ne snad proto, že by byl opravdu nejlepší, ale díky němu se akademici mohou prsit svojí tolerancí a částečně zavřít ústa kritikům, kteří je potahovali za nesplněné černošské kvóty. A jestliže je film točen na vítězství, tak pro výkon Eddieho Redmaynea to platí dvojnásob. On sám o sobě je nefalšovaný androgyn, ale až dosud se mu to většinou dařilo uhrávat na chlapa. Tady se odhalil v plné "kráse" a doprovodil to protivnou pózou afektované ženské. To už mě mnohem víc oslovila Alicia Vikander, která by si jako jediná tady nějakou tu sošku zasloužila. Co se příběhu samotného týče, tak jsem čekal něco ve stylu Oscara Wildea, čili společenský skandál a do určité míry i boj proti konvencím. Nic z toho tady nebylo. Jakoby tehdejší úzkoprsá společnost považovala zmalovaného chlapa snícího o tom, že mu ustřihnou ptáka, za něco naprosto normálního. Jasně, chápu, že umělecké kruhy to měly vždy hozené trochu jinak, ale že by to nezpůsobilo žádnou kontroverzi, tomu odmítám věřit. V zásadě to bylo o tom, jak se Redmayne převléká do ženských šatů a trénuje ženská gesta. A to je nuda. 30%